Není čas polevit

PITTSBURGH – Téměř před šesti měsíci, v době velké úzkosti z globální finanční a hospodářské krize, se vedoucí představitelé zemí skupiny G-20 sešli na historickém summitu v Londýně. Jejich společný závazek stimulovat, regulovat a restrukturalizovat globální hospodářskou aktivitu přispěl k uklidnění nervů po celém světě.

Řada problémů, které podnítily konání londýnského summitu, nicméně zůstává reálných. Míra úzkosti ve správních radách a na akciových trzích se možná snížila, ale každodenní dramatický boj o přežití trvá. A pro mnoho lidí ve vesnicích a ulicích nejméně rozvinutých zemích světa – zejména v Africe – se dokonce ztížil.

Organizace spojených národů a Světová banka předpovídají, že přímé i nepřímé dopady hospodářského poklesu budou v rozvojovém světě patrné ještě dlouho. Pracovních míst ubylo, příjmy poklesly a příležitosti se vytratily. Ke stamilionům lidí, kteří již žijí pod hranicí chudoby, se přidaly desetimiliony dalších, což obrátilo vývoj směřující k dosažení rozvojových cílů tisíciletí.

Londýnská schůzka skupiny G-20 uznala, že nejchudší země a lidé světa by neměli být trestáni za krizi, za kterou nenesou zodpovědnost. S tímto vědomím vytvořili představitelé skupiny G-20 ambiciózní agendu s cílem zajistit vstřícnou a dalekosáhlou reakci. Nemá-li se stát pittsburský summit žalostným koncem nástupu skupiny G-20 do role fóra rozhodné akce, je nutné získanou dynamiku udržet. Příležitost k tomu dávají čtyři oblasti.

Za prvé musí představitelé skupiny G-20 naplnit závazky dané v Globálním plánu zotavení a reformy. Poté, co se tato skupina přihlásila ke „společné zodpovědnosti za zmírnění sociálních dopadů krize a minimalizaci dlouhodobých škod na globálním potenciálu“, potřebuje vyhodnotit, jak velká část podpory se dostala do rozvojových zemí nebo se pro ně stala přístupnou.

Existuje několik povzbudivých příznaků. V červenci například Mezinárodní měnový fond chvályhodně oznámil podstatné zvýšení koncesních půjček nejméně rozvinutým zemím. Několika z nich, mimo jiné Etiopii, Malawi a Jihoafrické republice, již byly přiděleny zvláštní práva čerpání, která jim pomohou vyrovnat se s hospodářskou krizí. Některé zranitelné země však stále zápolí s financováním proticyklických investic a rozšířených služeb sociální ochrany. Vyvstává proto otázka, zda kritéria a alokační modely Světové banky nejsou příliš přísné, což může bránit poskytování podpory nejpotřebnějším.

Subscribe now

For a limited time only, get unlimited access to On Point, The Big Picture, and the PS Archive, plus our annual magazine and a tote bag, for just $75.

SUBSCRIBE

To jen zdůrazňuje argumenty pro druhou oblast činnosti – zajištění, aby rozvojové země včetně těch nejméně rozvinutých měly větší slovo v globálních finančních institucích, a posílení regionálních orgánů, jako je Africká rozvojová banka. Vyvážená a spravedlivá globální architektura neznamená jen poskytnutí většího slova hlavním rozvíjejícím se ekonomikám. Znamená také systematické zapojování rozvojových zemí.

Instituce vytvořené na základě dohody z Bretton Woods, jako jsou Světová banka a MMF, si uvědomují, že pokud se stanou vstřícnějšími, získají větší váhu v realitě a rozmanitosti dnešního globálního společenství a stanou se efektivnějšími nástroji při adaptaci na klimatické změny a snižování chudoby. Tempo změn je však třeba urychlit, aby bylo zajištěno, že se zejména MMF dokáže adaptovat na postkrizové výzvy.

To volá po rozšíření dozorovacího mandátu MMF nad úroveň makroekonomické a monetární politiky, aby se fond mohl zabývat i širšími finančními a regulačními otázkami. Znamená to zřízení politické rady na velmi vysoké úrovni, která by přijímala strategická rozhodnutí klíčová pro globální stabilitu. A také to vyžaduje reformu hlasovacího systému, aby se zajistilo, že se jednotlivá rozhodnutí budou těšit podpoře většiny členů.

Architekturální a institucionální reformu je třeba doplnit třetím výdobytkem: dohodou na časovém rámci řešení celé řady pokřivených obchodních pravidel, nafouklých dotačních režimů, pravidel duševního vlastnictví a dalších forem pokřivení trhu, které silně znevýhodňují rozvojový svět. Zde by skupina G-20 mohla hrát obzvláště konstruktivní roli, zejména pokud jde o oživení kola obchodních jednání z Dauhá, snížení cel, tarifů a kvót na vývoz z nejméně rozvinutých zemí a postupné zrušení domácích dotací.

A konečně by skupina G-20 mohla přispět k udržení dynamiky v otázce klimatických změn. Její členové mají na svědomí drtivou většinu celosvětových emisí skleníkových plynů; jejich dohoda v Pittsburghu by znamenala velký pokrok při zajištění, aby prosincová mezinárodní konference o klimatických změnách v Kodani nevyzněla do prázdna.

Pokroku je třeba dosáhnout v otázce cílů snižování emisí a širšího sdílení poznatků a technologií. Musíme také najít způsob, jak poskytnout prostředky na adaptaci a zmírnění – abychom ochránili lidi před dopady klimatických změn a umožnili ekonomikám růst i při snižování úrovně znečištění –, a současně se mít na pozoru před ochranářskými opatřeními ve jménu zmírňování klimatických změn.

Problémů naší doby je mnoho, jsou složité a vzájemně propojené. Summit skupiny G-20 v Londýně příznivě reagoval na obavy a specifika rozvojového světa, což vedlo k několika velkým myšlenkám. Skeptici se obávají, že jelikož nyní panuje názor – bez ohledu na jeho správnost či nesprávnost –, že společné finanční ohrožení se dá zvládnout, bude výsledkem pittsburského summitu slabý kompromis odrážející spíše protichůdné národní zájmy než pocit naléhavosti v otázce řešení klimatických změn, chronické chudoby a neefektivního globálního řízení. Vedoucí představitelé skupiny G-20 musí i tentokrát zvládnout těžký domácí tlak, překonat úzkoprsé agendy a odolat populistickým pokušením – a dát tak skeptikům najevo, že se mýlili.

http://prosyn.org/pNNzhq5/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.