Nevědomost a dnešek

NEW YORK – Nevědomost je podle Platona příčinou všeho zla a tentýž filozof formuloval slavnou a dodnes platnou definici jejího opaku, tedy vědomosti. Podle Platona je vědomost „ospravedlnitelnou pravdivou vírou“. Tato definice stojí za úvahu i dnes, kdy se zamýšlíme nad riziky nevědomosti v jednadvacátém století.

Platon se domníval, že abychom něco „věděli“, musí být splněny tři podmínky: dotyčná představa musí být skutečně pravdivá, musíme jí věřit (pokud totiž nevěříme, že je něco pravda, můžeme těžko tvrdit, že to víme) a také, což je nejošidnější, musí být ospravedlnitelná – to znamená, že musí existovat důvody, proč v pravdivost dané představy věříme.

Zamysleme se nad něčím, o čem si všichni myslíme, že to víme: zeměkoule je (přibližně) kulatá. Pokud jde o astronomická fakta, je takové tvrzení pravdivé – zčásti i proto, že jsme vyslali na oběžnou dráhu umělé družice a viděli, že naše planeta je skutečně zakulacená. Většina z nás (s výjimkou hrstky pomatenců domnívajících se, že Země je placatá) zároveň věří, že tomu tak je.