Etika boje proti ebole

PRINCETON – Možná se nakonec bude mluvit o štěstí, že se hrstka lidí v rozvinutých zemích – čtyři ve Spojených státech a jeden ve Španělsku – nakazila ebolou. Jakkoliv tragické je to pro Thomase Duncana, jediného ze zmíněných pacientů, jenž zemřel, kdyby ke všem z více než 13 000 případů a téměř 5000 úmrtí bývalo došlo k Africe, ebola by v bohatých státech ani zdaleka nevzbudila takovou pozornost.

V tomto ohledu ebola je – nebo spíše byla – příkladem jevu, který se někdy označuje jako pravidlo 90/10: 90% lékařského výzkumu se zaměřuje na onemocnění představující pouhých 10% celosvětové zátěže nemocnosti. O smrtelné povaze viru eboly ví svět od roku 1976; protože však byly oběti chudé, neměly farmaceutické společnosti žádnou motivaci vyvíjet proti ebole vakcínu. Větší zisky mohly důvodně očekávat z léčby mužské plešatosti.

Rovněž vládní prostředky určené na výzkum jsou v blahobytných zemích neadekvátně zaměřené na nemoci zabíjející občany těchto zemí, nikoliv na malárii či průjmová onemocnění, jež mají na svědomí mnohem vyšší ztráty na životech.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Wyz6qug/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.