Cambridge – Dnešní vystřelující ceny komodit rozkřikují zásadní pravdu moderního života a mnozí politici, zejména na Západě, si přejí, abychom ji neslyšeli: světové přírodní zdroje jsou omezené, a jelikož miliardy lidí v Asii i jinde se vymaňují z chudoby, západní spotřebitelé se o ně budou muset dělit. Další pravda říká: cenový mechanismus je mnohem lepším způsobem alokace přírodních zdrojů než vedení válek, v minulém století provozované západními mocnostmi.
Nedomyšlený americký program dotací biopaliv ukazuje, jak se reagovat nemá . Místo aby uznala, že vysoké ceny paliv jsou nejlepším způsobem, jak motivovat k energetickým úsporám a inovacím, Bushova administrativa zřídila rozsáhlé dotace pro americké zemědělce na podporu pěstování obilí pro výrobu biopaliv. Co na tom, že ve smyslu využití vody a půdy je to nesmírně neefektivní.
Navíc i podle nejoptimističtějšího scénáře budou USA a svět stále spoléhat hlavně na konvenční fosilní paliva, dokud éra uhlovodíků neskončí (čehož se dožije nemnoho z nás). V neposlední řadě platí, že převod obrovských lánů zemědělské půdy do výroby paliv přispěl ke zdvojnásobení cen pšenice a dalších obilovin. Vzhledem k tomu, že v desítkách zemí dochází k potravinovým nepokojům, není na čase přiznat, že celý tento nápad byl obrovskou, byť dobře míněnou chybou?
Dalším šlápnutím vedle je návrh na dočasné zrušení daní uvalených na benzin, který nedávno vzali za svůj dva američtí prezidentští kandidáti. Ať už je snaha pomoci řidičům s nižšími příjmy zvládnout prudce rostoucí ceny paliv jakkoli chvályhodná, odbourávání daní není ten správný způsob jak to provést. Benzinovou daň je třeba zvýšit , ne snížit. Je smutným faktem, že udržováním vysokých cen ropy dělá OPEC pro ochranu životního prostředí víc než západní politici, kteří se snaží éru ekologicky neudržitelného západního konzumerismu prodloužit.
Samozřejmě, vysoké nejsou jen ceny ropy, ale všech komodit, od kovů přes potraviny až po dřevo. Ceny mnoha komodit se za posledních několik let zdvojnásobily. Ceny ropy vystoupaly za posledních pět let téměř o 400%. Bezprostřední příčinou je globální ekonomická konjunktura, která je výraznější, delší a šířeji založená než kterákoli jiná v moderních dějinách.
V čele kráčí Asie, ale pro Latinskou Ameriku a pro Afriku bylo uplynulých pět let nejlepších za několik desetiletí. Široce založený nedostatek komodit se často začíná objevovat na konci dlouhých globálních expanzí a současná konjunktura se v tomto ohledu nijak neliší.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Někteří politici si rovněž stěžují na spekulanty, již stále větší měrou obchodují s komoditami na složitých a rozrůstajících se trzích, které jim umožňují sázet na to, zda je pravděpodobné, že třeba budoucí poptávka na rozvíjejících se trzích předežene růst budoucí nabídky. Je to ale něco špatného? Jestliže „spekulanti“ ženou vzhůru dnešní komoditní ceny, protože si uvědomují, že příští generace budou komodity chtít taktéž, není to zdravý vývoj? Vysoké ceny komodit dnes znamenají větší nabídku pro budoucí generace a současně se stávají pobídkou k rozvoji nových způsobů úspor v oblasti spotřeby. Opět platí, že vysoké ceny pomáhají způsoby, o nichž se západní politici zřejmě bojí uvažovat.
Je třeba přiznat, že globální boom komoditních cen má hluboké, třebaže nesmírně složité a nejisté dopady na chudobu. Zatímco chudým zemědělcům a chudým zemím obdařeným přírodními zdroji stoupající ceny komodit pomáhají, pro městskou chudinu, jejíž příslušníci občas za potraviny utratí i přes 50% příjmu, jsou katastrofou.
