9

Mlčící arabská většina musí promluvit

ALŽÍR – Od roku 2001, kdy Rozvojový program Organizace spojených národů (UNDP) zahájil práci na Zprávách o arabském lidském rozvoji (AHDR), šla situace v mnoha arabských zemích od desíti k pěti. Dnes se tento region nedokáže ani sejít a vydat novou zprávu. Je to nešťastná situace, poněvadž nalezení nové společné vize pro arabský lid, zejména pro arabskou mládež, je nezbytným předpokladem dosažení míru a prosperity na Blízkém východě a v severní Africe.

První AHDR vydaná v roce 2002 identifikovala tři hlavní „rozvojové deficity“, které brzdí celý region: znalosti, větší práva žen a svobodu. Zpráva, o níž se tvrdilo, že ji „sepsali Arabové pro Araby“, měla zřetelný vliv na interpretaci regionálního rozvoje a na způsob, jímž národní elity hovořily o problémech svých společností.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

V době zveřejnění první AHDR měl arabský svět důvody k optimismu. Izrael se v roce 2000 stáhl z Libanonu a v roce 2005 opustil i Gazu. Noví arabští lídři – jako byli Abdalláh II. v Jordánsku, Muhammad VI. v Maroku nebo Bašár Asad v Sýrii – se dostávali k moci a vzbuzovali naděje na změnu. V roce 2003 oznámila Saúdská Arábie první obecní volby a v roce 2005 je skutečně uspořádala. Rovněž v Egyptě a Iráku proběhly v roce 2005 (většinou) demokratické volby. A alžírská snaha zmírnit dlouhodobé občanské spory byla také do značné míry úspěšná, zčásti i díky vysokým cenám ropy v celém tomto období.

Po arabském jaru, které započalo v prosinci 2010 a celý následující rok získávalo na dynamice, zahájil Rozvojový program OSN v roce 2015 práci na další AHDR, která se konkrétně zaměřovala na nelehký osud arabské mládeže. I já jsem byl spolu se zhruba 30 intelektuály a aktivisty z arabského světa členem týmu AHDR 2015. Zpráva se sice zabývala podobnými tématy jako její předchůdkyně z roku 2002, ale tentokrát jsme se více soustředili na vlivnou arabskou mládež, abychom získali co nejkvalitnější data a upozornili na dopady válek zuřících v regionu.

Zpráva byla dokončena v květnu 2015. Od té doby však leží v šuplíku arabské kanceláře UNDP v New Yorku, pravděpodobně v nemalé míře kvůli tvrdému odsudku arabské mocenské elity.

Jedním ze zjištění zprávy, o němž mohu hovořit přímo, je vznik „mlčící většiny“ v arabském světě – liberálněji založené skupiny lidí, zejména mladých. Tento slibný trend se projevuje v mezigeneračních srovnáních globálních výzkumů veřejného mínění. Arabská mládež má větší přístup k informacím z okolního světa než kdykoliv dříve a ztotožňuje se spíše s hodnotami, které celosvětově sdílejí jiní mladí lidé, než s hodnotami vyznávanými generací jejich rodičů. Konkrétně mladí Arabové touží po větším zapojení do občanské společnosti, po emancipaci vůči patriarchálním hierarchiím a po větším prostoru pro individuální tvořivost. Zatímco školství se kvůli konzervativním učebním osnovám neemancipovalo tolik jako ve zbytku světa, u mládeže emancipace nastala.

Vzhledem k těmto poznatkům doporučuje zpráva z roku 2015 národním, regionálním i mezinárodním pokrokovým skupinám, aby podpořily emancipační síly, které představují klíč k nalezení domácích řešení problémů se zajišťováním kvalitnějšího vládnutí, produktivnějších ekonomik a odolnějších společností. Jediná cesta k rozsáhlým změnám v arabském světě vede přes podporu inovací a kreativity – a to vyžaduje ničím nespoutanou občanskou společnost. Je nutné formulovat základní občanská práva a podpořit je hlubokými změnami ve vzdělávacím systému, reformami rodinného práva a vytvořením otevřenějšího prostoru pro média a kulturu.

Zpráva z roku 2015, která – jak doufám – bude brzy publikována, by měla podnítit rozumnou a konstruktivní regionální konverzaci. Začíná následujícím varováním: „Mládež v regionu je stále rozčarovanější ze zkostnatělých struktur politické moci, které ji vytlačují na okraj. Pokud se vlády neprobudí a nezačnou se touto neutěšenou realitou zaobírat, pak budou muset řešit mnohem víc než jen pár extremistů.“

Nová mlčící většina je nejlepší obranou proti radikálním a sebevražedným spodním proudům, jež vyplňují politické vakuum vzniklé po rozpadu starého uspořádání. Reformně založení Arabové se musí snažit rozšířit centrum, místo aby se pokoušeli spojit okraje. A mlčící většina musí své mlčení porušit. Jinak budou stát v čele revolt proti nepřijatelnému statu quo i nadále extremisté, kteří znají jen ukřivděnost, nikoliv ctižádost.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Počátek nového tisíciletí s sebou nesl příslib pro arabský svět a v dnešní mládeži vidíme jeho obnovenou verzi. Arabské reformátory občanské společnosti je třeba podnítit k tomu, aby promluvili, jinak hrozí, že onen příslib ztratíme na další generaci.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.