PRINCETON – V roce 2000 se v New Yorku sešli vedoucí světoví představitelé a vydali zvučnou „Deklaraci tisíciletí“, v níž přislíbili, že do roku 2015 sníží na polovinu podíl lidí trpících extrémní chudobou a hladem. Kromě toho se zavázali snížit na polovinu podíl lidí bez bezpečné pitné vody a kanalizace, prosazovat všeobecnou a úplnou základní školní docházku pro děti všude na světě – dívky i chlapce –, snížit dětskou úmrtnost o dvě třetiny a mateřskou úmrtnost o tři čtvrtiny a bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími závažnými nemocemi. Tyto záruky, přeformulované jako konkrétní a měřitelné cíle, se staly tzv. rozvojovými cíli tisíciletí (MDG).
Minulý měsíc, deset let po této schůzce, se nejvyšší světoví představitelé vrátili do New Yorku na summit Organizace spojených národů, který přijal dokument s názvem Jak dodržet slib (Keeping the Promise), jenž opětovně potvrdil závazek splnit do roku 2015 uvedené cíle. Tisková zpráva OSN označila tento dokument za „globální akční plán“ na dosažení MDG, ale ve skutečnosti jde spíše o vyjádření tužeb než o plán. Jakou máme doopravdy naději, že dodržíme sliby dané v roce 2000?
Jak poznamenal filozof z Yaleovy univerzity Thomas Pogge, splnění úkolu poněkud usnadnilo „posunutí branek“. Ještě před rokem 2000 se Světový potravinový summit konaný v roce 1996 v Římě zavázal, že do roku 2015 sníží počet podvyživených lidí na polovinu. Naproti tomu cílem příslušného MDG bylo snížení podílu lidí trpících ve světě hladem (a také lidí žijících v extrémní chudobě) na polovinu. Protože však počet obyvatel na světě stoupá, snížení podílu lidí trpících hladem (a extrémní chudobou) na polovinu neznamená, že se na polovinu sníží jejich celkový počet.
To horší však teprve přijde. Když byla Deklarace tisíciletí přepsána jako výčet konkrétních cílů, nebyl za základ výpočtu podílu, který se má snížit na polovinu, pokládán stav v roce 2000, nýbrž v roce 1990. To znamenalo, že k dosažení daného cíle mohl přispět i pokrok, ke kterému již došlo. Z cíle se navíc stalo snížení „podílu lidí v rozvojovém světě“ na polovinu, což je velký rozdíl, protože počet obyvatel v rozvojovém světě roste rychleji než ve světě jako celku.
Čistým výsledkem všech těchto změn je podle Poggeových výpočtů skutečnost, že zatímco v roce 1996 se světoví vůdci zavázali, že do roku 2015 sníží počet podvyživených lidí na maximálně 828 milionů, nyní se zavazují pouze ke snížení počtu lidí žijících v extrémní chudobě na 1,324 bilionu. A protože je extrémní chudoba příčinou přibližně třetiny všech lidských úmrtí, pak tento rozdíl v podstatě znamená, že – podaří-li se konečný slib opravdu dodržet – z důvodů souvisejících s chudobou každoročně zemře přibližně o šest milionů lidí více, než by bývalo zemřelo, kdyby se podařilo dodržet původní slib z Říma.
Každopádně podle nedávné zprávy Světové banky a Mezinárodního měnového fondu nesměřujeme ani k tomu, abychom splnili méně náročný globální cíl snížit na polovinu podíl hladovějících lidí v rozvojových zemích. Rostoucí ceny potravin – které dost možná souvisejí s klimatickými změnami – zvrátily minulé pokroky a v loňském roce nakrátko zvýšily počet lidí trpících hladem nad hranici jedné miliardy. Skutečnost, že se tak stalo v době, kdy rozvinuté státy mrhají stamiliony tun obilí a sójových bobů tím, že jimi krmí zvířata, a kdy obezita dosahuje epidemických proporcí, podkopává naše tvrzení, že věříme v rovnocennost všech lidských životů.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Cíl snížení podílu lidí žijících v extrémní chudobě je dosažitelný, ale převážně díky hospodářskému pokroku v Číně a Indii. V Africe se po hospodářské stagnaci v 90. letech podíl obyvatel žijících v extrémní chudobě sice díky deset let trvajícímu hospodářskému růstu snižuje, ale ne tak rychle, aby se do roku 2015 snížil na polovinu.
