NEW YORK – Globální ceny aktiv za poslední tři měsíce prudce povyskočily: ve vyspělých ekonomikách se ceny akcií zvýšily o víc než 30 % a na většině rozvíjejících se trhů ještě o mnohem víc. Vyletěly ceny komodit (ropy, energií a nerostů), dramaticky se zúžila rozpětí u firemních úvěrů (rozdíly mezi výnosem firemních a státních dluhopisů), neboť výnosy ze státních dluhopisů prudce stouply, poklesla volatilita (tato „ručička strachoměru“) a oslabil dolar, neboť polevila poptávka po bezpečných dolarových aktivech.
Vychází ale toto oživení cen aktiv z ekonomických fundamentů? Je udržitelné? Je oživení cen akcií dalším skokem medvědího trhu, anebo začátkem býčího trendu?
Hospodářské údaje sice naznačují, že ke zlepšení fundamentů dochází – riziko bezmála deprese se snížilo, vyhlídek na odraz globální recese ode dna do konce roku přibývá a pocit ohrožení rizikem se zlepšuje –, leč neméně zřejmé je i to, že svou úlohu hrají i méně udržitelné faktory. Strmý vzestup cen některých aktiv navíc ohrožuje zotavení globální ekonomiky, která se ještě dna nedotkla. Vlastně nadále zůstává mnoho rizik sestupné korekce trhu.
Zaprvé, důvěra a nechuť k riziku jsou vrtkavé a mohou se objevit záchvaty opětovné volatility, kdyby makroekonomická a finanční data negativně překvapila – což se může stát, pokud se brzy v praxi neprojeví rázné celosvětové oživení (mnoha lidmi očekávané).
Zadruhé, mimořádně uvolněné měnové politiky (nulové úrokové sazby, kvantitativní uvolňování, nové úvěrové prostředky, emise státních dluhopisů a odkupy nelikvidních a rizikových soukromých aktiv) společně s obrovskými sumami vynakládanými na stabilizaci finanční soustavy mohou na finančních a komoditních trzích vyvolávat novou bublinu aktiv, poháněnou likviditou. Například čínské státní podniky, které mají k dispozici obrovské částky levných peněz a úroků, nakupují akcie a hromadí komodity dalece přesahující jejich výrobní potřeby.
Riziko korekce v reakci na neuspokojivé makroekonomické fundamenty je jasné. Ostatně nedávná data ze Spojených států a dalších vyspělých ekonomik naznačují, že by se recese mohla přelít přes konec letošního roku. Ještě horší je, že oživení bude pravděpodobně neduživé a pod normálem – na několik let, ne-li déle výrazně pod hladinou potenciálu, neboť břemeno dluhů a pákového zadlužení soukromého sektoru se sečte s dluhy veřejného sektoru a omezí schopnosti domácností, finančních firem a podniků si půjčovat, utrácet, spotřebovávat a investovat.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento problematičtější scénář chudokrevného oživení podkopává naděje na oživení ve tvaru V, jelikož nízký růst a deflační tlaky potlačují výdělky a ziskové marže a míry nezaměstnanosti přesahující ve většině vyspělých ekonomik 10 % zapříčiní opětovné finanční šoky, v důsledku přibývajících ztrát u portfolií úvěrů a toxických aktiv vlastněných bankami a finančními ústavy. Zároveň by se finanční krize v řadě rozvíjejících se trhů mohla ukázat jako nakažlivá, což by na globální finanční trhy vyvinulo další tlak.
Zvýšení cen některých aktiv navíc může vyústit v recesi ve tvaru W, se dvěma propady. Konkrétně teď kvůli vydatné likviditě příliš záhy a příliš vysoko rostou ceny energií. Úloha, jíž se vysoké ceny ropy v létě 2008 podílely na svržení globální ekonomiky do recese, by se neměla podceňovat. Ropa za víc než 140 dolarů za barel byla pro světové hospodářství poslední kapkou, po propadech realit a finančních šocích, neboť pro USA, Evropu, Japonsko, Čínu a další čisté dovozce ropy představovala obrovský nabídkový šok.
