MANILA – Mezinárodní obchod podporuje hospodářský růst v mnoha zemích, zejména v těch, které nemají bohaté přírodní zdroje nebo fixní kapitál. Kromě toho, že vytváří příležitosti pro přeshraniční specializaci, umožňuje obchod také dovoz levného spotřebitelského zboží, meziproduktových vstupů určených k výrobě a kapitálového vybavení. Obzvláště to platí v Asii a Pacifiku, které v roce 2020 představovaly 35% globálního obchodu, oproti 25% o deset let dříve.
Globalizace a otevřený obchod by také mohly hrát nezastupitelnou roli při záchraně planety. Vzhledem k existenční hrozbě spojené s klimatickými změnami by měly být ekologické zboží a služby široce dostupné za rozumné ceny, aby se podpořila rychle se ozeleňující světová ekonomika. Rovněž dovozy solárních panelů, větrných turbín a elektromobilů v kombinaci se službami typu zpracování odpadních vod by mohly vyvolat technologické efekty přelévání, které stimulují a podporují rozvoj sektorů obnovitelné energie a čistých průmyslových oborů doma.
Celkový pokrok je však pomalý. Absence společného závazku liberalizovat obchod s ekologickým zbožím a službami v kombinaci se vzestupem protekcionistických opatření téměř jistě podkopá snahu o zmírňování klimatických změn a adaptaci na ně. Chceme-li se dohodnout na společných principech usnadňování takového obchodu a zajišťování dodavatelských řetězců, pak naléhavě potřebujeme globální a regionální spolupráci.
Prvním úkolem je definovat ekologické zboží nebo službu. Asijsko-pacifické hospodářské společenství (APEC) se dohodlo na seznamu 54 typů ekologického zboží, na které bude uplatňovat cla ve výši 5% nebo méně. Dohoda však má jen omezený dopad kvůli svému dobrovolnému základu a relativně malému počtu výrobků, který zahrnuje. Jednání o uzavření Dohody o ekologickém zboží mezi skupinou členských zemí Světové obchodní organizace (WTO) uvízla na mrtvém bodě.
Samozřejmě platí, že pokud vlády chtějí přechod na zelenou energii urychlit, mohou beze všeho snížit cla na ekologické zboží (například výrobní zařízení) jednostranně podle toho, které řešení nejvýrazněji sníží domácí emise skleníkových plynů. Jejich začlenění do mezinárodních obchodních dohod však vyžaduje shodu na objektivních standardech. Vedle technických problémů spojených s definicí ekologického zboží mohou země usilovat o specifikace šité na míru, které by ochránily jejich domácí producenty.
Nedávný vzestup vzájemně si konkurujících průmyslových politik v rozvinutých i rozvíjejících se ekonomikách vytváří příležitosti k širšímu rozšíření ekologického zboží za nižší ceny. Dotace producentů obnovitelné energie mohou koneckonců zvýšit investice do výzkumu a vývoje, které pak mohou přinést inovace snižující náklady. Například cena solárních modulů se u největších světových producentů včetně Německa, Japonska, Spojených států a Čínské lidové republiky propadla v průměru na méně než jeden dolar za watt. Díky možnosti dovážet takto levné obnovitelné technologie je přechod na čistou energii dostupnější pro větší počet zemí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Obrovské výzvy, které taková politika představuje pro klimatickou akci, však převažují nad přínosy. Podle Mezinárodní energetické agentury podíl Číny na všech komponentech používaných k výrobě solárních panelů – jako jsou polysilikon, slitky, membrány, články a moduly – přesahuje 80%. Do značné míry je to výsledek její nákladové konkurenceschopnosti, díky níž jsou čínské ceny o 20% nižší než v USA a o 35% nižší než v Evropě. Velká část světa však nemá k levným solárním panelům z Číny přístup kvůli vyrovnávacím a antidumpingovým clům uvalovaným jejími obchodními partnery. Snaha srovnat podmínky zahraničních a domácích producentů je sice pochopitelná a podle pravidel WTO i přípustná, avšak budování obchodních bariér pro ekologické zboží zpomaluje přechod na zelenou energii. Další protekcionistická opatření, jako jsou ta, která vážou požadavky na domácí zdroje na tržní přístup, mohou být navíc konkurenčními důvody ještě hůře ospravedlnitelná.
