NEW YORK – Je eurozóna životaschopná? To zůstává otevřenou otázkou. Co když ale rozpad nelze odvrátit, jen oddálit? Je-li tomu tak, zdržování nevyhnutelného by pouze zhoršilo závěrečné stadium – a výrazně.
Německo si čím dál jasněji uvědomuje, že pokud se korekce potřebná k oživení růstu, konkurenční schopnosti a dluhové udržitelnosti na periferii eurozóny uskutečňuje prostřednictvím úspor a vnitřní devalvace, namísto restrukturalizace dluhu a výstupu z eurozóny (který by vedl k opětovnému zavedení silně devalvovaných národních měn), náklady se patrně vyšplhají do bilionů eur. Bude nutné dostatečné oficiální financování, aby přeshraniční, a dokonce i domácí investoři mohli odcházet. Jak investoři budou snižovat svou expozici vůči suverénům, bankám a korporacím na periferii eurozóny, bude zapotřebí financovat nevyváženosti v tocích i stavech. Korekční proces bude trvat mnoho let, a dokud se věrohodnost politik plně nezotaví, únik kapitálu bude pokračovat, což si vyžádá obrovské výše oficiálních financí.
Až donedávna takové oficiální financování pocházelo od fiskálních orgánů (Evropský nástroj finanční stability, který se brzy změní na Evropský stabilizační mechanismus) a Mezinárodního měnového fondu. Čím dál větší měrou ale oficiální financování pochází od Evropské centrální banky – nejprve skrze nákupy dluhopisů a pak likviditní podporou bank a výsledným nárůstem zůstatků v zúčtovacím systému eurozóny Target2. S ohledem na politické překážky v Německu i jinde, které brání dalšímu posilování fiskálně založených ochranných valů, ECB teď plánuje, že poskytne další várku rozsáhlého financování Španělsku a Itálii (dalšími nákupy dluhopisů).
NEW YORK – Je eurozóna životaschopná? To zůstává otevřenou otázkou. Co když ale rozpad nelze odvrátit, jen oddálit? Je-li tomu tak, zdržování nevyhnutelného by pouze zhoršilo závěrečné stadium – a výrazně.
Německo si čím dál jasněji uvědomuje, že pokud se korekce potřebná k oživení růstu, konkurenční schopnosti a dluhové udržitelnosti na periferii eurozóny uskutečňuje prostřednictvím úspor a vnitřní devalvace, namísto restrukturalizace dluhu a výstupu z eurozóny (který by vedl k opětovnému zavedení silně devalvovaných národních měn), náklady se patrně vyšplhají do bilionů eur. Bude nutné dostatečné oficiální financování, aby přeshraniční, a dokonce i domácí investoři mohli odcházet. Jak investoři budou snižovat svou expozici vůči suverénům, bankám a korporacím na periferii eurozóny, bude zapotřebí financovat nevyváženosti v tocích i stavech. Korekční proces bude trvat mnoho let, a dokud se věrohodnost politik plně nezotaví, únik kapitálu bude pokračovat, což si vyžádá obrovské výše oficiálních financí.
Až donedávna takové oficiální financování pocházelo od fiskálních orgánů (Evropský nástroj finanční stability, který se brzy změní na Evropský stabilizační mechanismus) a Mezinárodního měnového fondu. Čím dál větší měrou ale oficiální financování pochází od Evropské centrální banky – nejprve skrze nákupy dluhopisů a pak likviditní podporou bank a výsledným nárůstem zůstatků v zúčtovacím systému eurozóny Target2. S ohledem na politické překážky v Německu i jinde, které brání dalšímu posilování fiskálně založených ochranných valů, ECB teď plánuje, že poskytne další várku rozsáhlého financování Španělsku a Itálii (dalšími nákupy dluhopisů).