Lepší zprávy přicházejí z oblasti dosahování genderové parity ve vzdělávání, což je klíč ke splnění jiných cílů včetně snížení novorozenecké úmrtnosti v důsledku faktu, že vzdělané ženy mívají méně dětí. Kromě toho máme slušnou naději na splnění cíle snížit na polovinu podíl lidí v rozvojových zemích, kteří nemají přístup k bezpečné pitné vodě – zatímco dosažení téhož cíle v oblasti kanalizace se ukazuje jako obtížnější.
Ke splnění zdravotnických cílů se však ani neblížíme. Mateřská úmrtnost klesá, ale ne dost rychle. Levné antiretrovirální léky sice dostává větší počet osob nemocných HIV/AIDS a jejich průměrná doba dožití se zvýšila, ale univerzální přístup je stále daleko a nemoc se nadále šíří, byť pomaleji než dříve. Pokroku bylo dosaženo v boji s malárií a spalničkami a míra dětské úmrtnosti se částečně i v důsledku toho snížila, avšak cíl dvoutřetinového poklesu se naplnit nepodaří.
Bohaté země už dlouho slibují, že sníží chudobu, ale zatím nedoprovodily svá slova adekvátními činy. Jistě, bylo dosaženo některých důležitých pokroků. Podařilo se zachránit miliony životů, ale miliony dalších by se ještě zachránit daly.
Trvalý pokrok při snižování extrémní chudoby bude vyžadovat zlepšení kvantity i kvality pomoci. Jen hrstka zemí – Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko a Švédsko – splnila nebo překročila skromný cíl OSN vyčlenit 0,7% HDP na zahraniční rozvojovou pomoc. Bez reformy obchodu a opatření v oblasti klimatických změn však ani větší objem a vyšší kvalita pomoci nebudou stačit.
Prozatím se jeví jako velmi pravděpodobné, že se vedoucím světovým představitelům nepodaří splnit do roku 2015 své (již tak rozředěné) sliby. Ponesou tedy zodpovědnost za to, že každoročně dopustili zbytečnou smrt milionů lidí.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
PRINCETON – V roce 2000 se v New Yorku sešli vedoucí světoví představitelé a vydali zvučnou „Deklaraci tisíciletí“, v níž přislíbili, že do roku 2015 sníží na polovinu podíl lidí trpících extrémní chudobou a hladem. Kromě toho se zavázali snížit na polovinu podíl lidí bez bezpečné pitné vody a kanalizace, prosazovat všeobecnou a úplnou základní školní docházku pro děti všude na světě – dívky i chlapce –, snížit dětskou úmrtnost o dvě třetiny a mateřskou úmrtnost o tři čtvrtiny a bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími závažnými nemocemi. Tyto záruky, přeformulované jako konkrétní a měřitelné cíle, se staly tzv. rozvojovými cíli tisíciletí (MDG).
Minulý měsíc, deset let po této schůzce, se nejvyšší světoví představitelé vrátili do New Yorku na summit Organizace spojených národů, který přijal dokument s názvem Jak dodržet slib (Keeping the Promise), jenž opětovně potvrdil závazek splnit do roku 2015 uvedené cíle. Tisková zpráva OSN označila tento dokument za „globální akční plán“ na dosažení MDG, ale ve skutečnosti jde spíše o vyjádření tužeb než o plán. Jakou máme doopravdy naději, že dodržíme sliby dané v roce 2000?
Jak poznamenal filozof z Yaleovy univerzity Thomas Pogge, splnění úkolu poněkud usnadnilo „posunutí branek“. Ještě před rokem 2000 se Světový potravinový summit konaný v roce 1996 v Římě zavázal, že do roku 2015 sníží počet podvyživených lidí na polovinu. Naproti tomu cílem příslušného MDG bylo snížení podílu lidí trpících ve světě hladem (a také lidí žijících v extrémní chudobě) na polovinu. Protože však počet obyvatel na světě stoupá, snížení podílu lidí trpících hladem (a extrémní chudobou) na polovinu neznamená, že se na polovinu sníží jejich celkový počet.
