Treasury Secretary Steven Mnuchin Bill Clark/Getty Images

Nesázejte na bankrot pro banky

CAMBRIDGE – Očekává se, že americké ministerstvo financí příští měsíc rozhodne, zda se pokusí nahradit Dodd-Frankův zákon z roku 2010 a jeho stávající proces řešení případů zkrachovalých megabank, v němž mají hlavní slovo regulátoři, mechanismem založeným výlučně na soudech. Tato změna by byla chybou takových rozměrů, že by potenciálně mohla vést ke krizím.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

Ano, vytvoření hladšího bankrotového procesu může snížit „hlukovou hladinu“ bankovního krachu a konkurzní soudci jsou experty na důležité restrukturalizační úkoly. Existují však klíčové faktory, které nelze ignorovat. Restrukturalizace megabanky vyžaduje plánování předem, obeznámenost se silnými stránkami a slabinami dané banky, znalost správného načasování bankrotu ve volatilní ekonomice a schopnost koordinovat postup se zahraničními regulátory.

Soudy nemohou plnit tyto úkoly samy, zejména ne v čase, který jim uvažovaný návrh vyčleňuje – totiž během osmačtyřicetihodinového víkendu. Soudy neumějí plánovat dopředu a do restrukturalizačního procesu by vstupovaly bez obeznámení se s bankou. Navíc nemohou řešit krize s dopady na celou ekonomiku, které by vznikly v případě, že by zkrachovalo více megabank současně. A nemohou koordinovat postup se zahraničními regulátory.

Stručně řečeno by dovršení řádné restrukturalizace vyžadovalo přispění regulátorů, a to včetně plánování předem, rad a koordinace. Navržený plán by však tento příspěvek nejen neakceptoval, ale v podstatě by regulátory z celého procesu vyloučil.

Plán by například zakázal regulátorům iniciovat bankrot megabanky a ponechal by to na uvážení jejích manažerů. V nefinančním sektoru přitom upadající společnosti často čekají příliš dlouho, než vyhlásí bankrot, takže věřitelé mohou vstoupit do hry, trochu „zatlačit na pilu“ a potenciálně si dokonce vynutit bankrot krachující firmy. Bankovní regulátoři sice mají nástroje k tomu, aby podobným způsobem zatlačili na banky, avšak jejich nejúčinnější zbraní je schopnost iniciovat bankrot ve chvíli, kdy je to pro ekonomiku nejlepší.

Odejmutí tohoto nástroje by mohlo mít vážné nepříznivé následky. Bankovní manažeři mají podobně jako šéfové potápějících se průmyslových firem důvod chovat se podle hesla „modli se a zdržuj“ v naději, že je zachrání nějaký nový vývoj událostí. Pokud však během takového otálení dojde krachující megabance hotovost, pak se zvyšuje riziko, že její bankrot bude neřízený – tak jako v případě Lehman Brothers v roce 2008 –, a spolu s tím roste i pravděpodobnost, že tento pád napáchá spoušť na světové ekonomice.

Prostým faktem je, že vládní regulátoři mohou dělat věci, které soudy dělat nemohou. Soudy postrádají personál a znalosti potřebné k tomu, aby formulovaly celonárodní plán zotavení. Navíc nemohou půjčit hotovost rozkolísané bance do doby, než se dokáže postavit na vlastní nohy. Vláda to dělat může – a může zajistit i to, že banka buďto své půjčky splatí (sjednáním kvalitní zástavy), nebo že dluh uhradí finanční sektor jako takový (což Dodd-Frankův zákon schvaloval a vyžadoval).

Když soudy řídí bankroty v nefinanční sféře, jsou závislé na soukromých věřitelích, kteří poskytnou krizovou likviditu. V případě finanční krize však oslabené banky půjčovat nemohou, což znamená, že jako věřitel poslední instance musí fungovat vláda. A aby mohla vláda tuto roli dobře plnit, musí být hluboce zaangažovaná do konkurzního procesu, protože jedině tak se do něj může v případě potřeby vložit.

Současný návrh, který už schválila Sněmovna reprezentantů, má i další velké chyby. Tak především americké megabanky působí celosvětově, obvykle s výrazným zastoupením v Londýně a dalších finančních centrech. Kdyby věřitelé a vkladatelé zahraniční pobočky zkrachovalé americké megabanky utekli s penězi, které tam drží, nebo kdyby zahraniční regulátor tuto pobočku uzavřel, pak by se americká banka ocitla v neudržitelné pozici. Soudy přitom nemohou sjednávat dohody se zahraničními regulátory. Američtí regulátoři to dělat mohou, avšak jen v případě, že mají pod kontrolou načasování bankrotu a i jinak se v tomto procesu angažují.

