STR/AFP/Getty Images

Trumpova administrativa ve slepé obchodní uličce

LONDÝN – Máme všechny důvody se domnívat, že obchodní roztržka Spojených států s Čínou se ještě zhorší, než se začne zlepšovat, a že obchodní deficit USA bude namísto ubývání dále narůstat. Ostatně kdyby se zhmotnily ekonomické poměry, které by administrativě prezidenta Donalda Trumpa umožnily nárokovat si ve sporu vítězství, podkopaly by nakonec věrohodnost její hospodářské politiky.

Když se teď Čína stala terčem amerických cel, tvůrci tamních politik mají tři možnosti. Za prvé by mohli kapitulovat a potlačit mnohé z „diskriminačních praktik“ vyjmenovaných ve zprávě zmocněnce USA pro obchodní jednání z března 2018 o transferech technologií a duševním vlastnictví. Zatím nic nenaznačuje, že by Čína tuto možnost zvažovala.

Za druhé by Čína mohla spor eskalovat. Mohla by zavést vlastní cla s vyšší sazbou než USA, uplatnit je na širší škálu (a vyšší dolarovou hodnotu) amerického vývozu nebo dopady amerických cel na čínské vývozce kompenzovat tím, že nechá žen-min-pi vůči dolaru devalvovat. Popřípadě by tvůrci politik mohli zvednout zrak od obchodu se zbožím a přemýšlet o kapitálových tocích a souvisejících podnicích spojených s americkými firmami, čímž by vlastně úřadům umožnili být na obtíž čínským provozům amerických finančních i nefinančních firem. Stejně jako u první možnosti se takový postup zdá nepravděpodobný, přinejmenším v této fázi sporu.

Prozatím si Čína zvolila třetí možnost, která leží někde mezi kapitulací a eskalací. Čína sice uskutečnila odvetu, ale jen v úměrném rozsahu, odpovídajícím celním sazbám USA a dolarové hodnotě dotčeného obchodu. Zároveň se pokouší nárokovat si morální převahu pobízením k mezinárodním odsudkům protekcionismu a unilateralismu. To není těžké, poněvadž americkým clům v současnosti čelí několik dalších velkých ekonomik. Zajistit si takový souhlas třetích stran má zásadní význam pro domácí postavení čínského vedení. Kdyby byla vláda doma vnímána jako oběť americké šikany, musela by v obchodní při zaujmout mnohem tvrdší linii.

Co se týče USA, země má vlastně dosti omezené možnosti, přestože spor zahájila. Ani u administrativy nechvalně proslulé nepředvídatelností zřejmě nepřichází v úvahu bezpodmínečný celní obrat. Jenže to platí i pro status quo, když teď už Čína úměrnou odvetou srovnala hřiště. Zbývá jedině eskalace – možnost, již už Trumpova administrativa nadnesla, když pohrozila dodatečnými cly na veškerý import z Číny.

Jistěže, vyostřování sporu lze předejít dialogem či smysluplným snížením amerického obchodního deficitu. Ani jeden z těchto výsledků ale není v krátkodobém výhledu pravděpodobný. Od poloviny května, kdy čínský vicepremiér Liou Che naposledy navštívil Washington, na vysoké úrovni zavládlo mezi oběma stranami ticho. Na červencovém ministerském zasedání G20 v Argentině USA oznámily, že neproběhnou žádné dvoustranné rozhovory s Číňany.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Bez rozhovorů by pokles celkového obchodního schodku USA stále ještě mohl Trumpově administrativě poskytnout politickou záminku ke zmírnění sporu, i když se obchodní bilance mezi USA a Čínou nezmění. Problém je, že ekonomické podmínky v USA směřují k dalšímu nárůstu obchodního deficitu.

V prvé řadě index rozprostření budoucích kapitálových výdajů Federální rezervní banky ve Filadelfii naznačuje přetrvávající sílu amerických investic do výroby. Od počátku roku 2018 se sice hodnoty indexu zmírnily, ale přesto zůstávají blízko k třicetiletému maximu. Navíc index od roku 1970 silně koreluje se skutečnými investičními výdaji za stroje a zařízení (a je jejich předním ukazatelem) a ty zase výrazně korelují s dovozem do USA a obchodní bilancí. Optimismus ve výrobním sektoru tedy patrně přispěje k rozšiřování obchodního schodku, neboť dovoz bude stoupat, aby uspokojil investiční potřeby.

Posilující americký dolar bude mít tentýž účinek. Dolar vážený na široké obchodní základně je na hladině, na které byl od konce 90. let do počátku nového milénia, kdy růst dovozu do USA vytrvale překonával růst vývozu a obchodní deficit v nominálních hodnotách vzrostl na dvojnásobek, na 400 miliard dolarů. Už jen na základě směnného kurzu je obtížné si představit pokles obchodního schodku, obzvlášť teď, kdy dolar posilují rostoucí americké úrokové sazby a zrychlující hospodářský růst.

Posledním faktorem, který je třeba zvažovat, je mimořádně expanzivní fiskální pozice USA, která významně přispívá k hospodářskému růstu nad úrovní potenciálu a k podnikatelskému optimismu, který jej obklopuje. Jestliže vláda explicitně podporuje silný růst a vzkříšení výrobního sektoru, není divu, že investiční záměry jsou příznivé.

Zdá se, že v oblasti obchodu se USA bezděky dostaly do slepé uličky. Prosazováním fiskální stimulace a vyzdvihováním významu výroby Trumpova administrativa povzbuzuje investiční výdaje, čímž zhoršuje schodek obchodní bilance. Za rostoucích úrokových sazeb po boku silného růstu bude dolar pravděpodobně stoupat výš, což bude posilovat protivítr, jemuž čelí americký export.

Čím víc budou USA za takových okolností usilovat o řešení svého „problému“ v oblasti obchodu, tím víc může tento problém bobtnat. Teď hrozí, že Trumpova administrativa, frustrovaná výsledky svých vlastních politik, ještě přitvrdí. Ačkoli už věc zašla příliš daleko, administrativa si dost možná myslí, že ještě nezašla dost daleko.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/m9EV5Mb/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.