4

Nejistota vody v arabském světě

BERLÍN – Nikde není čerstvá voda vzácnější než v arabském světě. Region je domovem většině světově nejchudších států nebo teritorií v otázce vodních zdrojů, včetně Bahrajnu, Džibuti, Gazy, Jordánska, Kuvajtu, Libye, Kataru, Saudské Arábie a Spojených arabských emirátů. Tento nedostatek – zhoršený prudce rostoucími populacemi a vyčerpáváním a degradací přírodních ekosystémů, společně s všeobecným nesouhlasem – vrhá stín nad budoucnost těchto zemí.

Určitě není nedostatek výzev, kterým arabský svět čelí. S ohledem na to, že mnoho arabských států je moderním konstruktem vynalezeným odcházejícími koloniálními velmocemi a postrádá tak soudržnou historickou identitu, jejich státní struktury obvykle postrádají pevné základy. Přidejte k tomu externí a interní tlak – včetně přívalu islamismu, občanských válek a masové migrace z konfliktních zón – a budoucnost několika arabských zemí se rázem jeví nejistá.

Zdá se, že jen málokdo vidí, jak nedostatek vody přispívá k tomuto cyklu násilí. Jeden z klíčových spouštěčů povstání Arabského jara – rostoucí ceny jídla – byl přímo napojen na zhoršující se vodní krizi v regionu. Voda také zvyšuje napětí mezi zeměmi. Například Saudská Arábie a Jordánsko v tichosti soupeří o vyčerpání vodonosné vrstvy al-Disi, kterou sdílejí.

Vodu lze využít také jako zbraň. Islámský stát v Sýrii získal kontrolu nad horním povodím dvou hlavních řek, Eufratu a Tigridu. Fakt, že téměř polovina všech Arabů je závislá na sladkovodním přítoku z nearabských zemí, včetně Turecka a států na horním toku řeky Nil, možná přispěje k dalšímu zhoršení vodní nejistoty.