2

Konec chudoby v Číně?

PEKING – Jedním z nejčastěji citovaných statistických údajů týkajících se Číny je zřejmě počet Číňanů, které se v posledních 35 letech podařilo pozvednout z chudoby. Jedná se o víc než 800 milionů osob, tedy obrovský počet – a mimořádný úspěch. Žádná jiná země v tak krátkém čase nedosáhla takového snížení úrovně chudoby. Co ale miliony Číňanů, kteří nadále zůstávají pod čarou?

Čínská vláda je odhodlaná úkol dokončit; jejím cílem je snížit venkovskou chudobu v zásadě na nulu do roku 2020. Čínské orgány se takto poprvé zavázaly na půdě OSN v roce 2015 a při dalších oficiálních příležitostech závazek zopakovaly. Splnění slibu – dnes by znamenalo zlepšit blahobyt asi 45 milionů lidí, což je zhruba ekvivalent celé populace Súdánu – si však vyžádá podstatné výdaje.

Omezování chudoby podléhá podobně jako tolik důležitých snah zákonitosti ubývající návratnosti: čím víc se něčemu věnujete, tím méně je vaše úsilí produktivní. Je to jako natahovat hodinky: čím víc natáčíte, tím větší odpor vzniká v hnacím peru a tím víc energie potřebujete k otočení natahovací hřídelky o tutéž vzdálenost.

Co se týče snižování chudoby, jako první z takové snahy profitují nejspíše ti, kdo jsou k takovému vzestupu nejlépe vybaveni, třeba díky původu či geografickým okolnostem. Jakmile už chudých zbývá jen nemnoho, počítáno i v milionech, je třeba očekávat, že dosáhnout k nim bude mnohem těžší.

Čínská zkušenost tento jev dokonale ilustruje. Odhaduje se, že během prvních sedmi let oficiálních čínských „reforem a otevírání se“, započatých v roce 1978, se z chudoby vymanilo kolem 110 milionů lidí ročně. V dalších 15 letech – od roku 1985 do roku 2000 – tempo pokroku značně zpomalilo, neboť každý rok se nad hranici chudoby vyhouplo asi 26 milionů lidí. V letech 2000 až 2015 tento počet jen lehce překročil 22 milionů ročně. Cílem vlády je teď dostat z chudoby deset milionů lidí ročně.

Zatímco tempo vytlačování chudoby zpomalilo, náklady na něj rostou – trend dokládá nová zpráva OSN, jakož i údaje Světové banky. Zbavit jednu osobu chudoby stálo ústřední vládu v Číně v roce 2000 přibližně 48 dolarů ročně (v nominálních hodnotách). Do roku 2010 už se toto číslo zvýšilo třikrát, na 150 dolarů ročně. Teď když vláda vyvíjí snahu dosáhnout k lidem v nejodlehlejších místech, bez přístupu k silnicím, elektřině či čisté vodě, náklady přesahují 200 dolarů za rok.

Tím neříkám, že Čína nedokáže svůj cíl pro rok 2020 splnit. Právě naopak, vládní plány i jejich realizace působí stejně rozhodně jako dřív. Ostatně loni vláda svůj cíl překonala a venkovské chudoby zbavila 12,4 milionu osob. Navíc na letošek je rozpočet o 30 % vyšší a to znamená, že na každého z deseti milionů lidí, jež čínská vláda plánuje vytáhnout z chudoby v roce 2017, bylo vyčleněno přinejmenším 1000 dolarů.

Vláda by však během snahy dostat se u venkovské chudoby „na nulu“ – posunem všech obyvatel nad její národní hranici ve výši 2230 čínských jüanů (324 dolarů) ročně – neměla ztrácet ze zřetele obecnější výzvy související s chudobou. Čína dál zažívá překotnou urbanizaci – fenomén, který sice podstatně přispěl k dřívějšímu úbytku chudoby, ale rovněž vystavuje rostoucí počet obyvatel měst riziku bídy.

Podle oficiálních čísel průměrný příjem nejchudších 5 % domácností v čínských městech dosahuje asi 1128 dolarů (7521 jüanů). To je zhruba 3,5násobek čínské hranice venkovské chudoby. Celkově je ale průměrný příjem ve městech přinejmenším čtyřikrát vyšší než na venkově, což naznačuje, že žít s takovým rozpočtem může být ještě těžší než žít na venkově pod hranicí chudoby. A to ani nezohledňuje četné pracující ze zahraničí, kteří ve městech žijí mimo dosah statistik a pravděpodobně si vydělávají ještě méně než oněch nejchudších 5 %.

S těmito formami chudoby může být ještě těžší se vypořádat, zejména proto, že Čína má s takovou snahou méně zkušeností. Vzhledem k tomu by s vedením čínských snah mohly – a měly – pomoci úspěchy jiných zemí při zvládání městské chudoby, podobně jako úspěšné čínské snahy omezit venkovskou chudobu slouží jako vzor pro ostatní.

Čína není zdaleka jediná země, která se zaměřuje na úsilí skoncovat s chudobou; ostatně hned první Cíl udržitelného rozvoje vyzývá k ukončení chudoby ve všech jejích podobách do roku 2030. Za situace, kdy narůstá náročnost i nákladnost procesu, učit se za hranicemi může zásadně přispět k tomu, aby měli všichni Číňané možnost žít slušný, důstojný život.

Z angličtiny přeložil David Daduč