1

Městská vesnice

CAMBRIDGE – „Chci být jeho součástí – New York, New York,“ zpíval Frank Sinatra o městu, které už přilákalo tolik ambiciózních lidí světa, od umělců a interpretů po obchodníky a bankéře. V jistém smyslu není těžké tento jev vysvětlit; metropole jako New York, typická multikulturní populací, nadnárodními korporacemi a zástupy talentovaných jedinců, kypí příležitostmi. Působení velkoměst ale sahá mnohem hlouběji než jen k plodům hospodářství, ba i kultury; města mohou zásadně měnit životy lidí – a dokonce lidi samotné.

Geoffrey West s týmem badatelů v roce 2010 zjistil, že několik socioekonomických hodnot – pozitivních i negativních – se s růstem velikosti místní populace zvyšuje. Jinými slovy, čím větší město, tím vyšší průměrná mzda, hladina produktivity, počet patentů na osobu, zločinnost, četnost úzkostných stavů a výskyt HIV.

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

Konkrétně, když se město co do velikosti zdvojnásobí, všechny míry ekonomické aktivity vzrostou asi o 15 % na hlavu. Proto se lidé stěhují do velkoměst; a právě proto města vzkvétají.

Tato zákonitost je neměnná napříč velikostmi měst. A není jedinečná. Narůstající soubor důkazů ukazuje, že podobné funkce vystihují ještě víc aspektů urbánního života, než Westův tým naznačil.

Jak mohou města tak zřetelně odlišná jako New York se svým výškovým panoramatem a Paříž, charakteristická širokými bulváry, fungovat tak podobně? Jestliže, jak nadnesl Shakespeare, město není nic než jeho lid, odpověď možná tkví v osobitých vzorcích vazeb, interakcí a výměn mezi obyvateli.

HIV – či vlastně jakákoli pohlavně přenášená choroba – představuje obzvlášť živý příklad zp��sobu, jak sociální sítě formují život ve městech, neboť se šíří po spojnicích mezi sexuálními partnery. Nápady – a inovace, které z nich vycházejí – se šíří podobným způsobem.

Ještě před několika lety by rozsáhlé šetření těchto spletitých sociálních sítí bylo prakticky nemožné. Vždyť veškeré dostupné nástroje – izolované laboratorní pokusy a písemné dotazníky – byly jak nepřesné, tak stěží použitelné v rozsáhlém měřítku.

Internet přinesl změnu. Online platformy polapením miliard lidí do jednolitého spojení transformují záběr sociálních sítí a výzkumníkům poskytují nové nástroje ke zkoumání lidské interakce.

V průsečíku datové analýzy a sociologie dokonce vzniká úplně nový obor studia: počítačová sociologie. Díky datům shromážděným na internetu či prostřednictvím telekomunikačních sítí – některá data například nedávno výzkumníkům zpřístupnili poskytovatelé bezdrátového připojení Orange a Ericsson – je dnes možné vědeckým způsobem hledat odpovědi na zásadní otázky ohledně lidské pospolitosti.

Nedávná studie (na níž se jeden z nás, Carlo Ratti, autorsky podílel) využívá anonymizovaných dat z telekomunikačních sítí napříč Evropou ke zkoumání, jak se lidské sítě mění s velikostí města. Výsledky jsou pozoruhodné: ve velkých městech nejenže lidé hovoří rychleji (což je tendence zaznamenaná už od 60. let), ale také rychleji získávají – a mění – přátele.

Tento jev pravděpodobně vychází ze skutečnosti, že podle Westových zjištění se s velikostí města zvyšuje celkový počet lidských vazeb. Osm milionů obyvatel Londýna se pravidelně spojuje s téměř dvojnásobným počtem lidí než sto tisíc cambridgeských usedlíků. Toto sílící působení lidí – a tedy idejí, aktivit, a dokonce nemocí – může vysvětlovat vliv velikosti města na socioekonomické výsledky.

Napříč městy různých velikostí se ale stabilně vyskytuje ještě další tendence: lidé mají sklon vytvářet si kolem sebe „vesnice“. Toto chování se v sítích kvantifikuje jako „koeficient shlukování“ – pravděpodobnost, že přítel jedné osoby bude také přítelem další osoby – a zůstává napříč metropolitními oblastmi pozoruhodně stabilní. Jednoduše řečeno, lidé mají všude přirozený sklon žít v soudržných komunitách.

Tato představa už samozřejmě byla nadnesena dříve. Urbanistka Jane Jacobsová například popsala bohaté interakce, k nimž dochází ve čtvrtích New Yorku – hovořila o „složitém baletu, v němž jednotliví tanečníci a soubory mají odlišné úlohy, jež se navzájem zázračně posilují“. Počítačová sociologie ovšem přináší vyhlídky na kvantifikaci takových postřehů a kompilaci vysvětlení, která by v budoucnu mohla formovat plánování městských prostředí.

Je otázkou, zda by taková vysvětlení mohla také uvolnit síly interakcí lidí v menších městech a zpřístupnit jim tak některé ze sociálních a ekonomických výhod velkoměsta. V tomto ohledu je klíčové uvědomit si zásadní rozdíl mezi „městskými vesnicemi“ a jejich venkovskými protějšky. V těch druhých sociální sítě značnou měrou předurčuje rodina, vzdálenosti a dějiny. Obyvatelé měst si naproti tomu při sestavování vlastních vesnic v souladu s jejich sociálními, intelektuálními či tvůrčími náklonnostmi mohou vyzkoušet pestrou škálu možností.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Právě proto možná Sinatra odešel z rodného maloměsta Hoboken v New Jersey. Jedině v metropoli jako New York mohl najít skupinu Rat Pack.

Z angličtiny přeložil David Daduč