9

Mlčící arabská většina musí promluvit

ALŽÍR – Od roku 2001, kdy Rozvojový program Organizace spojených národů (UNDP) zahájil práci na Zprávách o arabském lidském rozvoji (AHDR), šla situace v mnoha arabských zemích od desíti k pěti. Dnes se tento region nedokáže ani sejít a vydat novou zprávu. Je to nešťastná situace, poněvadž nalezení nové společné vize pro arabský lid, zejména pro arabskou mládež, je nezbytným předpokladem dosažení míru a prosperity na Blízkém východě a v severní Africe.

První AHDR vydaná v roce 2002 identifikovala tři hlavní „rozvojové deficity“, které brzdí celý region: znalosti, větší práva žen a svobodu. Zpráva, o níž se tvrdilo, že ji „sepsali Arabové pro Araby“, měla zřetelný vliv na interpretaci regionálního rozvoje a na způsob, jímž národní elity hovořily o problémech svých společností.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

V době zveřejnění první AHDR měl arabský svět důvody k optimismu. Izrael se v roce 2000 stáhl z Libanonu a v roce 2005 opustil i Gazu. Noví arabští lídři – jako byli Abdalláh II. v Jordánsku, Muhammad VI. v Maroku nebo Bašár Asad v Sýrii – se dostávali k moci a vzbuzovali naděje na změnu. V roce 2003 oznámila Saúdská Arábie první obecní volby a v roce 2005 je skutečně uspořádala. Rovněž v Egyptě a Iráku proběhly v roce 2005 (většinou) demokratické volby. A alžírská snaha zmírnit dlouhodobé občanské spory byla také do značné míry úspěšná, zčásti i díky vysokým cenám ropy v celém tomto období.

Po arabském jaru, které započalo v prosinci 2010 a celý následující rok získávalo na dynamice, zahájil Rozvojový program OSN v roce 2015 práci na další AHDR, která se konkrétně zaměřovala na nelehký osud arabské mládeže. I já jsem byl spolu se zhruba 30 intelektuály a aktivisty z arabského světa členem týmu AHDR 2015. Zpráva se sice zabývala podobnými tématy jako její předchůdkyně z roku 2002, ale tentokrát jsme se více soustředili na vlivnou arabskou mládež, abychom získali co nejkvalitnější data a upozornili na dopady válek zuřících v regionu.

Zpráva byla dokončena v květnu 2015. Od té doby však leží v šuplíku arabské kanceláře UNDP v New Yorku, pravděpodobně v nemalé míře kvůli tvrdému odsudku arabské mocenské elity.

Jedním ze zjištění zprávy, o němž mohu hovořit přímo, je vznik „mlčící většiny“ v arabském světě – liberálněji založené skupiny lidí, zejména mladých. Tento slibný trend se projevuje v mezigeneračních srovnáních globálních výzkumů veřejného mínění. Arabská mládež má větší přístup k informacím z okolního světa než kdykoliv dříve a ztotožňuje se spíše s hodnotami, které celosvětově sdílejí jiní mladí lidé, než s hodnotami vyznávanými generací jejich rodičů. Konkrétně mladí Arabové touží po větším zapojení do občanské společnosti, po emancipaci vůči patriarchálním hierarchiím a po větším prostoru pro individuální tvořivost. Zatímco školství se kvůli konzervativním učebním osnovám neemancipovalo tolik jako ve zbytku světa, u mládeže emancipace nastala.

Vzhledem k těmto poznatkům doporučuje zpráva z roku 2015 národním, regionálním i mezinárodním pokrokovým skupinám, aby podpořily emancipační síly, které představují klíč k nalezení domácích řešení problémů se zajišťováním kvalitnějšího vládnutí, produktivnějších ekonomik a odolnějších společností. Jediná cesta k rozsáhlým změnám v arabském světě vede přes podporu inovací a kreativity – a to vyžaduje ničím nespoutanou občanskou společnost. Je nutné formulovat základní občanská práva a podpořit je hlubokými změnami ve vzdělávacím systému, reformami rodinného práva a vytvořením otevřenějšího prostoru pro média a kulturu.

Zpráva z roku 2015, která – jak doufám – bude brzy publikována, by měla podnítit rozumnou a konstruktivní regionální konverzaci. Začíná následujícím varováním: „Mládež v regionu je stále rozčarovanější ze zkostnatělých struktur politické moci, které ji vytlačují na okraj. Pokud se vlády neprobudí a nezačnou se touto neutěšenou realitou zaobírat, pak budou muset řešit mnohem víc než jen pár extremistů.“

Nová mlčící většina je nejlepší obranou proti radikálním a sebevražedným spodním proudům, jež vyplňují politické vakuum vzniklé po rozpadu starého uspořádání. Reformně založení Arabové se musí snažit rozšířit centrum, místo aby se pokoušeli spojit okraje. A mlčící většina musí své mlčení porušit. Jinak budou stát v čele revolt proti nepřijatelnému statu quo i nadále extremisté, kteří znají jen ukřivděnost, nikoliv ctižádost.

Fake news or real views Learn More

Počátek nového tisíciletí s sebou nesl příslib pro arabský svět a v dnešní mládeži vidíme jeho obnovenou verzi. Arabské reformátory občanské společnosti je třeba podnítit k tomu, aby promluvili, jinak hrozí, že onen příslib ztratíme na další generaci.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.