To horší však teprve přijde. Když byla Deklarace tisíciletí přepsána jako výčet konkrétních cílů, nebyl za základ výpočtu podílu, který se má snížit na polovinu, pokládán stav v roce 2000, nýbrž v roce 1990. To znamenalo, že k dosažení daného cíle mohl přispět i pokrok, ke kterému již došlo. Z cíle se navíc stalo snížení „podílu lidí v rozvojovém světě“ na polovinu, což je velký rozdíl, protože počet obyvatel v rozvojovém světě roste rychleji než ve světě jako celku.
Čistým výsledkem všech těchto změn je podle Poggeových výpočtů skutečnost, že zatímco v roce 1996 se světoví vůdci zavázali, že do roku 2015 sníží počet podvyživených lidí na maximálně 828 milionů, nyní se zavazují pouze ke snížení počtu lidí žijících v extrémní chudobě na 1,324 bilionu. A protože je extrémní chudoba příčinou přibližně třetiny všech lidských úmrtí, pak tento rozdíl v podstatě znamená, že – podaří-li se konečný slib opravdu dodržet – z důvodů souvisejících s chudobou každoročně zemře přibližně o šest milionů lidí více, než by bývalo zemřelo, kdyby se podařilo dodržet původní slib z Říma.
Každopádně podle nedávné zprávy Světové banky a Mezinárodního měnového fondu nesměřujeme ani k tomu, abychom splnili méně náročný globální cíl snížit na polovinu podíl hladovějících lidí v rozvojových zemích. Rostoucí ceny potravin – které dost možná souvisejí s klimatickými změnami – zvrátily minulé pokroky a v loňském roce nakrátko zvýšily počet lidí trpících hladem nad hranici jedné miliardy. Skutečnost, že se tak stalo v době, kdy rozvinuté státy mrhají stamiliony tun obilí a sójových bobů tím, že jimi krmí zvířata, a kdy obezita dosahuje epidemických proporcí, podkopává naše tvrzení, že věříme v rovnocennost všech lidských životů.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Cíl snížení podílu lidí žijících v extrémní chudobě je dosažitelný, ale převážně díky hospodářskému pokroku v Číně a Indii. V Africe se po hospodářské stagnaci v 90. letech podíl obyvatel žijících v extrémní chudobě sice díky deset let trvajícímu hospodářskému růstu snižuje, ale ne tak rychle, aby se do roku 2015 snížil na polovinu.
Lepší zprávy přicházejí z oblasti dosahování genderové parity ve vzdělávání, což je klíč ke splnění jiných cílů včetně snížení novorozenecké úmrtnosti v důsledku faktu, že vzdělané ženy mívají méně dětí. Kromě toho máme slušnou naději na splnění cíle snížit na polovinu podíl lidí v rozvojových zemích, kteří nemají přístup k bezpečné pitné vodě – zatímco dosažení téhož cíle v oblasti kanalizace se ukazuje jako obtížnější.
Ke splnění zdravotnických cílů se však ani neblížíme. Mateřská úmrtnost klesá, ale ne dost rychle. Levné antiretrovirální léky sice dostává větší počet osob nemocných HIV/AIDS a jejich průměrná doba dožití se zvýšila, ale univerzální přístup je stále daleko a nemoc se nadále šíří, byť pomaleji než dříve. Pokroku bylo dosaženo v boji s malárií a spalničkami a míra dětské úmrtnosti se částečně i v důsledku toho snížila, avšak cíl dvoutřetinového poklesu se naplnit nepodaří.
Bohaté země už dlouho slibují, že sníží chudobu, ale zatím nedoprovodily svá slova adekvátními činy. Jistě, bylo dosaženo některých důležitých pokroků. Podařilo se zachránit miliony životů, ale miliony dalších by se ještě zachránit daly.
Trvalý pokrok při snižování extrémní chudoby bude vyžadovat zlepšení kvantity i kvality pomoci. Jen hrstka zemí – Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko a Švédsko – splnila nebo překročila skromný cíl OSN vyčlenit 0,7% HDP na zahraniční rozvojovou pomoc. Bez reformy obchodu a opatření v oblasti klimatických změn však ani větší objem a vyšší kvalita pomoci nebudou stačit.
Prozatím se jeví jako velmi pravděpodobné, že se vedoucím světovým představitelům nepodaří splnit do roku 2015 své (již tak rozředěné) sliby. Ponesou tedy zodpovědnost za to, že každoročně dopustili zbytečnou smrt milionů lidí.