0

Pomozme hrdinkám boje za vymýcení obrny

NEW YORK – V červnu se světové vlády a další dárci zavázali vyčlenit částku 1,2 miliardy dolarů na pomoc těm, kdo se snaží dovést třicetiletý boj za vymýcení obrny za cílovou čáru. V době, kdy epidemie obrny dosahovala vrcholu, ochrnulo následkem této nemoci 350 000 dětí ročně. Loni bylo hlášeno pouhých 37 případů. Letos je to prozatím šest.

Jakkoliv však jde o velkolepé úspěchy, vítězství nad obrnou stále není jisté. A klíčovým determinantem konečného úspěchu bude jeden faktor – role vakcinátorek.

Ženy stojí už dlouho v první linii celosvětové snahy o skoncování s obrnou. V místech, jako jsou kmenová území v Pákistánu, nesmějí mužští vakcinátoři v mnoha případech vstupovat do domu cizích lidí, zatímco zdravotnice smějí poskytovat zranitelným dětem nejen vakcíny, ale i další rutinní imunizace a základní zdravotnické služby.

V roce 2015 jsem odcestovala do sousední Indie, abych se zúčastnila národní imunizační kampaně – připojila jsem se k ryze ženskému týmu zdravotnic pověřených úkolem poskytovat vakcínu proti obrně dětem ve zbídačelé části Dillí. Místní zdravotnici Deepiku jsem doprovázela s berlemi, protože i já patřím k těm, kdo v důsledku obrny ochrnuli.

Procházeli jsme polními cestami plnými lidí a v jednom domě nás matka tří dětí, kterou Deepika dobře znala, pozvala dovnitř. Deepika se vědoucně zarazila: „Tady někdo chybí,“ pronesla, když napočítala jen dvě děti. Matka odpověděla, že její nejstarší potomek odešel do jiné vesnice. Deepika si to poznamenala do notesu, slíbila, že se vrátí, a před odchodem dala vakcínu zbývajícím dvěma dětem. Vakcinaci nesmí uniknout ani jedno dítě.

Tam, kde obrna stále přetrvává – v Pákistánu, Afghánistánu a Nigérii –, se vakcinátoři jako Deepika neúnavně snaží získat přístup ke každému dítěti. Tato „poslední míle“ v globální cestě za vymýcením obrny je skutečně nejtěžší. Podle červnové zprávy Nezávislé monitorovací komise (IMB) Globální iniciativy za vymýcení obrny zůstává bez vakcíny více než milion dětí, z toho jen v samotném Pákistánu 858 000.

V Pákistánu jsou nejhůře dosažitelné děti v pohybu – ty, které cestují od příbuzného k příbuznému, jak jejich rodiny hledají lepší život, a často přitom překračují afghánskou hranici. Některé z těchto dětí sice dostanou vakcínu na hraničním přechodu, ale řada dalších zdravotníkům uniká.

IMB nyní vyzývá k novému přístupu: nacházet děti nikoliv během přesunu, ale tam, kde se zdržují, jakkoliv je jejich pobyt krátký. Tato strategie volá po hlubších místních znalostech, aby se dalo předvídat, kdy se dítě vrátí, a vakcinátor mohl být na místě. A kdo zná tyto důvěrné detaily lépe než ženy z komunit, které tuto službu potřebují?

V pákistánském okrese Kohat jižně od Péšávaru se vakcinátorkám připisují zásluhy za to, že pomohly snížit počet dětí bez vakcíny z 30 000 na 22 000 a současně snížit počet odmítnutých vakcinací ze zhruba 4000 na 400. Tyto statečné a obětavé ženy dělají svou práci navzdory obrovským překážkám včetně hrozeb pro jejich bezpečnost. Jedna zdravotnice popsala, jak už 16 let chodí od dveří ke dveřím a dává dětem vakcíny proti obrně. Přestože ji příbuzní úpěnlivě žádají, aby toho nechala, ona dělá svou práci dál, přičemž ji povzbuzuje skutečnost, že v jejím „rajonu“ už mnoho let neochrnulo následkem obrny jediné dítě.

Naopak v Kvétě, což je oblast s nejvyšším počtem ohrožených dětí v Pákistánu, je vakcinátorek málo a jejich fluktuace vysoká. Počet potvrzených případů obrny je tam na vzestupu.

Tato dvě města vystihují celý příběh kampaně za vymýcení obrny: úspěch a neúspěch závisejí na roli vakcinátorek. Chceme-li zajistit, aby se vakcinátorky v tomto boji angažovaly i nadále, je nezbytné odstranit překážky, na něž tyto ženy narážejí – ať už je to fyzická bezpečnost, sociální omezení nebo nízká mzda.

Nezapomínejme, že i díky rizikům, jež na sebe tyto ženy berou, jsme všichni chránění před nemocí, která si již vybrala obrovskou daň na globálním zdraví. Jako člověk, jenž obrnu prodělal, se jednoduše nemohu smířit s možností, že dopustíme návrat obrny v situaci, kdy je na dohled její úplné vymýcení.

Od roku 2014, kdy dětský fond UNICEF začal klást důraz na přijímání žen do svého programu boje proti obrně, se počet vakcinátorek dramaticky zvýšil. Téměř 62% vakcinátorek v Nigérii jsou ženy. V Pákistánu činí podíl žen mezi vakcinátory 58% a v Afghánistánu 30%. Jak uvedl Aidan O’Leary, šéf boje UNICEF proti obrně v Pákistánu, „vakcinátorky stojí za každým jedním úspěchem, jehož v terénu dosáhneme“.

Vakcinátorky samozřejmě nejsou jediné, kdo je do tohoto globálního boje plně ponořený. Také náboženští a místní lídři hráli a hrají stěžejní roli při vytváření veřejného povědomí a angažmá. Policisté a vojáci jsou někdy zapotřebí k tomu, aby chránili vakcinátory před bezpečnostními hrozbami. A dynamiku samozřejmě udržují politické závazky na nejvyšších úrovních.

V konečném důsledku však své komunity nejlépe znají ženy v terénu, díky čemuž jsou právě ony výjimečně povolané k tomu, aby tento úkol dokončily. Překonání poslední míle bude vyžadovat kreativitu i houževnatost a vlády i dárci by měli podpořit ženy, které nás dotlačí za cílovou čáru v podobě světa s nulovým počtem případů obrny – navždy.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.