13

Kdy stojí za to bojovat s korupcí?

KODAŇ – V loňském roce byl kvůli korupci ztracen zhruba jeden bilion dolarů. Jde o peníze, které nebyly k dispozici na zkvalitnění zdravotní péče, rozšíření přístupu ke vzdělání, zlepšení výživy nebo vyčištění životního prostředí. Podle organizace Transparency International má 68% zemí světa vážné problémy s korupcí a žádný stát vůči ní není zcela imunní.

Korupce představuje jeden aspekt špatného vládnutí; úzce souvisí s neefektivní veřejnou správou, slabou zodpovědností, malou průhledností a nedůsledným uplatňováním vlády zákona. Není tedy divu, že zbrusu nové Cíle trvale udržitelného rozvoje (SDG) Organizace spojených národů, které letos vstupují v platnost, si kladou boj s korupcí za cíl. SDG nicméně představují odklon od předchozího rozvojového rámce s názvem Rozvojové cíle tisíciletí, jenž žádné explicitní cíle týkající se korupce neobsahoval.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Úspěch by měl bezpočet přínosů: lepší veřejné služby, vyšší hospodářský růst, větší víru v demokracii. V probíhajícím celosvětovém výzkumu veřejného mínění, v němž se až dosud sešlo 9,7 milionů odpovědí, je „poctivá a vnímavá vláda“ čtvrtou nejpopulárnější politickou prioritou, přičemž jen vzdělání, zdravotnictví a lepší pracovní místa se umístily výše.

Problém je jinde: SDG obsahují takové množství cílů – celkem jich je 169 –, že slibují prakticky všechno všem. A pokud státy nebudou mít dostatek času či prostředků, aby se zaměřily na všechno, začnou si samy stanovovat priority. Můj mozkový trust Centrum Kodaňského konsensu spolupracoval s více než 60 týmy expertů na analýze slíbených cílů ve snaze stanovit, kolik by každý cíl stál a čeho by dosáhl, což mělo umožnit informovanější prioritizaci.

Nositelé Nobelovy ceny za ekonomii pak tento nový výzkum přezkoumali a identifikovali 19 supercílů, které by za každý vynaložený dolar přinesly světu největší užitek. Patří mezi ně zajištění všeobecného přístupu k antikoncepci, zesílení boje proti tuberkulóze nebo rozšíření přístupu k předškolní výchově v subsaharské Africe. Ekonomové doporučili, aby se světoví dárci a vlády zaměřili nejprve na tyto investice.

Soubor dvanácti cílů OSN zaměřených na korupci a vládnutí mezi těmito fenomenálními investicemi nefiguroval. Jedním z důvodů je fakt, že několik „cílů“ OSN v této oblasti je pojatých tak široce, že jsou bezobsažné. Je totiž moc hezké prohlásit, že chceme „na všech úrovních rozvinout efektivní, zodpovědné a transparentní instituce“ a „podstatně snížit korupci a úplatkářství ve všech podobách“, jenže kde začneme?

Navzdory mnohaletému úsilí není vytyčena žádná jednoduchá cesta k zajištění kvalitního vládnutí či nezkorumpovaných institucí. Jedním ze zádrhelů je skutečnost, že se experti neshodnou, zda by mělo dostat přednost kvalitní vládnutí, anebo rozvoj. V minulosti se kvalitní instituce, jako jsou bezpečná vlastnická práva či vláda zákona, pokládaly za zdaleka nejdůležitější faktor způsobující rozdíly v bohatství mezi jednotlivými státy, a větší korupce se spojovala s nižším růstem. Podle novějších analýz by to však docela dobře mohlo být i tak, že větší bohatství a vyšší hospodářský růst vedou ke kvalitnějšímu vládnutí.

Studie 80 zemí, kde se Světová banka pokusila snížit korupci, odhalila zlepšení v 39% z nich, avšak zhoršení ve 25% z nich. Ještě znepokojivější je skutečnost, že země, jimž Světová banka nepomáhala, vykázaly podobný poměr úspěchu a neúspěchu – což naznačuje, že programy banky neměly žádný vliv.

Experti oslovení Centrem Kodaňského konsensu nicméně našli jeden cíl související se zkvalitňováním vládnutí, který by za každý vynaložený dolar přinesl určitý užitek: „Poskytnout do roku 2030 všem lidem právní identitu včetně rodného listu.“ V porovnání s vymýcením veškeré korupce nebo vytvořením transparentních institucí všude na světě se to možná jeví jako velmi neambiciózní meta. V mnoha rozvojových zemích by však dosažení měřitelného cíle poskytnout všem lidem právní identitu skutečně znamenalo změnu.

Splnění tohoto cíle totiž vyžaduje fungující veřejné služby, které zajistí registrační kapacity a budou vést a přechovávat záznamy. Vytvoření takových institucionálních kapacit by poskytlo jasně definovaný model, podle něhož by se posléze daly efektivně zajišťovat i další služby. V praxi by fungující registrační služba téměř jistě neexistovala ve vakuu, a proto by byla známkou rodící se administrativní kompetentnosti.

Nejde však jen o úřední aparát; naplnění uvedeného cíle by mělo reálný přínos i pro občany. Ti by pak mohli uplatňovat svá práva včetně práv vlastnických, která jsou nesmírně důležitá, aby jednotlivci mohli prosperovat a ekonomika růst. Také volby jsou méně náchylné ke korupci a podvodům, pokud jsou voliči řádně registrováni.

Chceme-li dát velkou prioritu boji proti korupci, neměli bychom se spokojit s přehnaně obecnými, byť dobře míněnými slogany. Měli bychom pracovat na konkrétních, osvědčených a efektivních přístupech, jako je poskytnutí právní identity všem občanům.

Musíme se však také vyrovnat s možností, že pokud jde o pomoc chudým lidem světa, nemusí být protikorupční politika nejvhodnějším místem, kam investovat prostředky jako první. Zčásti je to dáno tím, že existují mnohem efektivnější způsoby řešení problémů typu tuberkulózy či přístupu k antikoncepci, a zčásti také tím, že současná protikorupční politika je drahá a má malý nebo i nulový přínos.

To neznamená popírat, že korupce tvrdě zasahuje chudé lidi světa. Existuje však řada problémů, od nedostatečné zdravotní péče přes hlad až po znečištění životního prostředí, které rovněž ubližují chudým, ale my je dokážeme účinněji řešit.

Fake news or real views Learn More

Zaměřit se na to, co jsme schopni udělat, nevypadá tak působivě jako slíbit všechno všem – až do chvíle, kdy je čas tyto sliby naplnit. Ti, kdo si správně stanoví priority, nakonec pomohou mnohem většímu počtu lidí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.