Stejně tak situaci nenapomáhá uplatňování exportních omezení na klíčové suroviny, jako jsou lithium, prvky vzácných zemin nebo chrom, po nichž je vzhledem ke stále rychlejšímu tempu energetického přechodu velká poptávka. Takové restrikce, mezi něž patří například licenční požadavky, vývozní cla nebo zákazy, se od roku 2009 do roku 2020 zvýšily pětinásobně. Jakékoliv omezení přeshraničních toků těchto materiálů by přitom mohlo významně ohrozit bezpečnost dodavatelských řetězců pro zelené produkty. Fragmentace obchodu navíc komplikuje čelním globálním společnostem plné využití jejich konkurenčního a inovativního potenciálu, což omezuje příležitosti k dalšímu snižování nákladů.
Přesto jen relativně málo mezinárodních obchodních dohod zahrnuje ustanovení napomáhající liberalizaci obchodu s ekologickým zbožím a službami. Naléhavost klimatické krize přitom mezinárodní společenství zavazuje, aby se proaktivně snažilo dohodnout se na definici takového zboží a služeb a na zavedení praktických opatření, která sníží celní i necelní obchodní bariéry. O těchto otázkách by se mohlo diskutovat na mezinárodních fórech, jako jsou G20 nebo APEC, případně v rámci regionálního úsilí o hospodářskou spolupráci, jako jsou projekty Všeobecného regionálního ekonomického partnerství či Indopacifického ekonomického rámce.
Zlepšení přístupu k ekologickému zboží a službám může celosvětově urychlit zmírňovací a adaptační úsilí při nižších nákladech. Místo aby se tedy vlády, které chtějí podpořit domácí produkci takového zboží, uchylovaly k protekcionismu, udělají mnohem lépe, když začnou dotovat výzkum a vývoj, což pravidla WTO povolují, protože to může firmám pomoci stát se efektivnějšími a inovativnějšími. Současně s tím musí podpořit i volné obchodní toky, protože zlepšení přístupu k tomuto zboží může představovat naši největší naději na vyřešení klimatické krize.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Adekeye Adebajo
argues that Israel’s war in Gaza is accelerating the trend toward global apartheid, highlights the strengths and weaknesses of United Nations peacekeeping missions, criticizes the militarization of US engagement with Africa, and more.
The models are in place to achieve clean cooking for all, which would have enormous benefits for the climate, health, and gender equality. Now rich-country governments, the private sector, and international organizations must agree to provide the necessary funding at this week’s IEA Summit on Clean Cooking in Africa.
urge global leaders to provide the financing to end a practice with dire effects for health and the climate.
The dollar's strength, particularly against major Asian currencies, has triggered a wave of skittishness in financial markets. Can anything be done to stem the greenback's rise, and even if something can be done, should it?
asks whether anything can or should be done about the greenback's strength, especially against Asian currencies.
MANILA – Mezinárodní obchod podporuje hospodářský růst v mnoha zemích, zejména v těch, které nemají bohaté přírodní zdroje nebo fixní kapitál. Kromě toho, že vytváří příležitosti pro přeshraniční specializaci, umožňuje obchod také dovoz levného spotřebitelského zboží, meziproduktových vstupů určených k výrobě a kapitálového vybavení. Obzvláště to platí v Asii a Pacifiku, které v roce 2020 představovaly 35% globálního obchodu, oproti 25% o deset let dříve.
Globalizace a otevřený obchod by také mohly hrát nezastupitelnou roli při záchraně planety. Vzhledem k existenční hrozbě spojené s klimatickými změnami by měly být ekologické zboží a služby široce dostupné za rozumné ceny, aby se podpořila rychle se ozeleňující světová ekonomika. Rovněž dovozy solárních panelů, větrných turbín a elektromobilů v kombinaci se službami typu zpracování odpadních vod by mohly vyvolat technologické efekty přelévání, které stimulují a podporují rozvoj sektorů obnovitelné energie a čistých průmyslových oborů doma.
Celkový pokrok je však pomalý. Absence společného závazku liberalizovat obchod s ekologickým zbožím a službami v kombinaci se vzestupem protekcionistických opatření téměř jistě podkopá snahu o zmírňování klimatických změn a adaptaci na ně. Chceme-li se dohodnout na společných principech usnadňování takového obchodu a zajišťování dodavatelských řetězců, pak naléhavě potřebujeme globální a regionální spolupráci.
Prvním úkolem je definovat ekologické zboží nebo službu. Asijsko-pacifické hospodářské společenství (APEC) se dohodlo na seznamu 54 typů ekologického zboží, na které bude uplatňovat cla ve výši 5% nebo méně. Dohoda však má jen omezený dopad kvůli svému dobrovolnému základu a relativně malému počtu výrobků, který zahrnuje. Jednání o uzavření Dohody o ekologickém zboží mezi skupinou členských zemí Světové obchodní organizace (WTO) uvízla na mrtvém bodě.
