7

Jak vyřešit evropskou bankovní krizi v Itálii

LONDÝN – Evropský bankovní sektor je ochromený a značně rozdrobený. Ačkoliv jsou jeho problémy pro některé země a finanční instituce akutnější, funguje na úrovni ziskovosti, která je v průměru nižší než jeho kapitálové náklady, a udržuje si natolik velké portfolio nesplácených úvěrů a špatně ocenitelných aktiv, že to podkopává jeho kapitalizaci v budoucích letech.

Itálie je ukázkovým příkladem. Nejenže její nefunkční bankovní sektor podkopává hospodářské zotavení a brzdí investice, ale jeho potíže jsou vrcholkem ledovce problémů sužujících celou eurozónu.

Na jaře 2012 už bylo zřejmé, že evropská bankovní soustava je kritickým slabým místem v architektuře eura. Společný bankovní dohled, centralizovaný rámec řešení a mutualizované schéma ručení za vklady se pokládaly za nezbytné pilíře eurozóny. Panoval názor, že tato opatření krátkodobě napomohou k urychlení nápravy bank a že ukončí finanční fragmentaci, nastaví rovné podmínky pro všechny, sníží riziko budoucích bankovních krizí a v konečném důsledku omezí a rozprostřou náklady na krachy bank.

Cesta do pekel je však dlážděna dobrými úmysly. Evropská bankovní unie je v současném stavu nejen neúplná, ale chyby v koncepci z ní učinily zdroj nečinnosti a nestability, který je potenciálně horší než neduhy, jež měla léčit.