Jednou součástí řešení je vyšší cenu přežití těm nejchudším kompenzovat. V dlouhodobějším výhledu je rovněž nezbytné dát víc peněz na hnojiva a další pomoc podporující soběstačnost. Na pomoc přišla Světová banka, Organizace spojených národů, ba i Bushova administrativa, třebaže v porovnání s rozsahem problému v malém měřítku. Ovšemže, patří se podotknout, že kdyby hospodářská reforma v Africe obdařené přírodními zdroji probíhala tímtéž tempem jako v Asii, mohla se éra vystřelujících komoditních cen odsunout o sto let dál.
Pro tuto chvíli by však vlády místo hořekování nad vysokými komoditními cenami měly chránit jen své nejchudší obyvatele a nechat strmé cenové skoky, aby posloužily jako budíček pro nás ostatní. Konec západního konzumerismu ještě není nablízku, ale vysoké ceny komodit jsou jasnou výstrahou, že bude zapotřebí rozsáhlých změn, neboť Asie a další rozvíjející se státy začínají konzumovat větší díl globálního koláče.
Pravda, až dnešní globální ekonomický rozkvět skončí, což se nevyhnutelně stane, komoditní ceny se zřítí, snadno o 25%, ba dost možná o 50% či víc. Západní politici se zaradují a nejeden učenec vyjádří úlevu nad tím, že do nedemokratických zemí v rozvojovém světě proudí méně peněz.
Avšak dnešní éra vysokých komoditních cen není jen noční můrou, kterou je namístě zapomenout, jakmile skončí. Vysoké ceny jsou skutečným poselstvím o nedostatku v globalizujícím se světě. Ti, kdo mu nevěnují pozornost, zejména pokud se stavějí na odpor tržním silám, dělají tragickou chybu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
Cambridge – Dnešní vystřelující ceny komodit rozkřikují zásadní pravdu moderního života a mnozí politici, zejména na Západě, si přejí, abychom ji neslyšeli: světové přírodní zdroje jsou omezené, a jelikož miliardy lidí v Asii i jinde se vymaňují z chudoby, západní spotřebitelé se o ně budou muset dělit. Další pravda říká: cenový mechanismus je mnohem lepším způsobem alokace přírodních zdrojů než vedení válek, v minulém století provozované západními mocnostmi.
Nedomyšlený americký program dotací biopaliv ukazuje, jak se reagovat nemá . Místo aby uznala, že vysoké ceny paliv jsou nejlepším způsobem, jak motivovat k energetickým úsporám a inovacím, Bushova administrativa zřídila rozsáhlé dotace pro americké zemědělce na podporu pěstování obilí pro výrobu biopaliv. Co na tom, že ve smyslu využití vody a půdy je to nesmírně neefektivní.
Navíc i podle nejoptimističtějšího scénáře budou USA a svět stále spoléhat hlavně na konvenční fosilní paliva, dokud éra uhlovodíků neskončí (čehož se dožije nemnoho z nás). V neposlední řadě platí, že převod obrovských lánů zemědělské půdy do výroby paliv přispěl ke zdvojnásobení cen pšenice a dalších obilovin. Vzhledem k tomu, že v desítkách zemí dochází k potravinovým nepokojům, není na čase přiznat, že celý tento nápad byl obrovskou, byť dobře míněnou chybou?
Dalším šlápnutím vedle je návrh na dočasné zrušení daní uvalených na benzin, který nedávno vzali za svůj dva američtí prezidentští kandidáti. Ať už je snaha pomoci řidičům s nižšími příjmy zvládnout prudce rostoucí ceny paliv jakkoli chvályhodná, odbourávání daní není ten správný způsob jak to provést. Benzinovou daň je třeba zvýšit , ne snížit. Je smutným faktem, že udržováním vysokých cen ropy dělá OPEC pro ochranu životního prostředí víc než západní politici, kteří se snaží éru ekologicky neudržitelného západního konzumerismu prodloužit.
