24

Vyrosteme z populizmu?

CAMBRIDGE – Po devíti bezútěšných letech snižování prognóz vývoje HDP tvůrci makroekonomických politik po celém světě nevěřícně kroutí hlavou: globální růst v roce 2017 navzdory populisty vyvolané vlně politického pozdvižení směřuje k překonání odhadů.

Nejedná se jen o americkou výjimečnost. Třebaže růst USA je velmi silný, Evropa předčí očekávání ještě víc. Dokonce se objevují zprávy příznivé pro rozvíjející se trhy, které se sice stále připravují na náraz vzestupů úrokových sazeb Federálního rezervního systému USA, ale zlepšují se okolnosti, za nichž budou muset provádět korekce.

Obecný příběh, z něhož globální reflace vychází, je dost jednoduchý na pochopení. Hluboké, systémové finanční krize vedou k hlubokým, vleklým recesím. Jak jsme s Carmen Reinhartovou predikovali před deseti lety (a řada dalších akademiků od té doby za využití našich dat potvrdila), období 6-8 let velice pomalého růstu nejsou za takových okolností vůbec neobvyklá. Pravda, přetrvává mnoho problémů, včetně slabých bank v Evropě, předlužených místních samospráv v Číně a zbytečně komplikované finanční regulace ve Spojených státech. Nicméně bylo zaseto vytrvalé období solidnějšího růstu.

Strhne populistický příboj stoupající napříč vyspělými ekonomikami toto akcelerující zotavení zpět pod hladinu? Anebo zotavení vezme vítr z plachet lídrům, kteří sebejistě prosazují svůdně jednoduchá řešení skutečně spletitých problémů?

Ve Washingtonu se tento měsíc uskuteční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, takže přední centrální bankéři a ministři financí zasednou do prvních řad v samotném epicentru. Kdo by pochyboval, že si americký prezident Donald Trump udělá na Twitteru boxovací pytel z každého, kdo se opováží kritizovat plánovaný ústup jeho administrativy od otevřeného obchodu a vůdčí úlohy v multilaterálních finančních institucích?

Ještě před t��m Trump přijme čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Mar-a-Lago, svém „zimním Bílém domu“. Na vztahu Číny a USA závisí velmi mnoho a způsobilo by nesmírné škody, kdyby obě strany nedokázaly najít cestu ke konstruktivní spolupráci. Trumpova administrativa se domnívá, že má nástroje k dojednání úpravy vztahu ve prospěch Ameriky, včetně cla na čínský import, či dokonce selektivního nedodržení splátek z více než bilionu dolarů, jež USA dluží Číně. Jenže clo by nakonec anulovala Světová obchodní organizace a nesplácet americký dluh by bylo ještě lehkovážnější.

Pokud se Trumpovi podaří přesvědčit Čínu, aby svou ekonomiku víc otevřela americkému exportu a pomohla zkrotit Severní Koreu, něco dokáže. Pokud je ale jeho plánem, že se USA jednostranně stáhnou z globálního obchodu, výsledek bude nejspíš přínosem pro hrstku amerických pracujících, ale újmou pro mnoho z nich.

V Evropě, zdá se, ohrožení důvěry v globalizaci opadlo; populističtí kandidáti prohráli volby v Rakousku, Nizozemsku a teď i v Německu. Obrat k populizmu v nadcházejících volbách ve Francii nebo Itálii by ale stále mohl rozervat Evropskou unii a ve zbytku světa způsobit rozsáhlé doprovodné škody.

Francouzská prezidentská kandidátka Marine Le Penová chce usmrtit EU, protože, jak říká, „lidé v Evropě už ji nechtějí“. A přestože by podle průzkumů veřejného mínění měl Le Penovou ve druhém, rozhodujícím kole voleb, které se uskuteční 7. května, určitě porazit proevropský Emmanuel Macron, je těžké být si výsledkem takového souboje dvou osobností jistý, zejména když Le Penovou podporuje ruský prezident Vladimir Putin. Vzhledem k nepředvídatelnosti rozzlobených voličů a prověřené schopnosti Ruska manipulovat zpravodajstvím a sociálními médii by bylo bláhové se domnívat, že Macron to má jisté.

Italské volby budou sice až za rok, ale situace je ještě horší. V průzkumech tam vede populistický kandidát Beppe Grillo a očekává se, že přitáhne asi třetinu všech hlasů. Grillo chce, stejně jako Le Penová, udělat krátký proces s eurem. A byť si lze stěží představit událost, která by do globální ekonomiky vnesla větší chaos, je také těžké říct jak dál v Itálii, kde příjem na hlavu od zavedení eura skutečně mírně klesl. Při stagnujícím populačním růstu a bobtnajícím zadlužení (přes 140 % HDP) se hospodářské vyhlídky Itálie jeví ponuře. Přestože si většina ekonomů stále myslí, že odstoupení od eura by bylo naprosto sebezničující, roste počet těch, kdo dospěli k názoru, že euro nebude Itálii nikdy prospívat a že čím dřív odejde, tím lépe.

Řada zemí rozvíjejících se trhů se potýká se svými vlastními populisty, ba v případě Polska, Maďarska a Turecka s populisty, kteří se už proměnili v autokraty. Trpělivý Fed, (prozatím) odolná Čína a rostoucí Evropa i USA budou naštěstí většině rozvíjejících se ekonomik pomáhat.

Vyhlídky na globální růst se zlepšují a při rozumných politikách by příštích několik let mohlo být výrazně lepších než poslední roky – dozajista pro vyspělé ekonomiky a snad i pro většinu ostatních. Populizmus je ale nevyzpytatelný žolík, který patrně zůstane mimo hru, jen pokud se růst vzchopí dostatečně rychle.

Z angličtiny přeložil David Daduč