PEKING: Pokračující zneškodňování členů Falun Kung, hnutí, jehož přívrženci „kráčí kupředu“ v reakci na výzvu jejich vůdce „dojít naplnění tváří v tvář věznění nebo smrti“, je jasným důkazem, že se v Číně děje něco nového, něco nevysvětlitelného. Je to, pravda, trochu paradox, protože ono „nové“ je zároveň velmi staré: toto masové hnutí – kult přerodivší se v protest – rezonuje tradicí, která pro čínské stranické vedení představuje obrovskou hrozbu.
Když se v dubnu roku 1999 před opevněným areálem Čung-nan-chaj, sídlem Čínské komunistické strany, tajuplně objevilo deset tisíc stoupenců hnutí Falun Kung, aby se vzápětí nechalo masově zatknout, pozorovatelé nechápali, co se děje. Zahraniční korespondenti v Pekingu byli do té doby zvyklí jen na politické disidenty, protestující studenty, nespokojené dělníky a obyvatelstvo bez stálého bydliště a hlasovacího práva. Tato krypto-buddhisticko-taoistická sekta, jejíž členové pocházejí převážně ze středních tříd obyvatelstva, však jako by povstala odnikud. Proto bylo nesnadné nejen určit její původ, ale také odhadnout míru hrozby, kterou představuje pro stranickou vládní garnituru.
Následně vyšlo najevo, že skupinu vede její exilový otec Li Chung-č’, který svůj kult vybudoval na tradičních čínských dechových cvičeních čchi-kung, na víře v zázračné léčebné metody, na výkladech o čistém způsobu života a směsici buddhistického a taoistického mysticismu. S každou novou vlnou příznivců přicházejících na náměstí Tchien-an-men nechat se zatknout se z výstředního úkazu postupně stalo nejrozšířenější hnutí organizovaného protestu v Číně od roku 1989.
PEKING: Pokračující zneškodňování členů Falun Kung, hnutí, jehož přívrženci „kráčí kupředu“ v reakci na výzvu jejich vůdce „dojít naplnění tváří v tvář věznění nebo smrti“, je jasným důkazem, že se v Číně děje něco nového, něco nevysvětlitelného. Je to, pravda, trochu paradox, protože ono „nové“ je zároveň velmi staré: toto masové hnutí – kult přerodivší se v protest – rezonuje tradicí, která pro čínské stranické vedení představuje obrovskou hrozbu.
Když se v dubnu roku 1999 před opevněným areálem Čung-nan-chaj, sídlem Čínské komunistické strany, tajuplně objevilo deset tisíc stoupenců hnutí Falun Kung, aby se vzápětí nechalo masově zatknout, pozorovatelé nechápali, co se děje. Zahraniční korespondenti v Pekingu byli do té doby zvyklí jen na politické disidenty, protestující studenty, nespokojené dělníky a obyvatelstvo bez stálého bydliště a hlasovacího práva. Tato krypto-buddhisticko-taoistická sekta, jejíž členové pocházejí převážně ze středních tříd obyvatelstva, však jako by povstala odnikud. Proto bylo nesnadné nejen určit její původ, ale také odhadnout míru hrozby, kterou představuje pro stranickou vládní garnituru.
Následně vyšlo najevo, že skupinu vede její exilový otec Li Chung-č’, který svůj kult vybudoval na tradičních čínských dechových cvičeních čchi-kung, na víře v zázračné léčebné metody, na výkladech o čistém způsobu života a směsici buddhistického a taoistického mysticismu. S každou novou vlnou příznivců přicházejících na náměstí Tchien-an-men nechat se zatknout se z výstředního úkazu postupně stalo nejrozšířenější hnutí organizovaného protestu v Číně od roku 1989.