0

Ztracené horizonty

Ve filmu "Ha Hromnice o den více" hraje Bill Murray televizního hlasatele počasí, který je odsouzen k tomu, aby stále dokola prožíval jeden jediný den bez ohledu na to, co dělá. Jako podobně nekonečná časová smyčka vypadá mnohdy i proces obhajování dlouhodobého základního výzkumu v biologii a jí příbuzných vědách.

Najdou se argumenty, setřídí se důkazní materiál, zachrání se pár projektů, ale druhý den se přijde na to, že politika a iniciativy nepřestávají neúprosně pochodovat k cílům, které jsou krátkodobé a pragmatické. Ne že by na tom bylo něco v nepořádku! Tak ovšem nemůže nikdy být dosaženo ani nových vědeckých průlomů ani maximální finanční efektivity. Paradoxní je, že i když americká věda nebyla nikdy financována z federálních fondů i soukromých peněz více než dnes a i když v laboratořích dnes pracuje rekordní počet vědců, výzkumné aktivity se ztenčují a časové horizonty ze zkracují.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

V 70. letech, kdy byl biologický výzkum dle dnešních měřítek ještě poměrně v plenkách, předstoupil významný kardiolog Julius Comroe před americký Kongres a přednesl mu argumenty o potřebě základního výzkumu. Vyšel při nich z objektivního statistického výčtu pokroků v medicíně, konkrétně z deseti významných lékařských objevů předcházejících třiceti let, na nichž se shodla rada sedmdesáti klinických lékařů a stejný počet vědců, inženýrů a ekonomů.

Mezi průlomy v medicíně se zařadila operace srdce, farmakologická léčba vysokého krevního tlaku, chemoterapie u rakoviny a prevence dětské obrny. Comroe sledoval vznik těchto medicínských milníků až do doby průlomových objevů, které je umožnily. Po prostudování dvou a půl tisíce vydaných výzkumných zpráv bylo nalezeno 529 "klíčových" referátů, z nichž téměř dvě třetiny patřily svou podstatou mezi základní výzkum - podle definice "výzkum, jímž jsou popsány mechanismy, na jejichž základě fungují organismy." Tento přehled je solidním vědeckým důkazem ve prospěch základního biologického výzkumu.

Proč? Odpověď se skrývá v podstatě vědeckého tajemství. Je-li to tajemství, nemůžeme předem vědět, jaká je odpověď, ani odkud přijde. Pan Roentgen dělal pokusy s elektromagnetickým zářením v rámci studia struktury atomu a vynalezl - k překvapení všech - rentgen, díky němu můžeme vidět skrz živou tkáň.

Projekt lidského genomu je často uváděn jako příklad prozíravosti a investice do budoucnosti. V jistém ohledu opravdu je výjimkou, ale jinak se spíš podobá vesmírnému programu Apollo - jednorázové, masivní investici do jednoho konkrétního a dlouhodobého cíle. Mnohdy se o něm také tvrdí, že jsou do něj zapojeny nejmodernější technologie, vedle nichž tradiční přístupy vypadají jako překonané metody. Jeden vědecký referát z nedávné doby tuto představu ovšem vyvrací.

Minulý měsíc vydala islandská biotechnologická společnost deCODE Genetics, Inc. mapu lidského genomu. Její objevy vycházejí z aplikace tradičního mapování genů na lidský organismus, přičemž využila unikátní historické okolnosti Islandu, kde žije relativně izolovaná populace pocházející z malé zakladatelské skupiny, kde imigrace je mizivá a kde existují rozsáhlé genealogické záznamy. Referát vědců této společnosti obsahuje významné korekce genomové mapy vyprodukované o rok dříve v rámci programu sekvencování DNA, na němž se účastnila společnost Celera Genomics, Inc. a veřejné konsorcium celé řady dalších laboratoří.

Islandská genomová mapa by nevznikla bez průlomové práce, z níž vzešla vůbec první mapa genů, a to genů mouchy Drosophila . Lidé z deCODE dnes vlastně použili stejný tradiční přístup, který před devadesáti lety fungoval u octomilky. Ten by ovšem nemohl být objeven, kdyby jediným předmětem studia genů byli lidé.

Když Comroe před třiceti lety pracoval na studii lékařských milníků, směřoval své argumenty k veřejnosti a jejím voleným zástupcům. Vědce o potřebě základního výzkumu nebylo nutné přesvědčovat. Netušeným důsledkem nemalých rozpočtů, které jsou dnes směřovány do vědy, však je, že tyto finance zvýšily tlak na praktický výsledek vědeckého snažení. Čím více peněz, tím větší potřeba ukázat upotřebitelné výsledky.

Sílí tak popud "medikalizovat", "praktikalizovat" a komercionalizovat výzkumné projekty, protože takové projekty pak mají větší hodnotu - vybírají si je média a dostávají přednost v iniciativách, jež vycházejí od financujících agentur. Mají zdánlivě kratší časový horizont a cesta k jejich cíli je zdánlivě vymetená. Lze diskutovat o tom, zda mají tato zdání nějaký reálný základ, ale ať už jej mají, nebo ne, je to nejlepší strategie jak získat peníze.

Oblasti výzkumu tak vzdálené, a přitom tak elementární, jako genetika octomilek už se dokonce vzdaly. Z genetických studií octomilek vznikla řada průlomových objevů, z nichž tři dokonce získaly Nobelovu cenu - jednu za objev genů coby nositelů chromozomů, druhou za objev mutací způsobovaných rentgenovým zářením a nedávno třetí za objev genů, které mají na starosti formování embryonální tělesné struktury. Ani jeden z těchto objevů nebyl motivován praktičností, ale všechny tři měly nakonec enormní praktický dopad na vývoj vědy a medicíny.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V dnešním klimatu se daří projektům s octomilkami, zaměřeným na výzkum vlivu závislosti na kokainu a alkoholismu, na degenerativní stárnutí a na modely Parkinosonovy a Alzheimerovy choroby. Tyto snahy nejsou ve své podstatě špatné, ale problém může vzniknout, až klima zcela zastře hodnotu výzkumu definovaného Comroem jako výzkum zaměřený na "mechanismy, na jejichž základě fungují organismy". Navzdory rekordním penězům a počtům zaměstnanců se prostor pro kladení a řešení základních vědeckých otázek dramaticky zmenšil.

Je důležité, abychom pamatovali na to, odkud vzešly a jak vznikly naše největší objevy. Stačí jen to, abychom nepřestávali věřit, že postupy, jež fungovaly kdysi, budou fungovat i v budoucnosti. Dejme pozor, abychom se jednoho dne nestali oběťmi neblahého paradoxu: čím dál víc peněz, čím dál míň hodnot.