0

Jak uniknout z pasti fosilních paliv

MILÁN – Fosilní paliva obklopuje mnoho problémů. Jsou nákladná a představují zdroj politické a nabídkové volatility. Jak jejich spotřeba celosvětově roste, náklady, jež s nimi souvisejí, se zřejmě prudce zvýší. Nejhorší je, že s sebou nesou obrovské a neudržitelné náklady ve smyslu uhlíkových emisí. Ostatně jejich přispění ke vzrůstajícím hladinám CO2 v atmosféře začíná ostatní problémy zastiňovat.

Využívání fosilních paliv a tudíž i vyšší emise CO2 jdou však zřejmě ruku v ruce s růstem. Právě to je stěžejní problém, s nímž se svět potýká, zatímco se snaží vytvořit určitý rámec pro boj proti změně klimatu. Rozvojový svět má dnes oproti vyspělým zemím jak nízké příjmy na hlavu, tak nízké úrovně uhlíkových emisí na hlavu. Pokud by se na růst jeho emisí uvalila přísná omezení, brzdilo by to tamní růst HDP a silně by to podvázalo schopnost rozvojových zemí vybřednout z chudoby.

Rozvojový svět také s poukazem na spravedlnost protestuje proti placení za takzvanou mitigaci čili zmírňování změny klimatu. Velká část současného objemu uhlíku v atmosféře, jakož i významný (třebaže klesající) podíl ročních světových emisí jde kolektivně na vrub vyspělým zemím. Zástupci rozvojového světa proto tvrdí, že vyspělé země by za problém měly převzít zodpovědnost.

Prostý přesun zodpovědnosti na vyspělé země vyjmutím rozvojových zemí z mitigačního procesu ale nebude fungovat. Aby byla strategie boje proti změně klimatu úspěšná, musí být nejen spravedlivá, ale také účinná. Pokud rozvojové země necháme růst a přitom nebude zavedeno žádné odpovídající snižování růstu jejich uhlíkových emisí, průměrné emise CO2 na hlavu se v příštích 50 letech celosvětově téměř zdvojnásobí, zhruba na čtyřnásobek bezpečné úrovně, bez ohledu na úsilí vyspělých zemí.