3

Jak prolomit evropský klimatický pat

LONDÝN – Evropa má silnou tradici lídra v boji proti klimatickým změnám. V poslední době však evropský kontinent dospěl do ideologické slepé uličky v otázce, jak tento problém řešit, neboť trvalá ekologická udržitelnost a růst bývají často vykreslovány jako dvě vzájemně se vylučující věci. Má-li Evropa zůstat ekologickým lídrem a také centrem inovací a konkurenceschopnosti, bude se muset vzdát své ideologické strnulosti a přihlásit se k realistickým a pragmatickým řešením, která dokážou přinést ekologický prospěch, aniž by obětovala hospodářský rozvoj.

Problémy způsobené klimatickými změnami jsou reálné a důsledky nečinnosti nelze přehlížet. Současně však roste poptávka po energii a je zde i zoufalá potřeba dlouhodobého vybřednutí z probíhající hospodářské krize. Neexistuje žádný jediný a snadný recept, jenž by řešil oba tyto imperativy. Zpomalení globálního oteplování při současném zajištění hospodářského růstu bude vyžadovat vyvážené portfolio řešení včetně obnovitelné energie a vyšší energetické účinnosti. Mezi těmito řešeními hraje zásadní roli zachycování a ukládání uhlíku (CCS).

Technologie CCS spočívá v zachycování oxidu uhličitého u zdroje jeho emisí, v jeho stlačování a trvalém ukládání v podzemí. Díky tomu představuje důležitý most mezi naší moderní ekonomikou, která se silně spoléhá na fosilní paliva s vysokým obsahem uhlíku, a budoucností, v níž budou emise CO2 podstatně nižší. To nám poskytuje nástroj potřebný k tomu, abychom udrželi konkurenceschopný průmyslový sektor a současně mohli bojovat s globálním oteplováním.

Stejně jako u kterékoliv jiné inovace existují i zde otázky týkající se technologické životaschopnosti. Někteří lidé zpochybňují rozsah investic potřebných k instalaci a údržbě systémů nutných pro zachycování a ukládání CO2. Zde je však důležité poznamenat, že tyto náklady jsou neporovnatelně nižší než náklady na snížení emisí CO2 bez CCS. Například podle Mezinárodní energetické agentury by desetileté zpoždění při zavádění CCS zvýšilo náklady na odstranění uhlíku v energetickém sektoru o 750 miliard eur.