Jistě, návrh zákona o konkurzu, o který se nyní hraje, je užitečný. Není však dostatečně silný. Neumožnil by široce pojaté bankroty v plné šíři, při nichž se krachující provozy pod ochranou soudu uzavřou, životaschopné provozy se prodají a dluhy se restrukturalizují v účetní bilanci firmy. Současný návrh počítá spíše s omezenými „víkendovými“ restrukturalizacemi a vyžaduje, aby byla několik let předem stanovena přesná struktura půjček. Banka by se v pátek večer uzavřela, přes víkend by se zbavila předem vyčleněných dluhů a v pondělí ráno by se znovu otevřela bez potřeby (při nejlepším scénáři vývoje) vládní sanace.

V případě úspěchu by byl tento druh „rychlopalného“ úpadkového procesu cenný. Nikdo ho však nikdy nevyzkoušel. Aby měla krachující banka šanci znovu v pondělí ráno otevřít pobočky, musely by být miliardy dolarů v dlouhodobých dluzích předem strukturovány tak, aby je konkurzní soud mohl přes víkend eliminovat.

Konkurzní soudci by však o dluzích banky předem nevěděli a potřebovali by delší čas než jeden víkend, aby posoudili, zda lze daný dluh řádně vyjmout. Naopak vládní regulátoři by to mohli udělat předem. Současný návrh by však výrazně omezil jejich nástroje, jak toho dosáhnout.

Pokud bankrot funguje, představuje dobrý způsob, jak restrukturalizovat nebo zeštíhlit krachující firmu. Pokud však krachující megabanka nemůže v pondělí ráno otevřít pobočky, bude finanční soustava potřebovat záložní řešení. Podle současného návrhu by absence regulační záchranné sítě mohla mít v případě nezdaru víkendové restrukturalizace za následek globální chaotickou rvačku bez pravidel, jaká v roce 2008 následovala po bankrotu Lehman Brothers.

Udržení finanční stability během krize je pro nás příliš důležité na to, abychom upírali naděje k jedinému a úzkému bankrotovému kanálu. Soudy mohou pomoci – zejména poté, co si vytvoří rutinizovaný proces restrukturalizace bank, podobně jako to udělaly s restrukturalizací leteckých společností. Měli bychom však být obezřetní, zda chceme soudům svěřit i věci, o které je v minulosti nikdy nikdo nežádal.

Sněmovna už ukvapeně odhlasovala nahrazení systému restrukturalizace pod vedením regulátora slabším řešením založeným na soudech. Doufejme, že moudřejší hlavy na ministerstvu financí nakonec dosáhnou svého.

Dopis adresovaný Kongresu a obsahující podobný závěr podepsalo 120 akademiků s odbornými znalostmi v oborech konkurzní správy, bankovních regulací, financí nebo všech tří.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/pKXQc1H/cs;

Handpicked to read next

  1. Patrick Kovarik/Getty Images

    The Summit of Climate Hopes

    Presidents, prime ministers, and policymakers gather in Paris today for the One Planet Summit. But with no senior US representative attending, is the 2015 Paris climate agreement still viable?

  2. Trump greets his supporters The Washington Post/Getty Images

    Populist Plutocracy and the Future of America

    • In the first year of his presidency, Donald Trump has consistently sold out the blue-collar, socially conservative whites who brought him to power, while pursuing policies to enrich his fellow plutocrats. 

    • Sooner or later, Trump's core supporters will wake up to this fact, so it is worth asking how far he might go to keep them on his side.
  3. Agents are bidding on at the auction of Leonardo da Vinci's 'Salvator Mundi' Eduardo Munoz Alvarez/Getty Images

    The Man Who Didn’t Save the World

    A Saudi prince has been revealed to be the buyer of Leonardo da Vinci's "Salvator Mundi," for which he spent $450.3 million. Had he given the money to the poor, as the subject of the painting instructed another rich man, he could have restored eyesight to nine million people, or enabled 13 million families to grow 50% more food.

  4.  An inside view of the 'AknRobotics' Anadolu Agency/Getty Images

    Two Myths About Automation

    While many people believe that technological progress and job destruction are accelerating dramatically, there is no evidence of either trend. In reality, total factor productivity, the best summary measure of the pace of technical change, has been stagnating since 2005 in the US and across the advanced-country world.

  5. A student shows a combo pictures of three dictators, Austrian born Hitler, Castro and Stalin with Viktor Orban Attila Kisbenedek/Getty Images

    The Hungarian Government’s Failed Campaign of Lies

    The Hungarian government has released the results of its "national consultation" on what it calls the "Soros Plan" to flood the country with Muslim migrants and refugees. But no such plan exists, only a taxpayer-funded propaganda campaign to help a corrupt administration deflect attention from its failure to fulfill Hungarians’ aspirations.

  6. Project Syndicate

    DEBATE: Should the Eurozone Impose Fiscal Union?

    French President Emmanuel Macron wants European leaders to appoint a eurozone finance minister as a way to ensure the single currency's long-term viability. But would it work, and, more fundamentally, is it necessary?

  7. The Year Ahead 2018

    The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

    Order now