A Yemeni boy school writes as he sits outside a school AHMAD AL-BASHA/AFP/Getty Images

Skoncujme s válkou proti vzdělání

HONOLULU – Moje tříletá neteř silně věří v moc „hodných lidí“. Kdykoliv ji navštívím, zavede mě ke knihovničce ve svém pokoji a vytahuje knihu za knihou, které vesměs končí stejně: ve velkých i malých bitvách vždy vítězí hodní lidé.

Nemám to srdce jí říkat, že v reálném světě jsou čistě vedené boje a jejich příznivé výsledky výjimkou. Moderní válka nezná žádná pravidla a loajalita nikdy není černobílá. Z mého pohledu nic tuto pravdu nedokládá strašlivěji než vzestup násilí namířeného proti školám a pedagogům v oblastech konfliktu.

V květnu letošního roku zveřejní Globální koalice na ochranu před útokyzprávu s názvem „Vzdělání pod palbou“, která potvrzuje, že války a vojenská angažmá mají na oblast vzdělání tvrdší dopad než kdykoliv dříve v nedávných dějinách. Čísla jsou opravdu šokující. Na celém světě nemůže kvůli násilí chodit do školy přibližně 80 milionů dětí. V první polovině roku 2017 došlo k více než 500 útokům na školy ve 20 zemích, což je oproti předchozím letem výrazný růst. Podle Organizace spojených národů v patnácti z těchto zemí obsadili vojáci nebo povstalci školy, aby je vojensky využívali.

Vlády, které podporují útoky na školy a pedagogy v jakémkoliv vzdělávacím objektu, musí být z očividných důvodů hnány k zodpovědnosti. Děti nucené žít v zónách konfliktu trpí už takto; když jim násilnosti navíc brání v učení, prožívají hned dvojí tragédii.

Zamysleme se nad tím, do jaké hloubky dokáže válka vykořenit vzdělávání dětí. Například před současným konfliktem v Sýrii přesahoval podíl dětí zapsaných do základních škol 90%. Dnes toto číslo v oblastech nejhůře postižených boji kleslo pod 30%. V Jemenu, kde zuří válka a hladomor, nechodí do školy více než dva miliony dětí ve věku šest až devět let. A téměř polovina ze 700 škol spravovaných OSN v Sýrii, Gaze, na západním břehu Jordánu, v Libanonu a v Jordánsku zažila v posledních letech nejméně jeden útok či uzavření.

Humanitární krize často vyvolávají vzedmutí politické vůle; zbytečné utrpení druhých, zejména dětí, motivuje mezinárodní společenství k tomu, aby věnovalo peníze a energii na jeho zmírnění. Tato velkomyslnost se bohužel málokdy přetaví i v podporu vzdělávání ve válkou zasažených oblastech. Z mnoha milionů dětí z celého světa, které dnes nechodí do školy, žije každé čtvrté v zemi sužované krizí. Přesto vzdělání představuje pouhá dvě procenta celkové humanitární pomoci a uspokojeno je jen 38% naléhavých žádostí o pomoc v oblasti vzdělávání.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Když byl v dubnu 2000 schválen Dakarský akční rámec, označily signatářské země konflikt za „vážnou překážku“ v dosažení cíle zajistit „vzdělání pro všechny“, což je jeden z cílů trvale udržitelného rozvoje OSN. Zpráva formulovala také všeobecně přijímaný názor, že vlády a skupiny občanské společnosti musí rychle přistupovat k „rekonstrukci zničených či poškozených vzdělávacích systémů“, kdykoliv to bude možné. Proč se tedy téměř dvacet let po podepsání rámce tento závazek k obnově běžně ignoruje?

Pro domácnosti a země zasažené konfliktem je vzdělání klíčem k zotavení. Každý další rok školní docházky zvyšuje výdělek absolventů v průměru o 10%, zlepšuje jejich dlouhodobou finanční stabilitu a pomáhá snižovat riziko návratu k násilí. Útoky na vzdělání jsou tudíž doslova útoky na naši společnou budoucnost.

U dívek je 2,5krát pravděpodobnější než u chlapců, že v oblastech zasažených konfliktem nebudou chodit do školy. Investice do dívek má přitom dlouhodobé výhody, které mohou transformovat komunity a potírat chudobu. Vzdělané dívky se s nižší pravděpodobností provdají v raném věku a s vyšší pravděpodobností budou mít méně dětí, které budou zdravější. Ženy zapojené do pracovního procesu navíc reinvestují 90% příjmů do svých komunit.

Státy, které se vzpamatovávají z prožitého násilí, nemusí mít finanční kapacity k tomu, aby obnovily školy a současně financovaly rekonstrukci. Proto je tak klíčová mezinárodní podpora. Globální společenství musí nalézt 2,3 miliardy dolarů potřebné ke zlepšení přístupu ke vzdělání v zónách konfliktu. Současně s tím musí dárci financovat instituce, které pomohou dětem traumatizovaným psychický stresem z války. Pro mnoho dětí v oblastech konfliktu je psychosociální a emoční podpora stejně důležitá jako vzdělávací příležitosti.

Svět z obrázkových knih mé neteře, kde jsou veškerá zápolení vměstnaná do dvaceti stran a končí slovy „a žili šťastně až do smrti“, nikdy nebude realitou. Vzhledem k absenci kouzelných sudiček a hodných čarodějek však svět potřebuje schůdná řešení, která opravdu pomohou hodným lidem zvítězit. Vzděláme-li každé dítě včetně těch, která se nacházejí v ohnisku nebezpečí, možná se nám podaří učinit svět o malinko méně zkaženým.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/kouFcx5/cs;

Handpicked to read next

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.