2

Demografie a rozvoj

WASHINGTON, DC – Dosažení ambiciózních Udržitelných rozvojových cílů (SDG) – které usilují o ukončení chudoby, zvýšení sdílené prosperity a prosazují udržitelnost, to vše mezi současností a rokem 2030 – bude vyžadovat překonání některých zásadních překážek, od zajištění dostatečného financování, přes řešení klimatické změny, až po zvládnutí makroekonomických šoků a krizí. Existuje však jedna potenciální překážka, která se může ukázat jako štěstí v neštěstí: rozmanité demografické změny, které nastanou v následujících letech.

Mezitím, než agenda SDG dospěje ke svému závěrečnému termínu, bude na světě zhruba 8,5 miliardy lidí. O dvacet let později – pouze 34 let od současnosti – jich bude téměř deset miliard, neboli o dva a půl miliardy lidí více, než dnes. Jak bude takový svět vypadat? Kde budou všichni tito lidé žít? Čím se budou živit? Budou upevňovat, nebo naopak oslabovat národní ekonomiky? 

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Po nápovědě se můžeme podívat 35 let zpět, do raných 80. let. Titulním stranám dominovali americký prezident Ronald Reagan, čínský lídr Deng Xiaoping, ministerská předsedkyně Velké Británie Margaret Thatcherová, francouzský prezident François Mitterrand a prezident Sovětského svazu Michail Gorbačov. Prodej domácích počítačů byl zanedbatelný. A děti soutěžily ve skládání Rubikovy kostky, namísto v umělé realitě Pokémonů.

Tehdy byla světová populace zhruba 4,5 miliardy, ze které 42% - skoro dvě miliardy – žilo v chudobě. Byly obavy, že nadměrný populační růst bude rychlejší než zemědělská produkce a vytvoří ještě více chudoby.

Dosud byly však tyto malthusiánské předpoklady chybné. I když se světová populace navýšila na 7,5 miliardy, tak jen zhruba 750 milionů – pouhých 10% z celkové populace – žije v extrémní chudobě. Zejména Čína a Indie v posledních dekádách pozdvihly z chudoby zvýšením příjmů a zlepšením zdraví stovky milionů lidí.

Čína a Indie toho částečně dosáhly posílením institucí a sledováním politiky, která podpořila silný a relativně inkluzivní růst. Čína také využila “demografických dividend“: klesla míra porodnosti a pracovní síla rostla rychleji než na ní závislá populace, což uvolnilo zdroje na investici do lidí a kapitálu. Výsledkem byl rychlejší růst a životní standard.

Taková výhoda může trvat desetiletí. A u Číny i trvala, ale pomalu se blíží ke svému konci. Nicméně u Indie a dalších rozvojových zemí začíná být demografická dividenda teprve nyní viditelná. Faktem je, že celých 90% chudoby je soustředěno v zemích s rostoucí populací v produktivním věku, což pro následující dekády vytváří důležitou příležitost pro rychlé snížení chudoby.

Například v subsaharské Africe, která je momentálně sužovaná velkou mírou extrémní chudoby, tvoří děti pod 15 let 43% celkové populace. Až budou tyto děti dostatečně staré na vstup na trh práce, mohl by se zásadně zvýšit počet vydělávajících v ekonomice, což by zvedlo průměrné příjmy per capita.

Bohužel ne všechny země jsou předurčeny k výhodě z “nástupu mládí.“ Několik středně příjmových zemí zažije mezi současností a rokem 2030 pokles podílu populace v produktivním věku. To, mimo jiné, odráží tendenci – podpořenou empirickými důkazy – domácností s vyššími příjmy odkládat založení rodiny.

I tady však nejsou demografické novinky jen špatné – a to nejen proto, že posun k nižší míře porodnosti obvykle koreluje s posunem k vyšší průměrné délce života. Historie nám ukazuje, že existuje ještě druhý typ demografické dividendy – takové, která ve skutečnosti trvá déle a je odolnější než ta první – která se objevuje, když akumulované úspory stárnoucí populace vyvolají nárůst investic. Touto cestou se vydalo mnoho bohatších zemí.

Dosáhnout však na demografickou dividendu vyžaduje práci. Jak zdůraznil Global Monitoring Report Skupiny Světové banky za rok 2015/2016, politické reakce zemí jsou ten hlavní motor, podle kterého demografické trendy ovlivňují duševní pohodu obyvatel. S chybným přístupem může být rostoucí mladá populace destabilizující a rapidně stárnoucí populace se může stát břemen pro ekonomický růst a veřejné rozpočty.

Pro země s rostoucí populací v produktivním věku bude klíčovou výzvou vytvoření dostatečného a velkého množství produktivních pracovních míst. Pro ty se stárnoucí populací to bude zlepšení produktivity a přizpůsobení systémů sociálního zabezpečení. V obou případech jsou pro podpoření zaměstnanosti klíčové investice do lidského kapitálu a příznivé podmínky pro podniky.

Země by dále měly využít rozdílů v jejich demografických situacích skrze vhodná opatření na přeshraniční tok kapitálu, osob a obchodu. Do zemí s mladší populací by mělo téci více kapitálu – pro jejich rostoucí výrobní kapacity a spotřebitelské trhy – a do zemí se stárnoucí populací by mělo přecházet více pracovní síly, aby tak zaplnila mezery na trhu práce.

Fake news or real views Learn More

Aby všechna tato opatření fungovalo, musí země zlepšit efektivitu a kredibilitu jejich občanských a vládních institucí. Aby se neposilovala nestabilita, je také klíčové zmírnění nejistoty.

Posledních 35 let dokazuje, že větší populace nemusí být nutně chudší. Zatímco rostoucí koncentrace chudých v křehkých a konflikty sužovaných zemích bude v následujících desetiletích komplikovat výzvu ke snížení světové chudoby, není to omluva proč nezajistit trvalý pokrok. Máme zdroje a znalosti k dosažení mnohem větší prosperity, rovnosti a udržitelnosti. Opravdová výzva bude tkvět v jejich efektivním využití.