Kontraosvícenství dneška

Není tomu dlouho, co člověk mohl soudit, že přinejmenším v Evropě už nezůstávají žádná tabu. Proces, který začal osvícenstvím, dospěl nyní do bodu, kdy „projde cokoliv“. Zejména v umění neexistují žádné zřetelné meze zobrazování toho, co by se před generací považovalo za hrubě nepřístojné.

Ještě před dvěma generacemi měla většina států cenzory, kteří se nesnažili jen bránit, aby mladí lidé viděli určité filmy, ale ve skutečnosti zakazovali knihy. Od 60. let minulého století takové vykazování mimo zákon sláblo, až se nakonec explicitní sexualita, násilí, rouhání – byť pro některé lidi zneklidňující – začaly tolerovat jako součást osvíceného světa.

Nebo snad ne? Opravdu neexistují žádné hranice? Mimo Evropu nebyl přístup „všechno je přijatelné“ nikdy plně akceptován. Ba i Evropa má své meze. Historik David Irving je v Rakousku stále ve vazbě za zločin popírání holocaustu. Ovšemže, jedná se zvláštní případ. Popírání dobře zdokumentované pravdy může vést k novým zločinům. Je však odpověď na starou otázku „Co je pravda?“ vždycky jasná?

https://prosyn.org/FjWGZRYcs