0

Mohou za globální oteplování lidé?

Globální oteplování je ekologickým, ekonomickým, vědeckým i politickým problémem prvního řádu a poněvadž jeho rizika leží daleko v budoucnosti, je dvojnásob složitějsí jej řesit. Chceme-li jednat teď hned a předejít jeho následkům, musíme nejprve pořádně prozkoumat to, co jsme se o povaze tohoto nebezpečí již dozvěděli. Měli bychom vkládat naděje do Kjótské dohody, která stanovuje přísné limity na emise tzv. skleníkových plynů? Anebo snad má pravdu americká vláda, podle níž ní je snižování emisí podloženo ,,dryáčnickými`` důkazy a která proto dohodu z Kjóta odmítá?

Nepřímé důkazy naznačují, že ke spalování fosilních paliv opravdu přistupujeme rozmařile a že to má snad také svůj dopad na globální oteplování. Od roku 1900 se globální teplota zemské atmosféry a povrchových vod oceánů zvýsila o půl až celý jeden stupeň Celsia. Hlavním podezřelým je zde atmosférický oxid uhličitý CO 2 , hned za vodní párou a jejím skleníkovým efektem. Od roku 1860, kdy díky průmyslové revoluci a nárůstu populace rapidně vzrostla spotřeba fosilních paliv, se objem atmosférického CO 2 zvýsil zhruba o 28 procent.

Tento nárůst byl zpočátku mírný: z 290 částic z milionu (ppm) v roce 1860 na 295 ppm v roce 1900. Pak se ale rapidně zrychlil: v roce 1950 objem CO 2 v atmosféře dosáhl hodnoty 310 ppm a v roce 2000 činil už 370 ppm. Polovinu celkového přírůstku ve výsi 80 ppm má přitom na svědomí jen posledních pětadvacet let. Z číslicových modelů globálního klimatu lze vyčíst, že zdvojnásobení současné atmosférické akumulace CO 2 bude mít za následek dalsí oteplování o 3 až 5 stupňů Celsia, dost možná už do roku 2050.

Následky takového oteplení by byly zničující: vnitrozemí by vyschlo, zatímco níže položené pobřežní oblasti by skončily pod vodou, neboť v důsledku tání polárních ledů by stoupaly hladiny moří. To by zřejmě vyvolalo dalsí oteplování a vzhledem k nárůstu vodní páry v atmosféře také překotný a nekontrolovatelný skleníkový efekt. Jedinou rozumnou cestou ven z tohoto začarovaného kruhu by se tedy zdálo snížení spotřeby fosilních paliv, o což se zasazují zastánci Kjótského protokolu, a dalsí investice do alternativních zdrojů energie.