4

Divestováním k lepší budoucnosti

SEATTLE – Někdy je nejlepším měřítkem dynamiky určitého hnutí reakce jeho kritiků. Když Australská státní univerzita (ANU) počátkem října oznámila, že prodá své akcie sedmi společností zabývajících se těžbou fosilních paliv, vyvolalo to sborovou kritiku ze strany konzervativních politiků v zemi.

Tito nominální zastánci volného trhu si pospíšili s radami, jak by měla univerzita se svými penězi nakládat. Australský ministr financí Joe Hockey zlehčil rozhodnutí ANU coby „odtržené od reality“. Přidali se i další, kteří tento krok označili za „nehoráznost“, za „velmi zvláštní“ nebo za „úzkoprsý a nezodpovědný“. Nic na tom, že se jednalo o relativně malé částky – dohromady nedosahovaly ani 2% z portfolia univerzity, jehož hodnota se odhaduje na jednu miliardu dolarů.

V době, kdy divestování (stahování investic) z fosilních paliv nabírá obrátky, jsou podobné zpanikařené reakce stále běžnější. Rozhořčení australských konzervativců mi připomíná reakci, se kterou jsem se setkal, když jsem v roce 2012 vypověděl před americkým Kongresem, že bychom měli „nechat naše uhlí v zemi, kam náleží“. David McKinley, republikánský kongresman ze Západní Virginie, tedy státu nacházejícího se v srdci amerických uhelných ložisek, odpověděl, že v něm moje slova „vyvolávají mrazení“, a pak stočil řeč na míru zločinnosti v Seattlu, kde jsem působil jako starosta.

Dokonce i společnost ExxonMobil se zdá být otřesená. Nedávno totiž zveřejnila dlouhý, defenzivně zaměřený bloggerský příspěvek, v němž reaguje na to, co označila za „halasné schvalování“ divestic z fosilních paliv Mary Robinsonovou, zvláštní vyslankyní generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna pro klimatické změny. Sektor fosilních paliv zjevně spatřuje v divestičním trendu politickou hrozbu, jíž opravdu je. Když dostatek lidí odmítne investice do těžby fosilních paliv, pak dalším krokem musí být ponechání uhlí, ropy a plynu v zemi.