NEW YORK – Svět zažívá zpomalenou hospodářskou krizi – a většina expertů se shodne, že přetrvá do předvídatelné budoucnosti. Globální ekonomika od hospodářské krize roku 2008 – jedné z nejdelších zaznamenaných stagnací moderní éry – roste přerývaně. Prakticky ve všech zemích se středními a vysokými příjmy už téměř 40 let vytrvale klesají mzdy (jako podíl HDP). Jak tomu ale bude v příštích 50 letech?
Dnes situace rozhodně vypadá ponuře. Hospodářská stagnace a rozšiřující se nerovnost přispívají k vzestupu xenofobie a nacionalizmu ve vyspělých zemích, jak dokládá britské hlasování o odchodu z Evropské unie, zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA – a čerstvě jeho rozhodnutí odstoupit od Pařížské klimatické dohody. Současně se velké části rozvojového světa – zejména Blízký východ a severní Afrika – propadly do konfliktu a některé vrávorají na pokraji selhání státu.
Přestože takové turbulence v blízké budoucnosti patrně přetrvají, neexistuje mnoho konsenzu, co je vyvolává. Jistěže, dlouhodobé prognózy jsou obvykle bláhové snahy. V podobně rozkymácených časech roku 1930 svůj um v této disciplíně vyzkoušel samotný John Maynard Keynes, v proslulé eseji „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata“. Ve svém odhadu se mýlil.
NEW YORK – Svět zažívá zpomalenou hospodářskou krizi – a většina expertů se shodne, že přetrvá do předvídatelné budoucnosti. Globální ekonomika od hospodářské krize roku 2008 – jedné z nejdelších zaznamenaných stagnací moderní éry – roste přerývaně. Prakticky ve všech zemích se středními a vysokými příjmy už téměř 40 let vytrvale klesají mzdy (jako podíl HDP). Jak tomu ale bude v příštích 50 letech?
Dnes situace rozhodně vypadá ponuře. Hospodářská stagnace a rozšiřující se nerovnost přispívají k vzestupu xenofobie a nacionalizmu ve vyspělých zemích, jak dokládá britské hlasování o odchodu z Evropské unie, zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA – a čerstvě jeho rozhodnutí odstoupit od Pařížské klimatické dohody. Současně se velké části rozvojového světa – zejména Blízký východ a severní Afrika – propadly do konfliktu a některé vrávorají na pokraji selhání státu.
Přestože takové turbulence v blízké budoucnosti patrně přetrvají, neexistuje mnoho konsenzu, co je vyvolává. Jistěže, dlouhodobé prognózy jsou obvykle bláhové snahy. V podobně rozkymácených časech roku 1930 svůj um v této disciplíně vyzkoušel samotný John Maynard Keynes, v proslulé eseji „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata“. Ve svém odhadu se mýlil.