Trump's tweet about Roseanne Barr Twiter

Vykřičené tweety

NEW YORK – Roseanne Barrová je americká komička, jejíž stejnojmenná fiktivní televizní postava je příslušnicí pracujících vrstev a podporuje Trumpa. Pro ty, kdo pamatují seriál „All in the Family“, by se dala docela dobře přirovnat k Archiemu Bunkerovi, neotesanému proletářskému patriarchovi z newyorského Queensu.

Televizní stanice ABC pořad Barrové koncem minulého měsíce promptně zrušila, avšak ne kvůli tomu, co v televizi řekla její „postava“, nýbrž kvůli tweetu, ve kterém ona sama popsala Valerii Jarrettovou, bývalou černošskou poradkyni Baracka Obamy, jako potomka Muslimského bratrstva a „Planety opic“.

Některé reakce byly předvídatelné, avšak to jim nic neubírá na podivnosti. Prezident Donald Trump napsal tweet, podle něhož se televize ABC nikdy neomluvila za „strašlivé výroky pronesené“ na jeho adresu a že jiná komička jménem Samantha Beeová by měla být propuštěna za urážlivé řeči o jeho dceři Ivance.

Trumpovi odpůrci zase promptně označili čin a tweet Barrové za typický projev bigotnosti pracujících vrstev, kterou prezident svým příkladem aktivně podněcuje. Podle mnohých bylo dobře, že její pořad byl zrušen.

Obě reakce jsou pomýlené. Barrová často vyjadřuje bizarní názory, jimž nelze dát nálepku jakékoliv politické ideologie, a už dlouho se vyznačuje zvláštním chováním, které není pro nic konkrétního typické. Trumpův názor – jemuž přizvukují lidé, kteří za něj hovoří –, že Beeová byla stejně špatná jako Barrová, ne-li horší, však opomíjí jeden klíčový rozdíl.

Beeová použila urážlivé výrazy, za které se později omluvila, když kritizovala Ivanku za to, že neprotestuje proti otcově imigrační politice. Na Trumpovu dceru tedy útočila – ať už právem, nebo ne – za její politiku, nikoliv za etnický původ. Barrová se však posmívala ženě za to, kým je, za její barevnost. Přirovnání člověka k opici nemá nic společného s jeho odlišnými politickými názory; je to rasismus.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Žádnou veřejnou osobu není třeba obhajovat – zákonem ani společenskou konvencí – před útokem na její názory. Nepřátelství založené na etnickém původu je však nejen necivilizované; je přímo nebezpečné. O tom, zda by se náboženství, které pro mnoho lidí definuje jejich identitu stejně jako barva kůže, mělo řadit do ideologické kategorie, nebo zda má blíže k etnicitě, můžeme diskutovat. Otázka zní, zda bychom měli Barrovou i přesto hájit ve jménu svobody projevu.

Svoboda projevu je v USA chráněna zákonem přísněji než kdekoliv jinde na světě. Zrušení pořadu Barrové však samozřejmě nebyl právní akt. Hranice svobody projevu nejsou jen právní. Zábavní průmysl a hromadné sdělovací prostředky jsou citlivé vůči veřejnému mínění. Lidé bývají propouštěni z komerčních důvodů, pokud některá jejich slova připadají velkému počtu lidí urážlivá.

Neformální hranice svobody projevu podléhají normám společenské slušnosti. A ty se mění nejen v čase, ale i podle toho, kdo právě hovoří, kdy hovoří a kde. Komikovi obvykle projdou věci, které by politikovi, rektorovi univerzity nebo soudci neprošly. Dokud se nevyskytl Trump, byly na americké prezidenty uplatňovány přísnější normy chování a projevu než na obyčejné lidi.

A protože se normy v kterékoliv společnosti neustále upravují a posouvají, potřebujeme komiky, romanopisce a výtvarníky, aby jejich hranice testovali. Jejich díla jsou součástí tohoto ustavičného posouvání. Pokud televize ABC propustila Barrovou za něco, co řekla její komická postava, pak má Barrová důvod, proč proti tomu protestovat. Fiktivním postavám by se mělo urážlivé chování tolerovat. Mnoha lidem se možná pořad „Roseanne Barrová“ zajídá, avšak krutá, ba i rasistická výřečnost k této postavě patří, stejně jako patřila ke Carrollu O’Connorovi v roli Archieho Bunkera.

Ani kdyby však Barrová vyslovila své poznámky soukromě, nebyl by to dostatečný důvod ke zrušení jejího pořadu. Otázka zní, kam zařadit tweety. Ty mají osobní charakter, ale zároveň představují veřejné vystoupení; jsou to soukromé myšlenky vynesené na veřejnost, svého druhu reality show – jinými slovy ideální platforma pro narcisistické pouťové vyvolávače Trumpova typu.

Za normálních okolností nemáme možnost vidět či slyšet nefiltrované myšlenky jiných lidí, snad jedině někde v baru. Dopisy do novinových redakcí se kdysi pečlivě probíraly, aby šiřitelé nenávisti a blázni nedostali veřejný prostor. Soukromé záležitosti zůstávaly soukromé. Situace se změnila s příchodem internetu, kde může své myšlenky zveřejňovat každý bez ohledu na jejich škodlivost či absurdnost.

Možná existuje spojitost mezi vzestupem internetu a obecnou nedůvěrou veřejnosti k elitám a expertům, ale není zcela zřejmé, jaká může tato spojitost být. Bylo by snadné svádět rozčarování z elit na nové technologie. Je ovšem zjevné, že komunikace prostřednictvím tweetů a komentářů na webu posílila představu, že odbornost je nadbytečná. Dnes to vidíme v politické sféře.

Až donedávna přijímali politici nejdůležitější rozhodnutí za zavřenými dveřmi, obklopení týmy odborných poradců. Občané se pak o těchto rozhodnutích dozvěděli – pokud měli štěstí – z novinových článků, tiskových konferencí či televizních zpráv. Tento systém není ideální. Menší míra utajování mohla leckterého politika uchránit před ošklivým přehmatem.

Dnes jsou však některá nejdůležitější rozhodnutí v nejmocnější demokracii světa založená na ignorantských rozmarech a nikým nekorigovaných předsudcích tweetujícího prezidenta, který je stejně obhroublý jako „Roseanne Barrová“ a stejně podivný jako Roseanne Barrová. Jediný významný rozdíl spočívá v tom, že její tweety jsou projevem komika, který právě nemá práci, kdežto ty jeho mohou změnit osud světa.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/rD9fqJy/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.