Vzrůstající fiskální deficity přitom teď v mnoha ekonomikách tlačí nahoru výnosy z dlouhodobých státních dluhopisů. Část nárůstu dlouhodobých sazeb je nezbytnou korekcí, neboť investoři právě oceňují globální oživení. Část tohoto zvýšení ale vyvolávají znepokojivější faktory: účinky rozsáhlých rozpočtových schodků a dluhů na svrchované riziko, a tudíž na reálné úrokové míry, a obavy, že motivace k monetizaci těchto rozsáhlých deficitů povede k vyšší inflaci, až se globální ekonomika v letech 2010-11 ozdraví a deflační tlaky poleví. Vytlačování soukromé nabídky zapříčiněné vyššími výnosy z vládních dluhopisů – a následným zvýšením hypotečních úrokových sazeb a dalších soukromých výnosů – by oživení mohlo dále ohrozit.
Ve výsledku nelze vyloučit, že ke konci roku 2010 anebo v roce 2011 by kombinace nepříznivých vlivů – ropa za víc než 100 dolarů za barel, rostoucí výnosy ze státních dluhopisů a zvyšování daní (až se vlády budou snažit předejít rizikům při splácení dluhu) – mohla vést k opětovnému zpomalení růstu, ne-li přímo k recesi se dvěma propady.
Současné oživení cen aktiv oproti jejich březnovým minimům zčásti ospravedlňují fundamenty, neboť rizika globálního finančního zhroucení a deprese se snižují a důvěra se zlepšuje. Značná část vzestupu je však nepodložená, protože vychází z přehnaně optimistických očekávání svižného oživení růstu na jeho potenciální úroveň a z bubliny likvidity, která příliš brzy a příliš silně zvyšuje ceny ropy a akcií. Negativní ropný šok by společně s rostoucími výnosy ze státních dluhopisů mohl oživení přistřihnout křídla a vyústit v další výrazný propad cen aktiv i reálné ekonomiky.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The US retirement system is failing American workers. But after decades of pushing fake fixes – especially forcing people to work longer – US policymakers have an opportunity to make real progress in bolstering Americans' economic security in old age.
proposes a Grey New Deal that would boost economic security for all US workers in old age.
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
NEW YORK – Globální ceny aktiv za poslední tři měsíce prudce povyskočily: ve vyspělých ekonomikách se ceny akcií zvýšily o víc než 30 % a na většině rozvíjejících se trhů ještě o mnohem víc. Vyletěly ceny komodit (ropy, energií a nerostů), dramaticky se zúžila rozpětí u firemních úvěrů (rozdíly mezi výnosem firemních a státních dluhopisů), neboť výnosy ze státních dluhopisů prudce stouply, poklesla volatilita (tato „ručička strachoměru“) a oslabil dolar, neboť polevila poptávka po bezpečných dolarových aktivech.
Vychází ale toto oživení cen aktiv z ekonomických fundamentů? Je udržitelné? Je oživení cen akcií dalším skokem medvědího trhu, anebo začátkem býčího trendu?
Hospodářské údaje sice naznačují, že ke zlepšení fundamentů dochází – riziko bezmála deprese se snížilo, vyhlídek na odraz globální recese ode dna do konce roku přibývá a pocit ohrožení rizikem se zlepšuje –, leč neméně zřejmé je i to, že svou úlohu hrají i méně udržitelné faktory. Strmý vzestup cen některých aktiv navíc ohrožuje zotavení globální ekonomiky, která se ještě dna nedotkla. Vlastně nadále zůstává mnoho rizik sestupné korekce trhu.
Zaprvé, důvěra a nechuť k riziku jsou vrtkavé a mohou se objevit záchvaty opětovné volatility, kdyby makroekonomická a finanční data negativně překvapila – což se může stát, pokud se brzy v praxi neprojeví rázné celosvětové oživení (mnoha lidmi očekávané).
