5

Informační válka versus měkká síla

CAMBRIDGE – Ruský zásah do prezidentské volby v USA v roce 2016 a podezření z hackerského útoku na servery kampaně francouzského prezidenta Emmanuela Macrona by neměly nikoho překvapovat, vzhledem k (ne)pochopení měkké síly Vladimírem Putinem. Před jeho znovuzvolením v roce 2012 řekl Putin moskevským novinám, že “měkká síla je komplex nástrojů a metod k dosažení cílů zahraniční politiky bez použití síly, skrze informační a další vlivové způsoby.“

Z perspektivy Kremlinu byly barevné revoluce v sousedních zemích a povstání v rámci Arabského jara příkladem využití měkké síly pojenými státy jako nové formy hybridní války. Koncept měkké síly byl zahrnutý do Konceptu ruské zahraniční politiky z roku 2013 a v březnu 2016 řekl náčelník generálního štábu Ruska Valery Gerasimov, že odpovídat na tyto cizí hrozby “použitím konvenčního vojska je nemožné; dá proti nim působit pouze stejnými hybridními metodami.“

Co je to měkká síla? Někdo si myslí, že je to jakákoliv akce kromě vojenské síly, ale to je špatně. Měkká síla je schopnost dostat to, co chcete, díky kouzlu a přesvědčování namísto hrozeb nátlaku či nabídek plateb.

Měkká síla není sama o sobě dobrá nebo špatná. Hodnota závisí na výsledcích, způsobech a následcích akce. Není nutně lepší kroutit mysl než kroutit ruku (ačkoliv subjekt má obvykle lepší autonomii spíše v psychických než ve fyzických procesech). Usáma bin Ládin nevyhrožoval a ani nevyplácel muže, kteří naletěli letadlem do Světového obchodního centra v září 2001: přivábil je myšlenkami dělat zlo.

Přitažlivost měkké síly může být využita pro ofensivní účely. Státy dlouhou dobu vynakládají miliardy na veřejnou diplomacii a vysílání v kompetitivní hře – “bitvě srdcí a myslí.“ Instrumenty měkké síly, jako je Marshallův plán a Hlas Ameriky pomohly určit výsledek Studené války.

Po Studené válce věřily ruské elity, že rozšiřování EU a NATO a západní snahy o propagaci demokracie byly designovány s cíle izolovat a ohrozit Rusko. V reakci na to se pokusily rozvinout ruskou měkkou sílu prostřednictvím podpory tradicionalistické ideologie, státní suverenity a národní exkluzivity. Což rezonovalo v zemích jako je Maďarsko, kde premiér Victor Orbán velebil “neliberální demokracii,“ stejně jako v diaspoře poblíž ruských hranic, ve zbídačených zemích střední Asie a mezi pravicovými populistickými hnutími napříč západní Evropou.

Informační válka může být použita ofenzivně ke zbavení vlivu protivníků a to je možné považovat za “negativní měkkou sílu.“ Tím, že budeme útočit na hodnoty druhých, můžeme redukovat jejich atraktivitu a tím i jejich relativní měkkou sílu.

Nevládní představitelé již pochopili, že multinárodní korporace jsou zranitelné vůči kampaní “naming and shaming“ (pojmenování nedokonalostí a mezer), které snižují kapitál jejich firem. Dostupné důkazy naznačují, že když Rusové začali v roce 2015 se svou intervencí do amerických prezidentských voleb, jejich cílem bylo pošpinit a diskreditovat americký demokratický proces. Zvolení Donalda Trumpa, který vychvaloval Putina, byl bonus.

Současné ruské vměšování do domácí politiky evropských demokracií je projektováno s cílem omezit atraktivitu NATO – ztělesnění západní tvrdé síly – které Rusko vidí jako hrozbu. V devatenáctém století závisel výsledek soupeření o nadvládu v Evropě primárně na tom, čí armáda vyhrála; dnes záleží také na tom, čí příběh vyhraje.

Informační válka zasahuje daleko za hranice měkké síly a není nová. Manipulace s myšlenkami a volebními procesy prostřednictvím podplácení má dlouhou historii a Hitler se Stalinem byli průkopníci rádiových útoků. Vysílání, které se zdá moc propagandistické, však postrádá důvěryhodnost a proto nepřitahuje – nebo měkkou silou neovlivňuje – některé obecenstvo.

S tím, jak se mezinárodní politika stává kompetitivní hrou, jsou výměnné programy, které rozvíjejí osobní vztahy mezi studenty a mladými lídry, často mnohem efektivnějšími generátory měkké síly. V 60. letech řekl hlasatel Edward. R. Murrow, že nejdůležitější část mezinárodní komunikace není těch deset tisíc mil elektroniky, ale ty poslední tři stopy osobního kontaktu.

Co ale v dnešním světě sociálních médií, kde jsou “přátelé“ jen jeden klik daleko, falešní přátelé snadno vyrobitelní a falešné zprávy mohou být generovány a šířeny placenými trolly a mechanickými roboty? Rusko tyto techniky zdokonalilo.

Kromě formálních kousků ruské veřejné diplomacie jako je Russia Today a Sputnik zaměstnává Rusko armády placených trollů a botů s cílem vytvářet nepravdivé informace, které mohou být posléze šířeny a legitimizovány, jako by byly pravdivé. V roce 2016 udělala ruská vojenská zpravodajská služba krok ještě dál, kdy se nabourala do soukromé sítě Democratic National Committee, ukradla informace a vypustila je online s cílem zničit prezidentskou kandidaturu Hillary Clintonové.

Ačkoliv informační válka není nová, činí jí kybernetické technologie levnější, rychlejší a dalekosáhlejší, jakožto i hůře odhalitelnou a snadněji popiratelnou. Ale ačkoliv byla ruská informační válka celkem úspěšná ve smyslu narušování, kdy nějak ovlivnila americké volby v roce 2016, tak selhala ve smyslu tvorby měkké síly. Portland Consultancy v Londýně vydalo index “Soft Power 30,” kde se Rusko umístilo na 27. místě.

V roce 2016 zjistil finský Institut pro mezinárodní dění, že ruská propaganda měla jen malý dopad na hlavní západní média a nikdy neměla za následek jakoukoliv změnu v politice. A průzkum chicagské Rady pro zahraniční vztahy z prosince naznačil, že ruská popularita mezi Američany je nejnižší od roku 1986 během Studené války.

Ironií osudu je, že namísto toho, aby využilo bonusu v podobě Trumpa, hendikepovala ruská informační válka amerického prezidenta tím, že výrazně redukovala svou měkkou sílu v Americe. Jak zmiňují někteří analytici, nejlepší odpovědí na “požární hadici lží“ není snaha o odpověď na každou lež, ale varování naočkování proti tomuto procesu. Jak ukázalo vítězství Macrona, evropské volby v roce 2017 by z těchto varování mohly mít prospěch.