59

Jak přežít Trumpovu éru

NEW YORK – Za necelý měsíc se americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi podařilo rozšířit závratnou rychlostí chaos a nejistotu – a takovou míru strachu, za jakou by se nemusel stydět žádný terorista. Není tedy divu, že se občané spolu se špičkami byznysu, občanské společnosti a státní správy usilovně snaží na tuto situaci přiměřeně a efektivně reagovat.

Jakýkoliv názor týkající se budoucího směřování je zákonitě provizorní, jelikož Trump zatím nenavrhl žádnou detailní legislativu a Kongres spolu se soudy zatím na jeho kanonádu exekutivních příkazů plně nezareagovaly. Vědomí nejistoty však neospravedlňuje popírání reality.

Je to právě naopak: dnes už je zřejmé, že to, co Trump říká a píše na Twitteru, se musí brát vážně. Po listopadových volbách panovala téměř všeobecná naděje, že prezident zanechá extremismu, jenž definoval jeho předvolební kampaň. Předpokládalo se, že tento mistr nereality vytáhne ze svého rejstříku jinou osobnost, jakmile převezme neuvěřitelnou zodpovědnost spojenou s výkonem funkce, která bývá často označována za nejmocnější na světě.

Něco podobného se děje u každého nového amerického prezidenta: bez ohledu na to, zda jsme pro něj hlasovali, si do něj promítáme obraz člověka, kterého v něm chceme mít. Zatímco však většina oficiálních činitelů vítá, když může být všem lidem vším, Trump nenechává nikoho na pochybách, že má v úmyslu udělat, co tvrdil: zakázat imigraci muslimů, postavit zeď na hranicích s Mexikem, znovu zahájit jednání o Severoamerické dohodě o volném obchodu, zrušit finanční reformy obsažené v Dodd-Frankově zákoně z roku 2010 a realizovat řadu dalších věcí, které odmítli dokonce i jeho stoupenci.