Zadruhé, mimořádně uvolněné měnové politiky (nulové úrokové sazby, kvantitativní uvolňování, nové úvěrové prostředky, emise státních dluhopisů a odkupy nelikvidních a rizikových soukromých aktiv) společně s obrovskými sumami vynakládanými na stabilizaci finanční soustavy mohou na finančních a komoditních trzích vyvolávat novou bublinu aktiv, poháněnou likviditou. Například čínské státní podniky, které mají k dispozici obrovské částky levných peněz a úroků, nakupují akcie a hromadí komodity dalece přesahující jejich výrobní potřeby.
Riziko korekce v reakci na neuspokojivé makroekonomické fundamenty je jasné. Ostatně nedávná data ze Spojených států a dalších vyspělých ekonomik naznačují, že by se recese mohla přelít přes konec letošního roku. Ještě horší je, že oživení bude pravděpodobně neduživé a pod normálem – na několik let, ne-li déle výrazně pod hladinou potenciálu, neboť břemeno dluhů a pákového zadlužení soukromého sektoru se sečte s dluhy veřejného sektoru a omezí schopnosti domácností, finančních firem a podniků si půjčovat, utrácet, spotřebovávat a investovat.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento problematičtější scénář chudokrevného oživení podkopává naděje na oživení ve tvaru V, jelikož nízký růst a deflační tlaky potlačují výdělky a ziskové marže a míry nezaměstnanosti přesahující ve většině vyspělých ekonomik 10 % zapříčiní opětovné finanční šoky, v důsledku přibývajících ztrát u portfolií úvěrů a toxických aktiv vlastněných bankami a finančními ústavy. Zároveň by se finanční krize v řadě rozvíjejících se trhů mohla ukázat jako nakažlivá, což by na globální finanční trhy vyvinulo další tlak.
Zvýšení cen některých aktiv navíc může vyústit v recesi ve tvaru W, se dvěma propady. Konkrétně teď kvůli vydatné likviditě příliš záhy a příliš vysoko rostou ceny energií. Úloha, jíž se vysoké ceny ropy v létě 2008 podílely na svržení globální ekonomiky do recese, by se neměla podceňovat. Ropa za víc než 140 dolarů za barel byla pro světové hospodářství poslední kapkou, po propadech realit a finančních šocích, neboť pro USA, Evropu, Japonsko, Čínu a další čisté dovozce ropy představovala obrovský nabídkový šok.
Vzrůstající fiskální deficity přitom teď v mnoha ekonomikách tlačí nahoru výnosy z dlouhodobých státních dluhopisů. Část nárůstu dlouhodobých sazeb je nezbytnou korekcí, neboť investoři právě oceňují globální oživení. Část tohoto zvýšení ale vyvolávají znepokojivější faktory: účinky rozsáhlých rozpočtových schodků a dluhů na svrchované riziko, a tudíž na reálné úrokové míry, a obavy, že motivace k monetizaci těchto rozsáhlých deficitů povede k vyšší inflaci, až se globální ekonomika v letech 2010-11 ozdraví a deflační tlaky poleví. Vytlačování soukromé nabídky zapříčiněné vyššími výnosy z vládních dluhopisů – a následným zvýšením hypotečních úrokových sazeb a dalších soukromých výnosů – by oživení mohlo dále ohrozit.
Ve výsledku nelze vyloučit, že ke konci roku 2010 anebo v roce 2011 by kombinace nepříznivých vlivů – ropa za víc než 100 dolarů za barel, rostoucí výnosy ze státních dluhopisů a zvyšování daní (až se vlády budou snažit předejít rizikům při splácení dluhu) – mohla vést k opětovnému zpomalení růstu, ne-li přímo k recesi se dvěma propady.
Současné oživení cen aktiv oproti jejich březnovým minimům zčásti ospravedlňují fundamenty, neboť rizika globálního finančního zhroucení a deprese se snižují a důvěra se zlepšuje. Značná část vzestupu je však nepodložená, protože vychází z přehnaně optimistických očekávání svižného oživení růstu na jeho potenciální úroveň a z bubliny likvidity, která příliš brzy a příliš silně zvyšuje ceny ropy a akcií. Negativní ropný šok by společně s rostoucími výnosy ze státních dluhopisů mohl oživení přistřihnout křídla a vyústit v další výrazný propad cen aktiv i reálné ekonomiky.