Divestováním k lepší budoucnosti

SEATTLE – Někdy je nejlepším měřítkem dynamiky určitého hnutí reakce jeho kritiků. Když Australská státní univerzita (ANU) počátkem října oznámila, že prodá své akcie sedmi společností zabývajících se těžbou fosilních paliv, vyvolalo to sborovou kritiku ze strany konzervativních politiků v zemi.

Tito nominální zastánci volného trhu si pospíšili s radami, jak by měla univerzita se svými penězi nakládat. Australský ministr financí Joe Hockey zlehčil rozhodnutí ANU coby „odtržené od reality“. Přidali se i další, kteří tento krok označili za „nehoráznost“, za „velmi zvláštní“ nebo za „úzkoprsý a nezodpovědný“. Nic na tom, že se jednalo o relativně malé částky – dohromady nedosahovaly ani 2% z portfolia univerzity, jehož hodnota se odhaduje na jednu miliardu dolarů.

V době, kdy divestování (stahování investic) z fosilních paliv nabírá obrátky, jsou podobné zpanikařené reakce stále běžnější. Rozhořčení australských konzervativců mi připomíná reakci, se kterou jsem se setkal, když jsem v roce 2012 vypověděl před americkým Kongresem, že bychom měli „nechat naše uhlí v zemi, kam náleží“. David McKinley, republikánský kongresman ze Západní Virginie, tedy státu nacházejícího se v srdci amerických uhelných ložisek, odpověděl, že v něm moje slova „vyvolávají mrazení“, a pak stočil řeč na míru zločinnosti v Seattlu, kde jsem působil jako starosta.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/D6l2PFE/cs;