KODAŇ – Od krachu kodaňského klimatického summitu mnozí politici a zasvěcenci ukazují prstem na čínské vedení za to, že zablokovalo závaznou celosvětovou dohodu o potlačování uhlíku. Vzdor čínské vlády však byl jak pochopitelný, tak nevyhnutelný. Ti, kdo rozhodují o světě, by si měli přestat vylévat hněv a spíš situaci využít k procitnutí: je na čase uvažovat o důmyslnější klimatické politice.
Čína není ochotná udělat nic, co by mohlo brzdit její hospodářský růst, jenž milionům Číňanů přináší možnost vymanit se z chudoby. Takový vývoj lze sledovat na neustále expandujícím čínském domácím trhu.
Během příštích šesti měsíců se čtvrtina mladých čínských spotřebitelů chystá koupit si auto, hlavní zdroj znečištění vzduchu ve městech, což je o ohromujících 65 % víc než před rokem. Průzkum provedený Deníkem čínské mládeže zjistil, že osm z deseti Číňanů ví o změně klimatu, ale je ochotno podpořit politiky na ochranu životního prostředí, jedině budou-li si moci nadále zlepšovat životní úroveň – včetně nákupů nových automobilů.
Cena drastických, krátkodobých uhlíkových redukcí je příliš vysoká. Výsledky všech hlavních ekonomických modelů odhalují, že často diskutovaný cíl udržení nárůstů teplot pod dvěma stupni Celsia by vyžadoval globální daň v počáteční výši 71 eur na tunu (čili asi 0,12 eura na litr benzinu), která by se do konce století zvyšovala až na 2800 eur na tunu (čili 6,62 eura na litr benzinu). Celkově by skutečná cena pro ekonomiku činila neuvěřitelných 28 bilionů eur ročně. Podle většiny výpočtů badatelů hlavního proudu je to ve srovnání se škodou na klimatu, jíž by se předešlo, padesátkrát nákladnější.
Snaha v krátké době drasticky osekat uhlíkové emise by byla obzvlášť škodlivá, protože průmysl ani spotřebitelé by neměli možnost nahradit fosilní paliva a spalování uhlíku levnou zelenou energií. Alternativy spoléhající na obnovitelné energie nejsou ještě tak daleko, aby dokázaly úlohu převzít.
Vezměme v úvahu fakt, že 97 % energie v Číně pochází z fosilních paliv a ze spalování odpadu a biomasy. Podle nejčerstvějších údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) obnovitelné zdroje jako vítr a sluneční záření plní jen 0,2 % čínských energetických potřeb. IEA odhaduje, že Čína při svém současném směřování bude do roku 2030 z obnovitelných zdrojů získávat pouhých 1,2 % energie.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jako by tyto důvody k vysvětlení odporu čínské vlády vůči nákladné celosvětové dohodě o uhlíku nestačily, modely ekonomických dopadů ukazují, že přinejmenším po zbytek století bude Číně globální oteplování prospívat. Vyšší teploty posílí zemědělskou produkci a zlepší zdraví. Počet úmrtí vlivem horka se sice v létě zvýší, což ale v zimě více než vynahradí výrazný úbytek úmrtí v důsledku chladu.
Krátce, Čína raději neústupně brání hospodářský růst, který mění životy tamních občanů, než aby utrácela spousty peněz za boj s problémem, který ji pravděpodobně ve zlém nepostihne dřív než v příštím století. Není potom divu, že britský ministr pro energetiku a změnu klimatu Ed Miliband narazil na „nemožný odpor“ Číny vůči celosvětové dohodě o potlačování uhlíkových emisí.
Snažit se přivést Čínu k poslušnosti by bylo neproveditelné a pošetilé. Je nevyhnutelnou, ač nepříjemnou pravdou, že reakce na globální oteplování, kterou už téměř 20 let – od doby, kdy se lídři bohatých zemí prvně zavázali k uhlíkovým redukcím – zarputile prosazujeme, jednoduše nefunguje.
Je na čase uvědomit si, že snaha přimět rozvojové země k tomu, aby souhlasily se zdražováním fosilních paliv, nemůže uspět. Potřebujeme spíš vyvinout větší úsilí v oblasti vývoje levnější a obecněji využívané zelené energie. A k tomu je zapotřebí významně navýšit sumu peněz, jež vynakládáme na výzkum a vývoj.
Globální dohoda, v níž by se země zavázaly utratit 0,2 % HDP za rozvoj energetických technologií nevypouštějících uhlík, by současné výdaje zvýšila padesátinásobně, a přece by vyšla mnohonásobně laciněji než celosvětová dohoda o potlačování emisí uhlíku. Zajistilo by se tak rovněž, že bohatší státy zaplatí víc, což by výrazně zchladilo politický žár debaty.
Nejpodstatnější je, že takový přístup by přinesl průlomové technické pokroky, jichž je zapotřebí, aby byla zelená energie natolik levná a efektivní, že dokáže být pohonem bezuhlíkové budoucnosti.
