24

Jak zachránit svobodu pohybu v Evropě

MNICHOV – Podle výzkumu veřejného mínění, který společnost YouGov provedla v den konání referenda o členství Velké Británie v Evropské unii, byla pro stoupence britského vystoupení z unie zdaleka nejzávažnějším tématem migrace a teprve za ní se umístil obecný zájem o nezávislost samotnou. Ti, kdo pokládají zastánce brexitu za xenofoby, však špatně chápou podstatu problému. Díky Commonwealthu je Velká Británie jednou z nejotevřeněji smýšlejících zemí na světě. Obviňovat právě Brity z xenofobie je absurdní.

Ve skutečnosti je výsledek referenda odrazem legitimní kritiky koncepce EU, která je v podstatě založená na otevřených hranicích s vnějším světem a kombinaci svobody pohybu a takzvaného principu vnitřní inkluze. EU by proto měla vyslovení nedůvěry britskými voliči využít jako příležitosti k zásadní změně svých migračních pravidel.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Bývalý premiér Velké Británie David Cameron měl pravdu, když požadoval větší ústupky směrem k omezení volného pohybu občanů EU. A unie by dnes měla ve vlastním zájmu realizovat věci, které Cameron požadoval: odložit integraci přeshraničních pracovníků z EU do sociálních systémů hostitelských zemí. Pokud EU neeliminuje tento současný „magnet na dávky“, pak se rozpadne, jelikož otázka migrace je ve velké části unie pro občany nejdůležitější. A politické strany, které to popírají, čeká ošklivý šok.

Základním problémem je jedno neřešitelné trilema. Je nemožné současně splnit všechny následující cíle EU: zajištění vnitřní svobody pohybu, udržení sociálního státu a začlenění migrantů do sociálních systémů hostitelských zemí.

Občan EU, který se přestěhuje do jiné členské země unie, dnes bude velmi rychle začleněn do tamního sociálního systému. Práceneschopným lidem přitom vzniká nejpozději po pěti letech plný nárok na sociální dávky financované z daní. Tento nárok může vzniknout i dříve – závisí to na zákonech daného státu a v některých případech na jurisdikci.

Podle rozhodnutí německého Spolkového sociálního soudu platí v této zemi úprava, že občanům EU, kteří hledají zaměstnání, ale žádné neseženou, vzniká okamžitě nárok na dávky podle koncepce Hartz IV (podpora v nezaměstnanosti a sociální dávky), bezplatné zdravotní pojištění a úhrada nájemného za bydlení klasifikované jako přiměřené. Tito lidé mají také nárok na dětské přídavky na všechny děti, i když tyto děti stále žijí v domovských zemích v péči prarodičů. Osobám samostatně výdělečně činným vzniká okamžitý nárok na doplňkové benefity podle Hartz IV, příspěvek na bydlení a příspěvky na děti (které v případě rodiny s pěti dětmi činí 1018 eur měsíčně – což je mnohem vyšší částka než průměrná čistá mzda zaměstnance v Bulharsku či v Rumunsku).

Pokud se pravidla přístupu k národním sociálním systémům nezmění, rozleptají sociální státy EU, protože nejštědřejší země ponesou stále větší zátěž spojenou se zmírňováním chudoby. Rozvinutější sociální státy, do nichž se houfně pohrnou chudí lidé, se pak mohou ocitnout v situaci zničující konkurence a touhy po odstrašení, kdy místní populace vyjdou do ulic, aby bránily „své“ dávky.

Tomuto výsledku lze zabránit pouze omezením svobody pohybu nebo omezením principu inkluze. EU se tedy musí smířit s kompromisem mezi kvalitou sociálního státu, svobodou pohybu a inkluzí a musí se rozhodnout, co lze obětovat.

Nejlepší možností by bylo omezit princip inkluze pro migranty z EU, protože omezení velikosti a hloubky sociálního státu by přiživilo sociální nestabilitu. Omezení mobility by zase znamenalo porušení jedné ze základních svobod EU.

Oslabení principu inkluze by nemělo představovat problém, jelikož všechny země EU splňují požadavky Acquis Communautaire (právního řádu EU) a garantují minimální penzum sociální ochrany. Proto by měl princip inkluze v případě sociálních dávek nevázaných na předchozí dosažené příjmy – tedy benefitů vyplácených z daní a příspěvků během prvních let pobytu uchazeče v nové zemi – ustoupit principu domovského státu. Tedy že imigranti v hostitelských zemích dostanou pouze takové dávky, na jaké si vydělali v systému sociálního zabezpečení, upravené podle životních nákladů.

Dále EU potřebuje uzavřít své vnější hranice. Její trh práce, infrastruktura, právní systém a sociální dávky představují drahocenné zboží určené pro „členy klubu“, které nelze zpřístupnit ke spotřebě nahodilým ekonomickým běžencům ze všech koutů světa. Ti, kdo se domnívají, že liberální společnost vyžaduje otevřené hranice, nechápou, že nezbytnou podmínkou svobody je ochrana majetku.

Stále je tu však humanitární imperativ udělovat azyl politicky perzekvovaným osobám a začleňovat je do sociálního systému. Oddělení hrstky lidí, kteří do této kategorie spadají (v Německu je to pouhých 0,7% ze všech zpracovávaných žádostí), však vyžaduje vytvoření aplikačních systémů a v nezbytném případě i přijímacích táborů, kde se bude moci rozhodovat mimo území EU.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Těm, kdo si berou na mušku jen vzteklou nacionalistickou rétoriku, která se ozývá z některých koutů tábora přívrženců brexitu, uniká obecnější pravda: pokud se EU nevzdá principu inkluze, pak tato rétorika bude pouze sílit – a odchody dalších zemí se stanou nevyhnutelnou věcí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.