2

Léčba rakoviny pro rozvojový svět

BOSTON – Před více než čtyřiceti lety vyhlásil americký prezident Richard Nixon – inspirovaný prvními povzbudivými výsledky, které ukazovaly, že chemoterapie by mohla léčit onemocnění typu akutní lymfoblastické leukemie či Hodgkinova lymfomu – „válku s rakovinou“. Od té doby dochází k setrvalému pokroku ve využívání chemoterapie, chirurgických zákroků a ozářek při léčbě stále většího počtu onkologických pacientů. V nízkopříjmových a středněpříjmových zemích, kde dnes žije většina pacientů s rakovinou, však přístup k těmto život zachraňujícím postupům zůstává nejistý.

Ve Spojených státech dlouhodobě přežívá více než 80% pacientek s rakovinou prsu a také přes 80% dětí s rakovinou. Během své téměř čtyřicetileté onkologické praxe na Harvardově univerzitě jsem pečoval o tisíce pacientů, kteří by bez chemoterapie měli malou šanci na přežití. Mnozí z pacientů, kteří se léčili v 70. letech, jsou dodnes živí a zdraví a z jejich dětí vyrostli produktivní dospělí lidé.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Avšak teprve když jsem v roce 2011 začal pracovat ve Rwandě, plně jsem pochopil, jak silné nástroje mám k dispozici – poznal jsem totiž, jaké je tyto nástroje nemít. Když jsem vstoupil na oddělení dětské onkologie v ústřední veřejné nemocnici v Kigali, jako bych se vrátil v čase. Výsledky léčby rwandských dětí s Wilmsovým tumorem, což je forma zhoubného nádoru ledviny, která jen zřídkakdy postihuje dospělé, se zhruba podobaly výsledkům v USA před 80 lety – tedy v době, než začaly být k dispozici léky, které dnes umožňují přežití více než 90% amerických dětí s touto diagnózou.

Podle rwandské ministryně zdravotnictví Agnes Binagwahoové se onkologické oddělení v Kigali podobá oddělení pro pacienty s HIV/AIDS v době před deseti lety, kdy v této nemocnici pracovala jako pediatr. Antiretrovirální léčba tehdy nebyla k dispozici, takže se na HIV/AIDS předepisovalo jídlo a odpočinek – což znamenalo, že nákaza tímto virem se v podstatě rovnala rozsudku smrti.

Někteří lidé se tehdy ocitli – byť pouze nakrátko – na nesprávné straně dějin. V roce 2001 například jeden vysoce postavený americký činitel prohlásil, že HIV/AIDS v Africe nebude možné léčit kvůli jeho „složitosti“ a vysokým nákladům.

Ukázalo se však, že se tento člověk – spolu s mnoha dalšími, kteří sdíleli jeho názor – mýlí. Míra úspěšnosti léčby HIV pozitivních afrických pacientů s přístupem k lékům už dlouho překonává výsledky z USA. A Rwanda byla jednou z prvních zemí, které dosáhly všeobecného přístupu k léčbě AIDS.

Navzdory této skutečnosti se vyhlídky efektivní léčby rakoviny v Africe setkávají s podobným skepticismem. Jistě, léčba rakoviny je složitá. Vyžaduje široké spektrum diagnostických a terapeutických kapacit – patologii, chirurgii, ozařování, chemoterapii a cílenou léčbu – spolu se znalostmi a dovednostmi potřebnými k bezpečnému podání této život zachraňující léčby.

Butarské onkologické centrum a další podobná pracoviště však ukázaly, že pacienty s rakovinou lze bezpečně a účinně léčit i v chudém venkovském prostředí. Díky rwandskému ministerstvu zdravotnictví, organizaci Partners In Health a Danově-Farberově onkologickému institutu se sídlem v Bostonu vyléčilo butarské centrum od července 2012, kdy ho slavnostně otevřeli bývalý americký prezident Bill Clinton a ministryně Binagwahoová, více než 3000 pacientů s rakovinou, z nichž většina pochází z jiných regionů země. Tento úspěch by se neobešel také bez podpory Dětské nadace Jeffa Gordona, Nadace pro výzkum rakoviny prsu, organizace LIVESTRONG a soukromých dárců.

Na podporu tohoto úsilí už naštěstí vystupují i některé velké instituce. Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s Mezinárodní unií pro kontrolu rakoviny například přezkoumává svůj Vzorový seznam nezbytných léků proti rakovině, aby přesněji stanovila, které typy rakoviny jsou na léčbu nejcitlivější a které znamenají největší zátěž pro obyvatelstvo.

Nejefektivnějším přístupem ke snižování globální úmrtnosti na rakovinu by bylo poskytnout současné terapie onkologickým pacientům v rozvojových zemích. Kdyby se k tomu přidalo mezinárodní financování léčby rakoviny podobné tomu, které se v případě HIV/AIDS mobilizovalo prostřednictvím Krizového plánu amerického prezidenta pro pomoc nemocným s AIDS a organizace Global Fund, mohla by se úmrtnost na rakovinu v rozvojových zemích podstatně – a rychle – snížit.

Fake news or real views Learn More

Před více než deseti lety se mezinárodní společenství rozhodlo, že se už nebude smiřovat s jistou smrtí pro pacienty s HIV. Stejný závazek musíme učinit i dnes, abychom zajistili život zachraňující léčbu rakoviny pacientům ze všech koutů světa.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.