18

Berme růst v eurozóně vážně

LONDÝN – Už déle než čtyři roky stojím mimo svět mezinárodních financí a ekonomických prognóz, avšak velká část toho, co jsem se během 30 let práce v tomto oboru naučil, stále ovlivňuje můj pohled na svět. Jedno z takových ponaučení zní poměřovat ekonomický a finanční výkon určité jednotky jednak podle celkového potenciálu této jednotky, jednak podle tržního ohodnocení jejího výkonu. Aplikujeme-li tento přístup na velké ekonomiky, dospějeme k některým překvapivým postřehům – a možnostem.

Tak především není světový hospodářský růst navzdory všeobecnému přesvědčení v tomto desetiletí žádným velkým zklamáním. V letech 2010 až 2016 se globální výkon podle Mezinárodního měnového fondu zvyšoval průměrným ročním tempem 3,4%. To je možná méně, než kolik činil průměr za období let 2000-2010, ale více než průměrný růst v 80. a 90. letech – tedy v dekádách, které se obvykle nepovažují za ekonomicky neuspokojivé.

Další postřehy nám nabízí analýza výkonu konkrétních zemí. Spojené státy a Velká Británie si navzdory značnému politickému traumatu vedly podle očekávání. Rovněž růst v Číně, Indii a Japonsku se blížil příslušnému potenciálu. Žádná velká ekonomika přitom svůj potenciál výrazně nepřekonala, což je vzácný jev.

Tři ekonomiky však byly opravdovým zklamáním: Brazílie, Rusko a eurozóna. Mohlo by to znamenat, že mnozí pozorovatelé včetně mě přecenili potenciál těchto ekonomik? Nebo jde o odraz vnějších okolností? Ve druhém případě si musíme položit otázku, zda by v některé či ve všech třech těchto ekonomikách mohl nastat nečekaný vývoj událostí či posun, který by nás naopak po zbytek dekády překvapoval příjemně.