NEW YORK – Druhého srpna 1914 si Franz Kafka napsal do deníku: „Německo vyhlásilo válku Rusku. Odpoledne plavání.“ Kafka, samotářský a vizionářský středoevropský spisovatel, dal jméno dvacátému století. Od jeho plavání muselo uplynout pětasedmdesát let, než se střední a východní Evropa vrátily k širší evropské civilizaci. Někdo by mohl říci, že to byla přímo kafkovská odmlka.
Střední a východní Evropa nikdy nebyla pouze místem pravicových a levicových diktatur, etnocentrismu a xenofobie či věčných a zamrzlých konfliktů, jak ji dnes někteří lidé karikují. Byla také rodištěm duchovního odkazu, myslitelů a umělců, specifické podoby tvořivosti a hledání smyslu přesahujícího pragmatické zdolávání každodenního života.
Národy žijící v tomto regionu vnesly v roce 1989 do svého „návratu do Evropy“ vlastní rozmanitost a bohatost, vlastní čipernost, záhady a vzpomínky i vlastní staré a nové tužby. A vnesly do něj také ponaučení, že přechod z uzavřené na otevřenou společnost je možný, ale zároveň i mimořádně složitý.
NEW YORK – Druhého srpna 1914 si Franz Kafka napsal do deníku: „Německo vyhlásilo válku Rusku. Odpoledne plavání.“ Kafka, samotářský a vizionářský středoevropský spisovatel, dal jméno dvacátému století. Od jeho plavání muselo uplynout pětasedmdesát let, než se střední a východní Evropa vrátily k širší evropské civilizaci. Někdo by mohl říci, že to byla přímo kafkovská odmlka.
Střední a východní Evropa nikdy nebyla pouze místem pravicových a levicových diktatur, etnocentrismu a xenofobie či věčných a zamrzlých konfliktů, jak ji dnes někteří lidé karikují. Byla také rodištěm duchovního odkazu, myslitelů a umělců, specifické podoby tvořivosti a hledání smyslu přesahujícího pragmatické zdolávání každodenního života.
Národy žijící v tomto regionu vnesly v roce 1989 do svého „návratu do Evropy“ vlastní rozmanitost a bohatost, vlastní čipernost, záhady a vzpomínky i vlastní staré a nové tužby. A vnesly do něj také ponaučení, že přechod z uzavřené na otevřenou společnost je možný, ale zároveň i mimořádně složitý.