0

Klimatická politika uhlířů

KODAŇ – Úmluva OSN o klimatických změnách, podepsaná v roce 1992, zavazuje svět k „předcházení nebezpečným antropogenním zásahům do klimatického systému“. Emisí skleníkových plynů přesto od té doby stále prudce přibývá.

Jako největší světový opozdilec se ukázaly Spojené státy, které odmítly podepsat Kjótský protokol z roku 1997 a zavést účinná domácí opatření k potlačování emisí. Jak se blížíme k prosincovému globálnímu summitu v Kodani, kde se má dojednat nástupce Kjótského protokolu, USA se opět stávají jádrem obav. Americké politiky zůstávají dodnes nad tématem změny klimatu hluboce rozdělené – ačkoliv prezidentu Baracku Obamovi se naskýtají nové příležitosti jak tuto patovou situaci prolomit.

Rok po vzniku úmluvy z roku 1992 se prezident Bill Clinton pokusil prosadit energetickou daň, která by USA pomohla začít snižovat svou závislost na fosilních palivech. Tento návrh nejenže neuspěl, ale také vyvolal silnou politickou protireakci. Když byl v roce 1997 přijat Kjótský protokol, Clinton jej ani neposlal do Senátu USA k ratifikaci, neboť věděl, že by byl zamítnut. Prezident George W. Bush Kjótský protokol v roce 2001 zavrhl a proti změně klimatu během svého prezidentství nevykonal prakticky vůbec nic.

Nečinnost USA plyne z několika příčin, včetně ideologie a vědecké neinformovanosti, ale velmi mnoho vychází v posledku z jediného: uhlí. To se těží v 25 státech americké federace, a tak nejenže představuje zdroj pracovních míst a daňových příjmů, ale také zajišťuje neúměrně velký podíl tamní energie.