Nemůžeme Čínu a ostatní rozvojové země zastrašováním nutit, aby přijaly nákladné a neúčinné globální redukce uhlíku. Lídři vyspělých zemí by neměli sázet na naděje, že se jim politickým manévrováním podaří překonat jejich „nemožný odpor“, a raději by měli věnovat pozornost strategii, která je jak uskutečnitelná, tak účinná.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
KODAŇ – Od krachu kodaňského klimatického summitu mnozí politici a zasvěcenci ukazují prstem na čínské vedení za to, že zablokovalo závaznou celosvětovou dohodu o potlačování uhlíku. Vzdor čínské vlády však byl jak pochopitelný, tak nevyhnutelný. Ti, kdo rozhodují o světě, by si měli přestat vylévat hněv a spíš situaci využít k procitnutí: je na čase uvažovat o důmyslnější klimatické politice.
Čína není ochotná udělat nic, co by mohlo brzdit její hospodářský růst, jenž milionům Číňanů přináší možnost vymanit se z chudoby. Takový vývoj lze sledovat na neustále expandujícím čínském domácím trhu.
Během příštích šesti měsíců se čtvrtina mladých čínských spotřebitelů chystá koupit si auto, hlavní zdroj znečištění vzduchu ve městech, což je o ohromujících 65 % víc než před rokem. Průzkum provedený Deníkem čínské mládeže zjistil, že osm z deseti Číňanů ví o změně klimatu, ale je ochotno podpořit politiky na ochranu životního prostředí, jedině budou-li si moci nadále zlepšovat životní úroveň – včetně nákupů nových automobilů.
Cena drastických, krátkodobých uhlíkových redukcí je příliš vysoká. Výsledky všech hlavních ekonomických modelů odhalují, že často diskutovaný cíl udržení nárůstů teplot pod dvěma stupni Celsia by vyžadoval globální daň v počáteční výši 71 eur na tunu (čili asi 0,12 eura na litr benzinu), která by se do konce století zvyšovala až na 2800 eur na tunu (čili 6,62 eura na litr benzinu). Celkově by skutečná cena pro ekonomiku činila neuvěřitelných 28 bilionů eur ročně. Podle většiny výpočtů badatelů hlavního proudu je to ve srovnání se škodou na klimatu, jíž by se předešlo, padesátkrát nákladnější.
Snaha v krátké době drasticky osekat uhlíkové emise by byla obzvlášť škodlivá, protože průmysl ani spotřebitelé by neměli možnost nahradit fosilní paliva a spalování uhlíku levnou zelenou energií. Alternativy spoléhající na obnovitelné energie nejsou ještě tak daleko, aby dokázaly úlohu převzít.
Vezměme v úvahu fakt, že 97 % energie v Číně pochází z fosilních paliv a ze spalování odpadu a biomasy. Podle nejčerstvějších údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) obnovitelné zdroje jako vítr a sluneční záření plní jen 0,2 % čínských energetických potřeb. IEA odhaduje, že Čína při svém současném směřování bude do roku 2030 z obnovitelných zdrojů získávat pouhých 1,2 % energie.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Jako by tyto důvody k vysvětlení odporu čínské vlády vůči nákladné celosvětové dohodě o uhlíku nestačily, modely ekonomických dopadů ukazují, že přinejmenším po zbytek století bude Číně globální oteplování prospívat. Vyšší teploty posílí zemědělskou produkci a zlepší zdraví. Počet úmrtí vlivem horka se sice v létě zvýší, což ale v zimě více než vynahradí výrazný úbytek úmrtí v důsledku chladu.
Krátce, Čína raději neústupně brání hospodářský růst, který mění životy tamních občanů, než aby utrácela spousty peněz za boj s problémem, který ji pravděpodobně ve zlém nepostihne dřív než v příštím století. Není potom divu, že britský ministr pro energetiku a změnu klimatu Ed Miliband narazil na „nemožný odpor“ Číny vůči celosvětové dohodě o potlačování uhlíkových emisí.
Snažit se přivést Čínu k poslušnosti by bylo neproveditelné a pošetilé. Je nevyhnutelnou, ač nepříjemnou pravdou, že reakce na globální oteplování, kterou už téměř 20 let – od doby, kdy se lídři bohatých zemí prvně zavázali k uhlíkovým redukcím – zarputile prosazujeme, jednoduše nefunguje.
Je na čase uvědomit si, že snaha přimět rozvojové země k tomu, aby souhlasily se zdražováním fosilních paliv, nemůže uspět. Potřebujeme spíš vyvinout větší úsilí v oblasti vývoje levnější a obecněji využívané zelené energie. A k tomu je zapotřebí významně navýšit sumu peněz, jež vynakládáme na výzkum a vývoj.
Globální dohoda, v níž by se země zavázaly utratit 0,2 % HDP za rozvoj energetických technologií nevypouštějících uhlík, by současné výdaje zvýšila padesátinásobně, a přece by vyšla mnohonásobně laciněji než celosvětová dohoda o potlačování emisí uhlíku. Zajistilo by se tak rovněž, že bohatší státy zaplatí víc, což by výrazně zchladilo politický žár debaty.
Nejpodstatnější je, že takový přístup by přinesl průlomové technické pokroky, jichž je zapotřebí, aby byla zelená energie natolik levná a efektivní, že dokáže být pohonem bezuhlíkové budoucnosti.
Nemůžeme Čínu a ostatní rozvojové země zastrašováním nutit, aby přijaly nákladné a neúčinné globální redukce uhlíku. Lídři vyspělých zemí by neměli sázet na naděje, že se jim politickým manévrováním podaří překonat jejich „nemožný odpor“, a raději by měli věnovat pozornost strategii, která je jak uskutečnitelná, tak účinná.