Samozřejmě, vysoké nejsou jen ceny ropy, ale všech komodit, od kovů přes potraviny až po dřevo. Ceny mnoha komodit se za posledních několik let zdvojnásobily. Ceny ropy vystoupaly za posledních pět let téměř o 400%. Bezprostřední příčinou je globální ekonomická konjunktura, která je výraznější, delší a šířeji založená než kterákoli jiná v moderních dějinách.
V čele kráčí Asie, ale pro Latinskou Ameriku a pro Afriku bylo uplynulých pět let nejlepších za několik desetiletí. Široce založený nedostatek komodit se často začíná objevovat na konci dlouhých globálních expanzí a současná konjunktura se v tomto ohledu nijak neliší.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Někteří politici si rovněž stěžují na spekulanty, již stále větší měrou obchodují s komoditami na složitých a rozrůstajících se trzích, které jim umožňují sázet na to, zda je pravděpodobné, že třeba budoucí poptávka na rozvíjejících se trzích předežene růst budoucí nabídky. Je to ale něco špatného? Jestliže „spekulanti“ ženou vzhůru dnešní komoditní ceny, protože si uvědomují, že příští generace budou komodity chtít taktéž, není to zdravý vývoj? Vysoké ceny komodit dnes znamenají větší nabídku pro budoucí generace a současně se stávají pobídkou k rozvoji nových způsobů úspor v oblasti spotřeby. Opět platí, že vysoké ceny pomáhají způsoby, o nichž se západní politici zřejmě bojí uvažovat.
Je třeba přiznat, že globální boom komoditních cen má hluboké, třebaže nesmírně složité a nejisté dopady na chudobu. Zatímco chudým zemědělcům a chudým zemím obdařeným přírodními zdroji stoupající ceny komodit pomáhají, pro městskou chudinu, jejíž příslušníci občas za potraviny utratí i přes 50% příjmu, jsou katastrofou.
Jednou součástí řešení je vyšší cenu přežití těm nejchudším kompenzovat. V dlouhodobějším výhledu je rovněž nezbytné dát víc peněz na hnojiva a další pomoc podporující soběstačnost. Na pomoc přišla Světová banka, Organizace spojených národů, ba i Bushova administrativa, třebaže v porovnání s rozsahem problému v malém měřítku. Ovšemže, patří se podotknout, že kdyby hospodářská reforma v Africe obdařené přírodními zdroji probíhala tímtéž tempem jako v Asii, mohla se éra vystřelujících komoditních cen odsunout o sto let dál.
Pro tuto chvíli by však vlády místo hořekování nad vysokými komoditními cenami měly chránit jen své nejchudší obyvatele a nechat strmé cenové skoky, aby posloužily jako budíček pro nás ostatní. Konec západního konzumerismu ještě není nablízku, ale vysoké ceny komodit jsou jasnou výstrahou, že bude zapotřebí rozsáhlých změn, neboť Asie a další rozvíjející se státy začínají konzumovat větší díl globálního koláče.
Pravda, až dnešní globální ekonomický rozkvět skončí, což se nevyhnutelně stane, komoditní ceny se zřítí, snadno o 25%, ba dost možná o 50% či víc. Západní politici se zaradují a nejeden učenec vyjádří úlevu nad tím, že do nedemokratických zemí v rozvojovém světě proudí méně peněz.
Avšak dnešní éra vysokých komoditních cen není jen noční můrou, kterou je namístě zapomenout, jakmile skončí. Vysoké ceny jsou skutečným poselstvím o nedostatku v globalizujícím se světě. Ti, kdo mu nevěnují pozornost, zejména pokud se stavějí na odpor tržním silám, dělají tragickou chybu.