ayrault1_Michael BunelNurPhotoZuma Press_franceprotest Michael Bunel/NurPhoto/Zuma Press

Reformujeme Francii

PAŘÍŽ – Než letošní rok dospěje ke konci, uzákoní francouzský parlament rozsáhlou penzijní reformu, která je nezbytná nejen k tomu, aby dala francouzským veřejným financím zdravý a trvale udržitelný směr, ale také aby podpořila důvěru v eurozónu v roce 2014 i později. Stejně důležitá jako sama reforma je však rovněž otázka, jak byla provedena.

Francie má příznivější demografické složení než většina jiných evropských zemí. Přesto bylo zapotřebí vyvinout další úsilí o posílení průběžného penzijního systému o ekvivalent jednoho procentního bodu HDP. Doba přispívání se v důsledku toho bude postupně prodlužovat a v roce 2035 dosáhne 43 let.

Toto úsilí bylo širokou veřejností přijato, protože bylo spravedlivé: přispívat budou důchodci i pracující občané, stejně jako firmy a domácnosti. Zohledněny byly finanční i sociální potřeby a budou se řešit nedostatky současného systému, z čehož budou mít prospěch ženy, lidé s přerušovanou kariérou, lidé s obzvláště namáhavým zaměstnáním a důchodci v nízkopříjmovém pásmu.

Nejdůležitější však je, že penzijní reforma se ve Francii vůbec poprvé uskutečnila za setrvalých konzultací se svazy zaměstnavatelů a odborovými organizacemi. Mnoho lidí očekávalo bitvu kdo s koho. Místo toho převládla atmosféra konstruktivního vyjednávání.

Jinými slovy byly klíčem k úspěchu spravedlnost, vyváženost a společenský dialog. Jeden čelní představitel Evropské unie prohlásil v září o navrhovaném opatření: „Tohle je reforma na francouzský způsob!“ Nehledě na to, zda to bylo míněno jako kritika, jsem to pokládal za kompliment. Někteří lidé v Evropě si myslí, že jedinou dobrou reformou je ta, která bolí. Já to vidím jinak: ano, modernizace je v kontextu měnícího se světa potřebná, avšak nemusí působit rozvratně.

Úkolem pro Evropu je kráčet vpřed, aniž se rozpadne. To znamená poskytnout evropským občanům nový pocit naděje a příležitosti. Francie aktivně pomáhá stabilizovat eurozónu tím, že podněcuje strukturální pokrok, jako je vytvoření evropské bankovní unie. Kromě toho potřebujeme posílit sociální soudržnost na kontinentu. To je celý smysl integrace založené na solidaritě, po které volá prezident François Hollande.

Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes
PS_Quarterly_Q2-24_1333x1000_No-Text

Secure your copy of PS Quarterly: Age of Extremes

The newest issue of our magazine, PS Quarterly: Age of Extremes, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.

Subscribe Now

Dobrým začátkem je revize směrnice o vysílání pracovníků, kterou tento měsíc provedla Evropská rada a jež se týká zaměstnanců vysílaných na dočasnou práci do jiného členského státu EU. Musíme však jít dál. Stanovení minimální mzdy platné pro celou EU by vyslalo občanům silný signál, že Evropa je sociální realitou.

Po deseti letech poklesu na francouzských vývozních trzích zahájila moje vláda smělou strategii obnovy konkurenceschopnosti země. Letos jsme prosadili snížení daně ze sociální pomoci, které bude po plném zavedení v roce 2016 činit přibližně jeden procentní bod HDP. Zároveň Francie uskutečnila ambiciózní reformy zaměřené na snížení dualismu na trhu práce a poskytnutí větší flexibility zaměstnavatelům i větší jistoty zaměstnancům.

Blížící se penzijní reforma bude navíc vyvrcholením osmnácti měsíců důležitých kroků směrem k fiskální konsolidaci, které zlepšily efektivitu veřejných výdajů na financování našich priorit: vzdělání, přechodu na méně uhlíkově intenzivní ekonomiku, zaměstnanost, zdravotnictví a bezpečnost. Výsledkem našeho bezpříkladného úsilí je pokles deficitu, který v roce 2012 činil 1,5% HDP, v roce 2013 to bude 1,7% HDP a pro rok 2014 se odhaduje 0,9% HDP. Do roku 2015 se tak bude snižování deficitu opírat výlučně o výdajové škrty.

Ačkoliv jsme v tomto období reagovali na nepředvídatelné události, neobětovali jsme naši schopnost prosadit v budoucnu další reformy. Obnova společenského dialogu jako nástroje k nastolení dlouhodobého konsensu představuje hluboký kulturní posun, který je pro toto úsilí příznivou předzvěstí.

Mnohé snahy už probíhají: rozsáhlá reforma učňovského školství, rámec pro přechod na nové zdroje energie a v neposlední řadě i úplná přestavba naší daňové soustavy tak, aby upřednostňovala tvorbu pracovních míst a růst.

V konečném důsledku budeme hodnoceni podle ekonomické efektivity a sociální spravedlnosti našich reforem. Naším úkolem je dát najevo schopnost reformovat vládu, nabízet vysoce kvalitní veřejné služby – například školství a zdravotnictví – pro všechny při rozumných nákladech a kontrolovat veřejné výdaje s cílem obnovit náš potenciál snižovat daně a nebrzdit přitom snižování dluhu.

Mou ambicí je vytvoření „nového francouzského modelu“, jehož ústředním bodem se stane trvalá solidarita, kdy si všichni občané budou uvědomovat, co dluží všem ostatním. Takový model – v němž vláda posiluje soukromé iniciativy a je odhodlaná zajišťovat hladší průběh velkých hospodářských a ekologických přerodů naší doby – nabízí příležitosti pro všechny a opírá se přitom o sílu společného postupu.

Právě díky těmto hodnotám, díky tomuto naléhavému vědomí, čeho mohou společně dosáhnout síla jednotlivce a síla kolektivu, Francie zatím vždy našla potřebné zdroje, aby se přebudovala a modernizovala. Budeme-li pravdiví sami k sobě a otevření světu, bude náš hlas slyšet v Evropě i jinde.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/n2UlnJWcs