0

Rozvoj nejen v číslech

NEW YORK – Tvrdí se, že statistici jsou lidé se smytými slzami. Tento bonmot by měli mít na paměti účastníci jarních zasedání Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, až budou hodnotit pokrok v oblasti globálního rozvoje.

Navzdory působivým zlepšením, jichž mnohé země dosáhly, zůstávají stamiliony lidí opomíjené. Ve snaze zdůraznit tento problém učinil Rozvojový program Organizace spojených národů (UNDP) ze sociální a ekonomické inkluze hlavní téma své zprávy o lidském rozvoji za rok 2016, která nese název „Lidský rozvoj pro všechny“. Tato zpráva nabízí zasvěcený pohled na to, jak mohou státy s podporou partnerů zlepšovat rozvojové výsledky pro všechny své občany, zvláště pak pro ty nejhůře dosažitelné.

Od roku 1990, kdy UNDP zveřejnil svou první zprávu, jsme svědky značného zlepšení životů miliard lidí z celého světa. Tehdy žilo přibližně 35% lidstva v extrémní chudobě. Dnes toto číslo nedosahuje ani 11%. Procento dětí, které zemřou před dosažením pěti let věku, se snížilo na polovinu – zčásti i díky tomu, že další dvě miliardy lidí dnes žijí v lepších hygienických podmínkách a mají širší přístup k čisté pitné vodě.

Na tyto úspěchy bychom měli být hrdí, ale zároveň nesmíme usnout na vavřínech. Značný počet lidí totiž žádné zlepšení nezaznamenal. Ba co hůř, dnes jim hrozí, že se na ně zapomene – doslova. Někdy nejsou vůbec vedeni v oficiálních statistikách. A i když ano, pak celostátní průměr může nabízet pokřivený obraz reality: například zvýšení průměrného příjmu může maskovat prohlubující se chudobu některých lidí, která je vyvážena obrovskými zisky pro zámožnou hrstku.

Jedním z nejvýraznějších demografických posunů posledních let je masivní rozšíření střední třídy na globálním jihu. Sbližování globálních příjmů rozostřilo hranici mezi „bohatými“ a „chudými“ zeměmi. Současně se však uvnitř mnoha zemí zvýšila nerovnost. V důsledku toho představuje chudoba – ve všech podobách – stále palčivější problém pro řadu států, přestože se počet lidí žijících v chudobě celosvětově snížil.

Vyřešení tohoto problému bude vyžadovat, abychom zásadně přehodnotili, jak by měl rozvoj vypadat. Právě proto se cíle trvale udržitelného rozvoje OSN na rozdíl od předešlých rozvojových cílů tisíciletí týkají všech zemí – nejen těch chudších.

Co můžeme po desetiletích setrvalého pokroku v oblasti rozvoje udělat jinak, abychom pomohli nejznevýhodněnějším lidem světa? Nejnovější zpráva o lidském rozvoji jasně konstatuje, že na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď. Jedním z důvodů je skutečnost, že opomíjení lidé se potýkají se znevýhodňováním na několika frontách. Nejenže nemají peníze, ale často jsou také nemocní, nevzdělaní a odstrkovaní.

Problémy týkající se nejznevýhodněnějších lidí na světě začínají od narození a během života se zhoršují. A s promrhanými příležitostmi k prolomení tohoto začarovaného kruhu se znevýhodňování přenáší na následující generace a jeho dopad sílí.

Ačkoliv jsou však rozvojové problémy dneška početné a složité, mají některé společné charakteristiky. Mnozí znevýhodnění lidé jsou příslušníky konkrétních demografických skupin, jimž se ve všech zemích daří hůře než jiným, mimo jiné i proto, že narážejí na podobné ekonomické, právní, politické a kulturní bariéry.

Například příslušníci domorodých kmenů představují jen 5% globální populace, avšak mezi chudými lidmi světa jich najdeme 15%. Chtějí-li se postižení lidé zapojit do pracovního a společenského života, musí překonávat překážky, jichž si my ostatní často ani nevšimneme. A nezapomínejme ani na ženy a dívky, které mají dodnes téměř všude na světě nedostatečné zastoupení na vedoucích pozicích a v rozhodovacím procesu vůbec a často pracují déle a za méně peněz než jejich mužské protějšky.

Rozvojová politika se sice bude dál zaměřovat na hmatatelné výsledky – například větší počet nemocnic, více dětí ve školách a lepší hygienické podmínky –, avšak lidský rozvoj se nesmí redukovat pouze na to, co lze kvantifikovat. Je načase věnovat větší pozornost méně hmatatelným aspektům pokroku, které se sice obtížně měří, ale není tak těžké se s nimi poměřit.

Všichni lidé si zaslouží mít co mluvit do rozhodování, která mají dopad na jejich životy; nejmarginalizovanějším lidem ve společnosti se však až příliš často jakékoliv slovo upírá. Zajistit, aby se nezapomnělo ani na nejpotřebnější – a aby i oni měli svobodu dělat vlastní rozhodnutí –, je stejně důležité jako dosáhnout konkrétních rozvojových výsledků.

Historie nám ukazuje, že mnohé současné překážky lze v následujících letech překonat. Svět má zdroje i know-how potřebné k tomu, aby zlepšil životy všech lidí. Stačí jim umožnit, aby pomocí vlastních znalostí utvářeli svou budoucnost. Pokud to učiníme, bude inkluzivnější rozvoj na dosah ruky.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.