7

Práce v automatizované budoucnosti

LONDÝN – Naši budoucnost dnes diktují zlomové technologie, neboť současné inovace čím dál větší měrou rozostřují hranice mezi fyzickou, digitální a biologickou říší. Na operačních sálech a v restauracích rychlého občerstvení jsou už roboti, dokážeme využít třírozměrného snímkování a odběru kmenových buněk k pěstování lidských kostí z pacientových vlastních buněk a trojrozměrný tisk vytváří oběhovou ekonomiku, v níž lze suroviny použít poprvé a pak opakovaně.

Toto cunami technologického novátorství bude i nadále do hloubi měnit, jak žijeme a pracujeme a jak fungují naše společnosti. Během toho, co se označuje za čtvrtou průmyslovou revoluci, se dospívající technologie – mimo jiné robotika, nanotechnologie, virtuální realita, třírozměrný tisk, internet věcí, umělá inteligence a vyspělá biologie – budou sbližovat. A jak se tyto technologie budou dál vyvíjet a široce zavádět, přinesou s sebou radikální proměny ve všech oborech, odvětvích a ekonomikách a ve způsobu, jímž jednotlivci, firmy a společnosti produkují, distribuují a spotřebovávají zboží a služby a zbavují se jich.

Tento vývoj vyvolává úzkostné otázky ohledně toho, jakou úlohu budou ve světě poháněném technologiemi hrát lidé. Studie Oxfordské univerzity z roku 2013 odhaduje, že během příštích dvou dekád by automatizace mohla ve Spojených státech znamenat konec téměř poloviny všech pracovních míst. Na druhou stranu ekonomové jako James Bessen z Bostonské univerzity tvrdí, že automatizace jde často ruku v ruce s tvorbou nových pracovních míst. Co nás tedy čeká – nová pracovní místa, nebo rozsáhlá strukturální nezaměstnanost?

Aktuálně si můžeme být jistí, že čtvrtá průmyslová revoluce bude mít na zaměstnanost rušivý vliv, ale nikdo zatím nedokáže předpovědět rozsah změn. Než tedy všechny špatné zprávy zbaštíme, měli bychom se podívat do historie, která naznačuje, že technologická změna dopadá častěji na povahu práce než na samotnou příležitost se práce účastnit.

První průmyslová revoluce přesunula britskou výrobu z lidských příbytků do továren a stala se začátkem hierarchické organizace. Změna byla často násilná, jak v Anglii počátkem devatenáctého století názorně předvedli proslulé nepokoje ludditů. Aby lidé našli práci, byli nuceni se stěhovat z venkova do průmyslových center a právě v tomto období se objevila první odborová hnutí.

Druhá průmyslová revoluce přinesla elektrifikaci, výrobu ve velkém a nové přepravní a komunikační sítě a vytvo��ila nové profese jako inženýry, bankéře a učitele. V této éře se objevily střední třídy a začaly požadovat nové sociální politiky a silnější úlohu vlády.

Během třetí průmyslové revoluce elektronika a informační a komunikační technika dále automatizovaly výrobní postupy a mnohé pracovní příležitosti se přesunuly z výroby do služeb. Když se v 70. letech minulého století objevily bankomaty, zpočátku se předpokládalo, že pro pracující v maloobchodním bankovnictví budou pohromou. Přesto ve skutečnosti počet pracovních míst v pobočkách bank časem stoupal, zatímco náklady klesaly. Změnila se povaha práce: je méně transakční a více zaměřená na služby zákazníkům.

Všechny dřívější průmyslové revoluce provázely otřesy a ani čtvrtá revoluce nebude jiná. Budeme-li ale mít na paměti ponaučení z dějin, dokážeme změnu zvládnout. V prvé řadě se musíme zaměřit na dovednosti, nikoli jen na konkrétní pracovní místa, která vznikají a zanikají. Jestliže určíme, které soubory dovedností budeme potřebovat, budeme schopni vzdělávat a zaučovat lidské pracovní síly tak, aby zužitkovaly všech nových příležitostí, jež technologie vytvoří. V čele takového úsilí by měla jít oddělení lidských zdrojů, vzdělávací instituce a vlády.

Zadruhé, minulé zkušenosti opakovaně ukázaly, že je nezbytné chránit znevýhodněné třídy; pracující ohrožení tím, že je nahradí technika, potřebují čas a prostředky k adaptaci. Jak jsme viděli v roce 2016, když obrovské nerovnosti příležitostí a výsledků vedou lidi k přesvědčení, že nemají budoucnost, může to mít dalekosáhlé důsledky.

Abychom zajistili, že se čtvrtá průmyslová revoluce promítne do hospodářského růstu a přinese plody všem, v neposlední řadě musíme společně vypracovat nové regulatorní ekosystémy. Zásadní úlohu musí sehrát vlády, ale spolupracovat s nimi musí také podniky a vůdčí osobnosti občanské společnosti, aby pro nové technologie a nová odvětví stanovily vhodné předpisy a normy.

Nedělám si iluze, že to bude snadné. Tempo změn nebude určovat technika, ale politika a zavádění nezbytných reforem bude náročná, pomalá práce, obzvlášť v demokracii. Bude vyžadovat kombinaci tvorby progresivních politik, čilých regulatorních rámců a především účinných partnerství napříč organizačními a národními hranicemi. Dobrým vzorem, který je vhodné mít na paměti, je dánský systém „flexicurity,“ v němž se flexibilní trh práce pojí s pevnou sítí sociální ochrany, která zahrnuje školicí a rekvalifikační služby pro všechny občany.

Technologie se sice vyvíjejí rychle, ale nezapříčiní zhroucení samotného času. Zásadní – ba revoluční – změny nepřijdou jako velký třesk, ale odehrají se během mnoha desítek let. Jednotlivci, firmy a společnosti budou mít čas se adaptovat. Není ale času nazbyt. Formování budoucnosti, která dokáže prospívat všem, musí začít už teď.

Z angličtiny přeložil David Daduč