Spencer Platt/Getty Images

Obchodní válka proti nejchudším na světě

PRAHA – Cla na dovoz oceli prosazená americkým prezidentem Donaldem Trumpem přivádějí blíž k realitě vyhlídky na obchodní válku. Evropská unie varuje, že má „k dispozici celý arzenál, jímž lze reagovat,“ kdežto Čína vyhrožuje „oprávněnou a nezbytnou odpovědí“.

Exclusive insights. Every week. For less than $1.

Learn More

Ekonomové, politici i veřejně známé osobnosti vyslovily obavy z hrozby odvetných obchodních bariér. Potenciální škodlivost je ovšem nedozírná. Nové překážky brzdící volný obchod nejenže nás vedou špatným směrem, ale podrývají také nejlepší příležitost k proměně životů miliard nejchudších lidí světa a využití výhod v každoroční hodnotě bilionů dolarů.

Je rozumné upozornit, že za volnější obchod se něco platí. Značná část postojů vyjadřovaných dnes politickými vůdci – které mají mnoho společného s názory, o něž se opíraly bouřlivé protesty proti mezinárodnímu obchodu v 90. letech – odráží skutečnost, že každá obchodní dohoda připraví nějaké lidi o práci a část propuštěných jinou práci nenajde.

Negativní dopady se doposud často soustřeďovaly do konkrétních odvětví a zeměpisných oblastí (historicky třeba do takzvaného rezavého pásu Spojených států), kde výroba může být nákladnější a méně efektivní než v jiných zemích. Jedna studie naznačuje, že pokud se nepříznivé důsledky těchto účinků sečtou, v zásadě odkrojí víc než pětinu celkových přínosů obchodu.

To je sice třeba brát v úvahu, ale je to jen dílek celkové mozaiky. Přínosy volnějšího obchodu nejsou nikde vidět lépe než na trzích a v obchodech celého světa. V Nairobi, Šanghaji, Pittsburghu, Lisabonu i Melbourne se spotřebitelům za nižší ceny nabízí mnohem širší paleta zboží, než by kterákoli země dokázala sama vyrobit.

Tento levnější dovoz tlumí inflační tlaky. V USA se odhaduje, že na každé procento tržního podílu obsazené importem od nízkonákladových producentů, jako je Čína, připadá pokles cen o 2 %.

Levnější zboží přitom znamená, že za své peníze dostaneme víc. Podle zprávy pro Bílý dům z roku 2015 si středostavovští Američané mohou za své peníze koupit o 30 % víc, než kdyby nebyl žádný volný obchod. Toto zvýšení kupní síly je ještě zřetelnější u nejchudší desetiny amerických spotřebitelů, kteří si mohou koupit o 60 % víc, než by si jinak mohli dovolit. Obchodní válka by nejsilněji zasáhla právě americkou dělnickou třídu, jíž se slibuje, že jí obchodní bariéry přinesou výhody.

Přínosy volného obchodu ale výrazně přesahují možnost nakupovat levnější spotřebiče a potraviny. Celosvětově je volný obchod zdaleka nejvýkonnějším nástrojem rozvoje, jaký kdy kdo vymyslel. Volnější přeshraniční obchod snižuje příjmové disparity. Zpráva pro Bílý dům z roku 2015 například zjistila, že snížení cel o deset procentních bodů vede k poklesu mzdových rozdílů mezi muži a ženami o jeden procentní bod a že snižování cel odbourává také mzdové rozdíly založené na rase a imigračním postavení.

Zvýšená obchodní otevřenost se navíc spojuje s nižší kojeneckou úmrtností a vyšší očekávanou délkou života, zejména v rozvojových zemích. Volný obchod postupem času umožňuje pracujícím přesun do efektivnějších odvětví, důsledkem čehož jsou vyšší mzdy, zvýšení investic do infrastruktury a dynamičtější ekonomika. Vůbec nejvýznamnější je, že volný obchod je oporou hospodářského růstu, který zbavuje další miliony lidí chudoby.

Někteří lidé se obávají, že přínosy hospodářského růstu jdou k dobru pouhé hrstce oligarchů. Vzdor veškerým řečem o nerovnosti a obavám, že přínosy růstu nejsou „sdílené“, však výzkum Světové banky dokládá, že když ekonomiky rostou, příjmy chudých domácností stoupají v přímé úměře k celkovému růstu příjmů.

Výhodnost otevření ekonomiky volnějšímu obchodu ukazují nedávné dějiny. Je pozoruhodné, že za posledních 20 let se podíl světové populace žijící v krajní chudobě snížil téměř na polovinu. Jak podotýká ekonom z Oxfordské univerzity Max Roser, během posledních 25 let mohly noviny den co den tisknout titulek „Lidí v krajní chudobě od včerejška ubylo o 137 tisíc“.

Jednoduše řečeno, volný obchod přináší planetě víc dobrého než jakákoli jiná jednotlivá politika, program či projekt kdekoli na světě. Skutečnou tragédií nynějších událostí je tedy to, že se svět odklání od posilování budoucí volnosti a prosperity.

Výzkum zadaný Kodaňským konsenzem, mým think tankem, dospívá ke zjištění, že při dokončení vyjednávacího kola globálních rozhovorů o volném obchodu zahájeného v Dauhá – což se ještě před několika lety zdálo reálné, ale teď je taková vyhlídka téměř nepředstavitelná – by se během 15 let snížil počet lidí žijících v chudobě o 145 milionů a svět by zbohatl o 11 bilionů dolarů. Tři pětiny tohoto bohatství by připadly na rozvojové země, což odpovídá tisíci dolarům na osobu ročně navíc do roku 2030. I kdyby pětinu těchto přínosů okrájely náklady na přerozdělování, stále by se jednalo o přínos pro lidstvo v hodnotě 9 bilionů dolarů.

Vlády by tedy rozhodně prostřednictvím rekvalifikačních kurzů a přechodné sociální péče měly vynakládat víc na pomoc těm, jimž dohody o volném obchodu uškodí. Přehlížet ale přínosy v hodnotě devíti bilionů dolarů kvůli škodám ve výši dvou bilionů nedává vůbec smysl.

Britský historik Thomas B. Macaulay v roce 1824 podotkl, že „volný obchod – jedno z největších požehnání, jež vláda svému lidu může udělit – je téměř ve všech zemích neoblíbený“. Od roku 1820 se rozsah globální chudoby zmenšil z 94 % lidstva na méně než 10 % – především díky volnému obchodu. Přesto je i dnes láteření na volný obchod natolik populární, že Trumpova administrativa může začít rozleptávat jednu z vůbec nejlepších rozvojových politik. To musí skončit. Relativně malým a napravitelným ztrátám způsobeným obchodem se nesmí dovolit, aby převážily nad obrovskými výhodami, jež obchod přináší.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/DVLEFFM/cs;