Samozřejmě platí, že pokud vlády chtějí přechod na zelenou energii urychlit, mohou beze všeho snížit cla na ekologické zboží (například výrobní zařízení) jednostranně podle toho, které řešení nejvýrazněji sníží domácí emise skleníkových plynů. Jejich začlenění do mezinárodních obchodních dohod však vyžaduje shodu na objektivních standardech. Vedle technických problémů spojených s definicí ekologického zboží mohou země usilovat o specifikace šité na míru, které by ochránily jejich domácí producenty.
Nedávný vzestup vzájemně si konkurujících průmyslových politik v rozvinutých i rozvíjejících se ekonomikách vytváří příležitosti k širšímu rozšíření ekologického zboží za nižší ceny. Dotace producentů obnovitelné energie mohou koneckonců zvýšit investice do výzkumu a vývoje, které pak mohou přinést inovace snižující náklady. Například cena solárních modulů se u největších světových producentů včetně Německa, Japonska, Spojených států a Čínské lidové republiky propadla v průměru na méně než jeden dolar za watt. Díky možnosti dovážet takto levné obnovitelné technologie je přechod na čistou energii dostupnější pro větší počet zemí.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Obrovské výzvy, které taková politika představuje pro klimatickou akci, však převažují nad přínosy. Podle Mezinárodní energetické agentury podíl Číny na všech komponentech používaných k výrobě solárních panelů – jako jsou polysilikon, slitky, membrány, články a moduly – přesahuje 80%. Do značné míry je to výsledek její nákladové konkurenceschopnosti, díky níž jsou čínské ceny o 20% nižší než v USA a o 35% nižší než v Evropě. Velká část světa však nemá k levným solárním panelům z Číny přístup kvůli vyrovnávacím a antidumpingovým clům uvalovaným jejími obchodními partnery. Snaha srovnat podmínky zahraničních a domácích producentů je sice pochopitelná a podle pravidel WTO i přípustná, avšak budování obchodních bariér pro ekologické zboží zpomaluje přechod na zelenou energii. Další protekcionistická opatření, jako jsou ta, která vážou požadavky na domácí zdroje na tržní přístup, mohou být navíc konkurenčními důvody ještě hůře ospravedlnitelná.
Stejně tak situaci nenapomáhá uplatňování exportních omezení na klíčové suroviny, jako jsou lithium, prvky vzácných zemin nebo chrom, po nichž je vzhledem ke stále rychlejšímu tempu energetického přechodu velká poptávka. Takové restrikce, mezi něž patří například licenční požadavky, vývozní cla nebo zákazy, se od roku 2009 do roku 2020 zvýšily pětinásobně. Jakékoliv omezení přeshraničních toků těchto materiálů by přitom mohlo významně ohrozit bezpečnost dodavatelských řetězců pro zelené produkty. Fragmentace obchodu navíc komplikuje čelním globálním společnostem plné využití jejich konkurenčního a inovativního potenciálu, což omezuje příležitosti k dalšímu snižování nákladů.
Přesto jen relativně málo mezinárodních obchodních dohod zahrnuje ustanovení napomáhající liberalizaci obchodu s ekologickým zbožím a službami. Naléhavost klimatické krize přitom mezinárodní společenství zavazuje, aby se proaktivně snažilo dohodnout se na definici takového zboží a služeb a na zavedení praktických opatření, která sníží celní i necelní obchodní bariéry. O těchto otázkách by se mohlo diskutovat na mezinárodních fórech, jako jsou G20 nebo APEC, případně v rámci regionálního úsilí o hospodářskou spolupráci, jako jsou projekty Všeobecného regionálního ekonomického partnerství či Indopacifického ekonomického rámce.
Zlepšení přístupu k ekologickému zboží a službám může celosvětově urychlit zmírňovací a adaptační úsilí při nižších nákladech. Místo aby se tedy vlády, které chtějí podpořit domácí produkci takového zboží, uchylovaly k protekcionismu, udělají mnohem lépe, když začnou dotovat výzkum a vývoj, což pravidla WTO povolují, protože to může firmám pomoci stát se efektivnějšími a inovativnějšími. Současně s tím musí podpořit i volné obchodní toky, protože zlepšení přístupu k tomuto zboží může představovat naši největší naději na vyřešení klimatické krize.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka