0

Kulturní imperialismus a zákaz DDT

Program OSN pro životní prostředí UNEP se vydává na scestnou kampaň v rámci Konvence o obtížně odbouratelných organických skodlivinách s cílem zakázat pesticid DDT. Země v tropickém pásmu, jež tuto konvenci podepísí, se zásadním způsobem podepísí rovněž na zdraví svých obyvatel.

DDT je cenově nejvýhodnějsí látka pro kontrolu chorob sířených mouchami a komáry, která kdy byla vyrobena. Národní akademie věd USA odhaduje, že DDT před malárií zachránilo na nasí planetě do roku 1970 na pět set milionů lidí. V Indii jeho rozprasování v 60. letech tuto nemoc vesměs vymýtilo. Počet případů malárie klesl ze 75 milionů v roce 1951 na pouhých 50 000 v roce 1961 a počet úmrtí na tuto nemoc klesl z jednoho milionu ve 40. letech na několik tisíc v 60. letech. Vsudypřítomné sítě proti komárům, které si pamatuji z dětství, bych už v době, kdy jsem koncem 50. let studovat vysokou skolu, v městských domech sotva nasel.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ovsem později, už v 70. letech, do velké míry v důsledku environmentální paniky sířené knihou Rachel Carsonové Tiché jaro (Silent Spring), přestaly zahraniční humanitární agentury a organizace OSN DDT podporovat a jeho použití postupně upadalo. Komáři se do Indie brzy vrátili a spolu s ní i endemická malárie. V roce 1997 už UNDP odhadoval přibližně 2,6 milionů případů malárie.

Podobný příběh lze vyprávět i o nemoci kala-azár, neboli viscerální leishmanióze, kterou síří pakomárci. V 50. a 60. letech DDT Indii víceméně kala-azár zbavilo. S klesajícím využitím DDT se tato nemoc vrátila. Podle státního ministra zdravotnictví v indickém státě Bihár postihla kala-azár na 12 000 lidí ve třinácti okresech a vybrala si už 408 životů.

Proč DDT upadlo v nemilost? Panika na téma DDT se datuje od dob, kdy Carsonová tvrdila, že jeho používání má ničivé účinky na život ptactva. Mělo údajně i způsobovat hepatitidu u lidí. Avsak četné lékařské studie dokázaly, že podobné obavy jsou nepodložené. Zjistilo se, že u lidí DDT by způsobilo smrt jen tehdy, pokud bychom je pojídali jako knedlíky!

Jedna komise za druhou, jeden významný odborník za druhým dali DDT čistý zdravotní posudek. Philip Handler v roce 1971, kdy byl předsedou Národní akademie věd USA, o DDT prohlásil, že je to "nejúžasnějsí chemická látka, kterou kdy kdo objevil". Ovsem už v roce 1972, za vlády prezidenta Nixona, ji ředitel americké vládní Agentury pro ochranu životního prostředí zakázal. Americký vzor následovala řada rozvinutých zemí a rozvojové země zakazovaly její použití v zemědělství, některé dokonce k veskerým účelům.

Proč se zákaz takto rozsířil, když věda i ekonomie stojí za DDT? Údajně klíčovým konceptem hnutí za zlepsování životního prostředí je tzv. "udržitelný rozvoj". Ten byl schválen ve zprávě Nase společná budoucnost z pera Světové komise pro životní prostředí a rozvoj, jehož předsedkyní byla někdejsí norská premiérka Gro Harlem Bruntlandová, která nyní stojí v čele Světové zdravotnické organizace (WHO).

Idea udržitelnosti předpokládá, že přírodní kapitál, jako jsou lesy, divoká zvířena a dalsí přírodní zdroje, nelze nahradit kapitálem vyráběným člověkem. Poněvadž pesticidy mají v tomto světle negativní účinky na přírodní kapitál, nejsou v souladu s udržitelným rozvojem. Místo nich a jejich účinku na regulaci hmyzu se pro boj s nemocemi mají používat postelové sítě a léky.

Proti námitkám, že neexistuje vědecký důkaz o tom, že by rozprasování DDT způsobovalo skody na přírodním kapitálu, bojují zastánci tohoto přístupu tzv. "preventivním principem". Ten je variantou Pascalovy slavné sázky o existenci Boha. Jak v roce 1968 napsal Paul Ehrlich ve své knize Populační bomba (The Population Bomb), "Pokud se nemýlím, [potlačením populačního růstu] zachráníme svět. Pokud se mýlím, budou díky nasim snahám lidé stále lépe jíst, stále lépe bydlet a stále více se radovat. Bude něco ztraceno, pokud někdy později vyjde najevo, že jsme s to uživit mnohem větsí populaci, než se dnes zdá?"

Již zesnulý Julian Simon tuto nevalnou úvahu kousavě kontroval. Simon si uvědomil, že Pascalova sázka je zcela odlisná: "Žij, jako by Bůh byl, protože i kdyby žádný Bůh nebyl, nic neztratís. Pascalova sázka se týká jednoho člověka. Nikdo dalsí nic neztratí, pokud se tento konkrétní člověk mýlí. Ale Ehrlich sází to, o čem sám soudí, že bude ekonomicky přínosné a čeho budeme moci my a nasi potomci požívat, na sám život těch dosud nenarozených. Učinil by tutéž sázku, kdyby neslo o životy jiných, ale o život jeho samého?" Ochránci životního prostředí zakazují DDT proto, že jsou ochotni obětovat lidské životy za životy ptáků.

Tuto skrytou misantropii odhaluje Ehrlichův výrok o Indii: "Populační explozi jsem citově pochopil jedné zatuchlé horké noci v Dillí... Ulice byly plné lidí. Lidí, kteří jedli, prali, spali, byli na návstěvě, hádali se a křičeli. Lidí, kteří strkali ruce do taxíku, žebrali. Lidí, kteří káleli a močili. Lidí visících na autobusech. Lidí ženoucích stáda zvířat. Lidí, lidí, lidí."

Fake news or real views Learn More

Není tak už tolik překvapivé, že environmentalisté - slovy jednoho z nich - tvrdí že "je snad bezcitné nenechávat lidi dále umírat na malárii, aby mohli umírat pomaleji na vyhladovění. [Malárie je možná dokonce] stěstí v nestěstí, neboť velká část maláriového pásma se nehodí k zemědělské činnosti a nemoc lidstvu pomáhá v tom, aby je neničil - a aby na něm neplýtval svými prostředky".

Hnutí za životní prostředí je nové světské křesťanské krédo, kde záchrana kosmické lodi Země nahradila záchranu dusí. Je třeba se mu postavit stejně vehementně, jako se kdysi lidstvo postavilo křesťanským křižákům. A začít se musí v zemích, které odmítají připojit se ke Konvenci UNEP a kývnout na její zákaz DDT.