0

Odlišné cesty Egypta a Tuniska

CAMBRIDGE – Od doby, kdy v Egyptě a Tunisku nastala změna režimu, uplynulo pět let a obě země stále trpí nízkým hospodářským růstem, velkými fiskálními schodky, vysokou nezaměstnaností a rostoucím veřejným dluhem. Protože nedokázaly samy zavést reformy, obrátily se obě na Mezinárodní měnový fond, který v roce 2013 uzavřel dohodu s Tuniskem a nedávno schválil úvěrový program v objemu 12 miliard dolarů pro Egypt – jde o první podobný počin v této zemi od roku 1991 a o vůbec největší program ze všech blízkovýchodních států.

Na první pohled se zdá, že u zemí směřujících k demokracii není o nic méně pravděpodobné, že projdou obdobím špatného hospodářského výkonu, než u států tíhnoucích k obnově diktatury, protože investicím a růstu neprospívá politická nestabilita a nejistota jakéhokoliv druhu. Tunisko se však přihlásilo k politické inkluzi a brzy by se mohlo opět ocitnout na cestě vedoucí ke zdravému hospodářskému růstu, zatímco uzavírající se společnost v Egyptě vysílá tamní ekonomiku na sestupnou spirálu.

 1972 Hoover Dam

Trump and the End of the West?

As the US president-elect fills his administration, the direction of American policy is coming into focus. Project Syndicate contributors interpret what’s on the horizon.

Vlády obou zemí projevovaly až donedávna překvapivý nezájem o hospodářské reformy. Místo nich se zaobíraly hledáním vlastní identity a bezpečnostními problémy a dělaly to způsoby, které odrážely jejich odlišné politické dráhy. V Tunisku umožnilo volební soupeření mezi islamistickým Hnutím obnovy (Ennahda) a sekulární stranou Výzva pro Tunisko (Nidaa Tounes) plodnou debatu o roli náboženství v politice a společnosti; naopak v Egyptě autokratická vláda prezidenta Abd al-Fattáha Sísího násilně potlačuje Muslimské bratrstvo.

Vlády v obou zemích přitom nedokázaly vzdorovat rostoucím veřejným výdajům. Celkový objem dotací v Egyptě v polovině roku 2016 stále převyšoval 10% HDP, což naznačuje návrat ke staré autoritářské společenské smlouvě, kdy se občané zdrží politické participace výměnou za vládní ekonomickou podporu. Aby však Egypt splnil kritéria pomoci od MMF, zavázal se nedávno k omezení dotací a k zavedení daně z přidané hodnoty.

V Tunisku se odborovým svazům podařilo vyšroubovat platy státních zaměstnanců – které se dnes rovnají 15% HDP oproti 10% HDP v roce 2011 – vysoko nad cílovou hodnotu MMF. A v obou zemích brzdí růst makroekonomická nestabilita. Nízký úvěrový rating Egypta přinutil vládu půjčovat si doma, což natolik vytěsnilo jiné vypůjčovatele, že soukromé investice dnes představují pouhých 11% HDP. V Tunisku sice externí státní půjčky nevytlačily soukromý sektor, avšak soukromé investice zde i tak klesly na 18% HDP.

V obou zemích se v důsledku klesajících příjmů z cestovního ruchu a narušených exportních činností prohloubily deficity běžného účtu a žádná z obou zemí nepřijala opatření na zlepšení konkurenceschopnosti soukromého sektoru. Sísí se stejně jako bývalý egyptský prezident Husní Mubarak zdráhá dopřát aktérům ze soukromého sektoru politický vliv a místo toho podporuje kamarádíčky, jimž může důvěřovat, například vojenské podniky a některé firmy, které byly dříve napojené na Mubarakův režim. V Tunisku brzdí aktivity soukromého sektoru státní byrokracie a od roku 2015, kdy moc převzala vláda strany Nidaa Tounes, se objevují zprávy o zvýšené korupci firem s dobrými politickými konexemi.

Tunisko umožnilo své měně postupné úpravy a dinár ztratil od roku 2014 třetinu hodnoty vůči americkému dolaru. Naopak Egypt spravuje svůj devizový kurz katastrofálně. S výjimkou jedné drobné úpravy v roce 2013 se od roku 2011 drží fixního kurzu, a to i poté, co se jeho měna stala výrazně nadhodnocenou a začala způsobovat nedostatek zboží z dovozu. Když Egypt přistoupil 1. listopadu na podmínky MMF a zavedl plovoucí kurz měny, došlo záhy k jejímu oslabení z 8,5 na 15,5 libry za americký dolar. Nepotrvá dlouho a dovozové zboží bude nejspíš stát o 40-60% více než dnes.

Egypťané i Tunisané jsou s hospodářským výkonem svých zemí stále méně spokojeni. Zatímco však tuniské ekonomice tato frustrace postupem času pomůže, egyptskou ekonomiku poškodí.

Tak především politická inkluze v Tunisku podporuje zdravý dialog o potenciálních řešeních. Například nová tuniská vláda, jež vznikla v srpnu, zahrnuje i někdejší odborové předáky, kteří tak dnes nemusí jen tlačit na vyšší mzdy, ale mohou spoluutvářet celkovou hospodářskou politiku země. Už dnes jsou debaty o veřejné politice díky tomu konstruktivnější, poněvadž se politici zaměřují na otázku, jak se mohou zaměstnanci a firmy spravedlivě podělit o zátěž spojenou s hospodářskými reformami.

Naproti tomu v Egyptě se vláda kvůli uzavřenému politickému systému neustále obává ulice. Protože neexistuje platforma k vedení konstruktivní politické debaty, je pro vládu nejlepší variantou odkládat nezbytné ekonomické změny tak dlouho, až se stanou nevyhnutelnými. To je nejen ekonomicky neefektivní (což se odráží i na absenci čistých zahraničních portfoliových investic v Egyptě v posledních letech), ale i politicky riskantní. Egyptští politici si tak mohou prakticky jen držet palce a doufat, že v reakci na nedávnou devalvaci měny nepovstane ulice.

Politická inkluze vytváří informovanější – a možná i smířlivější – veřejnost. V Tunisku smějí příslušníci občanské společnosti a médií kriticky posuzovat vládu a volat po změně. Reformy sice přicházejí pomalu, avšak vláda nemůže ignorovat sílící veřejnou kritiku věčně. Návrh rozpočtu pro rok 2017 už ostatně obsahuje naléhavá opatření k boji s korupcí, zeštíhlení byrokracie a omezení daňových úniků.

Naopak v Egyptě byla devalvace měny pro běžné občany šokem. Veřejnost velmi málo chápala ekonomickou situaci, protože z médií hlavního proudu se staly hlásné trouby režimu, které vykreslovaly růžový obraz návratu Egypta k někdejší slávě. Navíc je v zemi silně omezena svoboda projevu i sdružování a kritika vládní politiky se považuje za ekvivalent velezrady.

Tunisko dosáhlo politického pokroku tím, že posílilo demokratické procesy, vytvořilo institucionální prostor pro všechny zúčastněné a umožnilo svobodný projev a shromažďování. Pro dlouhodobé vyhlídky tuniské ekonomiky je to dobrý příslib.

Fake news or real views Learn More

Egypt zase může využít krátkodobého přínosu balíku MMF. Jeho „nelítostní, ale slabí“ vládci však nemohou doufat, že zesílením despocie dosáhnou dlouhodobého pokroku. Nevydají-li se po dlouhé a klikaté cestě politické inkluze, dříve či později budou čelit hněvu těch, které z rozhodování vyloučili.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.