0

Cestovní mapa zahrnuje i Damašek

Mocné země vědí, že je nebezpečné nechat se přistihnout při bojácném ucuknutí, protože to dodá odvahu nepřátelům, zatímco spojencům se začnou klepat kolena. Velká mocnost rovněž ví, že vydá-li se na vojenské dobrodružství, aniž si stanoví dosažitelné cíle, může se dostat do vážných potíží. To, co platí pro velmoci, pak platí dvojnásob pro sužovaný Izrael, jemuž se nepodařilo zničit moc Hizballáhu nad Libanonem. Nezdar války v Libanonu přesto může znamenat počátek cesty k míru, bude-li Izrael natolik smělý, aby této příležitosti využil.

Svět má v oblasti mezi Káhirou a Teheránem dva hlavní cíle: udržet mír na širším Blízkém východě, aby mohla přes Perský záliv volně proudit ropa, a směřovat spor mezi Izraelci a Palestinci k takovému urovnání, které zaručí bezpečnost Izraele v mezinárodně uznávaných hranicích a současně uspokojí legitimní národnostní touhu palestinského lidu po vlastním státě. Oba cíle spolu již dlouho souvisejí, avšak dnes je jejich hlavním spojovacím článkem Sýrie prezidenta Bašára Asada.

Izolovaná Sýrie, která zoufale touží po spojencích, pomáhá Íránu v úsilí o regionální hegemonii. Od loňského roku, kdy cedrová revoluce v Libanonu vyhnala ze země syrskou armádu, se Syřané snaží začlenit Libanon zpět do sféry svého vlivu. Podporují Hizballáh – a pomáhají Íránu posílat tomuto hnutí zbraně –, protože úderné jednotky šajcha Hasana Nasralláha udržují vládu v Bejrútu slabou. Syřané se také rádi označují za poslední skutečné arabské obhájce palestinské věci.

Stručně řečeno se Sýrie se svou zeměpisnou polohou, napojením na Írán, íránskými zbraněmi a brutálním baasistickým režimem stala klíčovým prvkem vývoje v oblasti Středozemního moře a Perského zálivu. Mají-li si Izrael a Spojené státy zajistit Libanon a přivést Hamás k jednacímu stolu s Izraelem, pak je to právě Sýrie, s níž musí takovým či onakým způsobem jednat.