0

Je psychiatrie pozadu?

Psychiatrie stojí už od dob, kdy se stala samostatnou lékařskou disciplínou, ve stínu ostatních specializací. Nikdy se po vědecké stránce nevyvíjela tak rychle jako neurologie, onkologie či kardiologie. Díky úbytku léčeben pro choromyslné se psychiatrické služby v mnoha rozvinutých zemích postupně dostávají do stále bližšího profesního kontaktu s těmito a dalšími lékařskými obory. Psychiatrie nicméně dodnes obývá medicínský suterén - v rámci medicíny klinicky, mimo ni vědecky.

Od ostatních lékařských specializací se psychiatrie liší tím, že postrádá objektivní základ pro diagnózu. Ostatní lékařské obory svůj proces diagnostiky zdokonalily do té míry, že klinické vyšetřování pacientů vesměs vytlačily počítačové laboratorní testy. Psychiatrie je však stále závislá na interpretaci detailních anamnéz, které lze získat jen pečlivým a podrobným vyšetřováním a přímým dotazováním pacienta. Pro nejběžnější duševní poruchy - depresi, úzkost a schizofrenii -univerzální diagnostické testy jednoduše neexistují.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Počítačové programy, které vyhodnocují a zpracovávají pacientovy symptomy a určují psychiatrickou diagnózu, samozřejmě existují. Ty k tomu ale využívají stejná pravidla, která k interpretaci symptomů u pacientů používají sami psychiatři. Na výstupech těchto programů není nic absolutního, ačkoli jsou alespoň pokaždé stejné, což o psychiatrech nelze říci. Interpretace každého konkrétního případu se může koneckonců lišit a jediným řešením je pak odvolávat se na autoritu - ,,Já jsem starší a zkušenější než vy, takže moje diagnóza má přednost".

Absence objektivních diagnostických testů v psychiatrii znamená mnohem víc než jen spory o diagnózy konkrétních případů. V tomto oboru existuje celá řada kategorií chorob, jež byly definovány pouze na základě někdejších diagnostických trendů, politickým prostředím dané doby či možnostmi léčby.

Diagnostickými trendy zde mám na mysli převládající názory odborníků o příčinách duševních chorob. Například od 50. do 80. let měla v Americe rozhodující vliv psychoanalýza. Jenže psychoanalytický přístup, který vychází z osobní interakce mezi psychiatrem a pacientem, vyústil v širší chápání patologie. V 70. letech dvě mezinárodní studie prokázaly, že američtí psychiatři diagnostikovali schizofrenii u dvakrát více pacientů než v ostatních zemích, kde se psychoanalýza nevyučovala v tak hojné míře jako v USA.

Ve Spojených státech se od té doby mnoho změnilo: biologické teorie vzniku duševních chorob vyřadily ze hry všechny ostatní teze. Spolu s tímto odklonem od psychoanalýzy počet diagnóz schizofrenie výrazně poklesl a standardní psychiatrická praxe se dnes v USA navíc řídí mnohem užší definicí schizofrenie, než jaká se používá v Evropě.

Diagnostika v psychiatrii byla v minulosti často vystavena také politickým vlivům. Snad nejvíce se tak dělo v bývalém Sovětském svazu, který pro údajnou schizofrenii zavíral do psychiatrických léčeben své politické disidenty. Jednou jsem se setkal se třemi bývalými ruskými disidenty, kteří byli diagnostikováni jako schizofrenici a proti své vůli léčeni. Ani u jednoho z nich jsem nenašel jediný důkaz, že by kdy touto chorobou - podle západní definice - trpěli.

Sovětské úřady se opíraly o idiosynkratickou definici schizofrenie, se kterou přišel moskevský profesor psychiatrie A. V. Snežněvskij. Každý, kdo věřil, že sovětský politický systém je třeba změnit, měl podle ní trpět ,,reformním bludem". V souladu s diagnostickými konvencemi psychiatrie kladl důraz na ,,stavovou" anamnézu. Pokud se disident projevil proti Sovětskému svazu nejméně dvakrát - například tím, že distribuoval zakázané spisy -, znamenal jeho ,,blud" automaticky schizofrenii.

Nemysleme si ale, že na západě k politizaci psychiatrie nemohlo docházet. Kupříkladu až v roce 1987 dosáhl politický tlak ve Spojených státech vymazání homosexuality z úředního seznamu duševních chorob. Označení homosexuality za patologický stav ostatně jen dokazuje, nakolik směřování psychiatrické diagnózy určovaly společenské a politické proudy. Naproti tomu nikdo nikdy a v žádné společnosti vážně nezpochybnil tvrzení, že rakovina je nemoc.

Definici duševní choroby kromě toho výrazně ovlivňují možnosti léčby. Deprese byla diagnostikována teprve nedávno - a záhy se z ní stala jedna z nejběžnějších diagnóz. Studie diagnóz stanovených v letech 1949 až 1969 v Londýnské psychiatrické léčebně, kde pracuji, zřejmě odhalila příčinu: k výraznému přesunu od diagnózy úzkosti k diagnóze deprese došlo v době, kdy bylo na trh uvedeno první antidepresivum. Psychiatři zřejmě začali stavy svých pacientů diagnostikovat podle toho, na jakou chorobu existovala léčba.

Má tedy psychiatrická diagnóza něco společného s pseudovědou? Z mezinárodní srovnávací studie, kterou provedla Světová zdravotnická organizace, plyne, že pokud se psychiatři v různých zemích učí vést pohovor s pacienty ve standardním formátu, dokáží se shodnout na tom, kdo trpí schizofrenií. Studie WHO dále zjistila, že přesně vymezená schizofrenie - definovaná na základě konkrétního souboru zvláštních symptomů - se všude na světě vyskytuje s podobnou četností.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Při aplikování širších definic dochází najednou ve frekvenci výskytu k obrovským výkyvům. Sirší definici schizofrenie se ovšem zřejmě nevyhneme, neboť podle všeho nejde o samostatnou chorobu s jednou konkrétní příčinou. Ostatně Eugen Bleuler, švýcarský psychiatr, který jako první tohoto termínu použil, o tomto stavu sám hovořil jako o ,,souboru schizofrenií".

Dokud nenalezneme biologické určovatele psychiatrických chorob, zůstane psychiatrická diagnóza na úrovni 19. století a bude se spoléhat na obdobně obecné lékařské termíny jako ,,horečka" nebo ,,otok". Pacienti a jejich rodiny a přátelé se ale nemají příliš čeho bát. Většina psychiatrických terapií je totiž účinná a funguje u celé řady diagnóz bez ohledu na jejich původ. Jako u všech ostatních lékařských specializací je úspěch psychiatrie třeba hodnotit podle toho, jak - navzdory neshodám o příčinách nemocí - dokáže ulevit lidskému utrpení.