29

Deficit Trumpovy emoční inteligence

CAMBRIDGE – Padesát bývalých činitelů národní bezpečnosti, kteří působili na vysokých postech v republikánských vládách od Richarda Nixona po George W. Bushe, minulý měsíc zveřejnilo dopis, v němž prohlašují, že nebudou volit Donalda Trumpa, prezidentského kandidáta své strany. Jejich slovy „prezident musí být ukázněný, kontrolovat emoce a jednat až po úvaze a s pečlivým rozmyslem“. Jednoduše řečeno, „Trump nemá povahu pro výkon funkce prezidenta“.

V pojmosloví moderní teorie vedení trpí Trump nedostatkem emoční inteligence – sebeovládání, disciplíny a schopnosti empatie, která lídrům umožňuje přenášet své osobní vášně a přitahovat ostatní. V protikladu k názoru, že city narušují uvažování, emoční inteligence – sestávající ze dvou hlavních složek, sebeovládání a přístupu k druhým – naznačuje, že schopnost porozumět emocím a usměrňovat je může celkové uvažování zefektivnit.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Tato koncepce je moderní, ale myšlenka sama nová není. Praktici jsou si jejího významu pro vedení vědomi už dávno. Ve 30. letech minulého století byl bývalý soudce Nejvyššího soudu Oliver Wendell Holmes, starý, nevrlý veterán americké občanské války, přiveden na schůzku s Franklinem D. Rooseveltem, rovněž absolventem Harvardu, který však nebyl zářným studentem. Když byl později dotázán na dojem z nového prezidenta, Holmes proslule prohodil: „Druhořadý intelekt, prvořadý temperament.“ Většina historiků by se shodla, že Rooseveltův úspěch v úloze lídra se neopíral o jeho analytické, nýbrž emoční IQ.

Psychologové se snaží inteligenci měřit už víc než sto let. Všeobecné testy IQ měří takové aspekty inteligence, jako je jazykové porozumění a percepční uvažování, ale hodnocení IQ predikuje jen asi 10-20 % variant úspěchů v životě. Zbývajících nevysvětlených 80 % je plodem stovek faktorů, které se v průběhu času projeví. Jedním z nich je právě emoční inteligence.

Někteří experti tvrdí, že emoční inteligence je dvakrát důležitější než odborné či kognitivní dovednosti. Jiní mají za to, že hraje podružnou roli.Navíc se psychologové rozcházejí v tom, jaká je vazba mezi dvěma dimenzemi emoční inteligence – sebekontrolou a empatií. Například Bill Clinton měl nízké hodnocení u první a vysoké u druhé. Nicméně shodnou se, že emoční inteligence je významnou složkou vůdcovství. Richard Nixon měl pravděpodobně vyšší IQ než Roosevelt, ale mnohem nižší emoční inteligenci.

Lídři emoční inteligence využívají k řízení svého „charismatu“ čili osobní přitažlivosti v celé škále proměnlivých okolností. Všichni se ostatním prezentujeme rozličnými způsoby, abychom ovládali dojem, jímž působíme: víme například, že „šaty dělají člověka“. I politici se pro různá publika různě „oblékají“. Schopností účinně ovládat dojmy proslul štáb Ronalda Reagana. I tak pevný generál jako George Patton si svůj zakaboněný výraz nacvičoval před zrcadlem.

Úspěšné řízení osobnostního působení vyžaduje zčásti tutéž emoční kázeň a um, jež mají dobří herci. Herectví a vůdcovství mají mnoho společného. Obě kombinují sebekontrolu se schopností vytvářet představy. Reaganovi v tomto ohledu dobře posloužila jeho dřívější zkušenost hollywoodského herce a Roosevelt byl také výtečný herec. Vzdor bolesti a těžkostem s chůzí na obrnou postižených nohou si Roosevelt zachovával usměvavý zevnějšek a bedlivě se vyhýbal fotografování na invalidním vozíku.

Lidé, podobně jako ostatní skupiny primátů, soustřeďují pozornost na vůdce. Ať si to generální ředitelé a prezidenti uvědomují nebo ne, signály, které vysílají, se ostře sledují. Součástí emoční inteligence je vnímavost k takovým signálům a jejich usměrňování a sebekázeň, která brání tomu, aby osobní psychologické potřeby pokřivovaly politické přístupy. Nixon například dokázal účinně strategizovat v zahraniční politice, ale nebyl tak dobře schopen ovládat osobní nejistoty, které jej přiměly k vytváření „seznamů nepřátel“ a nakonec vedly k jeho pádu.

Trump některé z dovedností emoční inteligence má. Je to herec, jemuž dala zkušenost moderátora televizní reality show schopnost vyniknout v nahuštěném pelotonu republikánských primárek a přitáhnout značnou mediální pozornost. Náležitě upraven ve své vlajkové červené kšiltovce s heslem „Make America Great Again“ využil zřejmě slabiny systému a prosadil se vypouštěním „politicky nekorektních“ výroků, aby na sebe upoutal pozornost a zdarma získal enormní publicitu.

Trump však prokazuje nedostatek sebeovládání, který mu znemožňuje posouvat se před všeobecnými volbami do středu. Také se mu nedaří projevit disciplínu nezbytnou ke zvládnutí detailů zahraniční politiky, takže oproti Nixonovi budí dojem naivity v oblasti světových záležitostí.

Trump má ve styku se spolupracovníky pověst tyrana, ale to samo o sobě nevadí. Jak podotkl stanfordský psycholog Roderick Kramer, prezident Lyndon Johnson jednal despoticky a přístup mnoha podnikatelů v Silicon Valley je neurvalý. Kramer ale takové osobnosti označuje za despoty s vizí, která ostatní inspiruje k jejich následování.

Konečně Trumpa jemu vlastní narcisismus vede k přehnaným a často kontraproduktivním reakcím na kritiku a urážky. Zapletl se třeba do sváru s americkými muslimskými manželi, jejichž syn padl v Iráku jako voják USA, a do malicherné rozepře s Paulem Ryanem, předsedou Sněmovny reprezentantů, když se Trump cítil znevážen. V takových případech Trump pošlapává své vlastní poselství.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Právě nedostatek emoční inteligence Trumpa připravil o podporu části nejvýznačnějších zahraničněpolitických expertů v jeho straně a zemi. Jejich slovy „nedokáže nebo nechce rozlišovat mezi pravdou a nepravdou. Nepovzbuzuje opačné názory. Chybí mu sebekontrola a jedná neuváženě. Nesnese kritiku.“ Anebo jak by snad řekl soudce Holmes, Trumpa diskvalifikuje druhořadý temperament.

Z angličtiny přeložil David Daduč