12

Potravinové ohrožení lidské civilizace

PALO ALTO – Lidstvo čelí stále většímu komplexu závažných a silně provázaných ekologických problémů. Patří mezi ně nejen velmi diskutovaná témata typu klimatických změn, ale i stejně vážné nebo dokonce vážnější hrozby pro přežití organismů podporujících naše životy tím, že zajišťují klíčové funkce ekosystému, jako jsou opylování plodin nebo hubení zemědělských škůdců. Kromě toho čelíme i řadě dalších hrozeb: šíření toxických syntetických chemikálií po celém světě, rozsáhlým epidemiím a dramatickému poklesu kvality a dostupnosti nerostných zdrojů, vody a půdy.

Války o zdroje jsou již realitou; víme, že kdyby například mezi Indií a Pákistánem vypukla „malá“ jaderná válka o zdroje, pak by samotná tato válka pravděpodobně znamenala konec civilizace.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Podle našeho odhadu však bude nejzávažnější hrozbou trvalé globální udržitelnosti v příštích desítkách let hrozba, na níž se všichni shodnou: rostoucí problémy s odvracením rozsáhlých hladomorů. Jak stojí v letošní zprávě Světového ekonomického fóra: „Globální potravinová a výživová bezpečnost je velkou celosvětovou obavou v době, kdy se svět připravuje uživit rostoucí populaci ze snižující se základny zdrojů, v éře zvýšené nevyzpytatelnosti a nejistoty.“ Ve zprávě se také uvádí, že více než „870 milionů lidí dnes trpí hladem a další lidé jsou ohroženi klimatickými jevy a prudkými vzestupy cen“. Potřeba opatření na „zlepšení potravinové bezpečnosti [tak] nikdy nebyla naléhavější“.

Podle našeho názoru ovšem prakticky všechna podobná varování potravinový problém ještě podceňují. Například nedostatek stopových prvků může postihnout až dvě miliardy dalších lidí. A podceňuje se i mnoho jiných zdrojů zranitelnosti: potenciální dopad narušení klimatu na zemědělství a rybářství, zhoršení produkce potravin vlivem odklonu od spalování fosilních paliv, otázka, jak samotné zemědělství coby významný producent skleníkových plynů urychlí klimatické změny, nebo důsledky nadměrného vyčerpávání podzemních vod a postupného zhoršování kvality půdy. I zemědělství samozřejmě patří k hlavním příčinám ztráty biodiverzity – a tím ztráty funkcí, které ekosystém poskytuje zemědělství a dalším lidským činnostem – a také k hlavním zdrojům globální toxifikace.

A co je zřejmě nejdůležitější, prakticky všechny analýzy předpokládají, že se počet obyvatel na zeměkouli zvýší do roku 2050 o 2,5 miliardy lidí, místo aby lidstvo hledalo cesty, jak tento počet snížit. Optimismus mnoha analytiků, že dokážeme tyto další miliardy lidí uživit, je dosti znepokojivý vzhledem k tomu, že už dnes zemřou na podvýživu miliony lidí ročně a mnoho dalších lidí trpí takovou podvýživou, že poškozuje jejich život. Bude-li tak snadné uživit o 35% větší populaci, proč nejsou všichni lidé na světě dobře živení už dnes?

Jako řešení potravinového problému se obvykle doporučuje pět kroků: přestat zvyšovat podíl zemědělské půdy (za účelem zachování přirozených funkcí ekosystému), zvyšovat výnosy, kde je to možné, zvyšovat účinnost hnojiv, vody a energie, více se přiklánět k vegetariánství a omezit plýtvání potravinami. K tomu by se ještě dalo dodat: přestat plundrovat oceány, výrazně zvýšit investice do zemědělského výzkumu a vývoje a přesunout adekvátní výživu pro všechny na první místo globální politické agendy.

Všechny tyto kroky vyžadují dlouho doporučované změny lidského chování. Většina lidí si neuvědomuje rostoucí naléhavost jejich přijetí, protože nechápe zemědělský systém a jeho komplexní nelineární (disproporční) souvislost s mechanismy vedoucími ke zhoršování životního prostředí. Veškeré vstupy potřebné k uživení každého dalšího člověka budou v průměru pocházet ze vzácnějších, chudších a vzdálenějších zdrojů, spotřebuje se na ně disproporčně větší objem energie a vytvoří se přitom disproporčně větší množství skleníkových plynů.

Více než tisíciletí měnících se teplotních a srážkových režimů, které jsou pro produkci plodin životně důležité, vyslalo planetu na dráhu stále intenzivnějších bouří, such a záplav. Udržení – nemluvě o rozšíření – produkce potravin tak bude stále obtížnější.

Zapotřebí je zde nějaké lidové hnutí, které nasměruje kulturní povědomí k používání „prozíravé inteligence“ a k zemědělskému, ekologickému a demografickému plánování, jež trhy nedokážou zajistit. Teprve pak můžeme začít seriózně řešit populační katastrofu – zvážit nutriční a zdravotní přínos humánního ukončení růstu počtu obyvatel ještě předtím, než dosáhne hranice devíti miliard, a zahájení jeho postupného poklesu.

Nejlepší cestou k dosažení takového poklesu je podle našeho názoru zajištění plných práv a příležitostí pro ženy a zpřístupnění moderní antikoncepce a „záložních“ potratů všem sexuálně aktivním lidem. Otázka, do jaké míry by tyto kroky snížily úhrnnou plodnost, je sice předmětem sporů, avšak rozhodně by znamenaly značný sociální a hospodářský přínos, neboť by uvolnily obrovský rezervoár čerstvých mozků pro řešení našich problémů a současně ušetřily statisíce životů snížením počtu nebezpečných potratů.

Může se lidstvo vyhnout kolapsu způsobenému hladem? Ano, může – i když pravděpodobnost, že se to stane, v současné době odhadujeme na pouhých 10%. A jakkoliv může znít toto číslo chmurně, věříme, že v zájmu budoucích generací stojí za to bojovat za jeho zvýšení na 11%.

Jeden z našich nejrenomovanějších kolegů, biogeograf a energetický expert James Brown z Novomexické univerzity, s tím nesouhlasí. Pravděpodobnost zachování lidské civilizace odhaduje zhruba na 1%, ale myslí si, že stojí za to snažit se o jeho zvýšení na 1,1%.

Fake news or real views Learn More

Rozvoj prozíravé inteligence a mobilizace občanské společnosti za trvalou udržitelnost, to jsou hlavní cíle Miléniové aliance za lidstvo a biosféru (MAHB) se sídlem na Stanfordově univerzitě. Ti, kdo se k MAHB připojí, se připojí k tomu nejlepšímu z globální občanské společnosti v boji za odvrácení konce civilizace.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.