2

Energie, ekonomie a ekologie

LONDÝN – Chce-li si svět zajistit nízkouhlíkovou budoucnost a začít řešit problém klimatických změn, potřebuje vyšší investice do obnovitelných energií. Jak je ovšem zajistíme? Žádný systém výroby energie není dokonalý a i „zelené“ energetické projekty musí být vzhledem ke své geografické stopě pečlivě řízeny tak, aby se zmírnil „energetický zábor krajiny“ a s ním spojené dopady na souš, řeky a oceány.

Jeden z nejpádnějších příkladů, jaké nezamýšlené důsledky může mít lokalizace obnovitelné energetické infrastruktury, představuje hydroenergetika. Elektřina vyráběná ve vodních elektrárnách je v současnosti největším zdrojem obnovitelné energie na zeměkouli; dodává přibližně dvojnásobek energie než všechny ostatní obnovitelné zdroje dohromady. Navzdory mohutnému rozšíření slunečních a větrných energetických projektů většina prognóz předpokládá, že naplnění cílů v oblasti zmírnění globálních klimatických dopadů si do roku 2040 vyžádá přinejmenším padesátiprocentní zvýšení kapacity vodních zdrojů.

Navzdory slibnosti vodní energetiky je ovšem tato oblast spojená se značnými ekonomickými a ekologickými důsledky, které se při stavbě přehrad musí brát v úvahu. Bariéry omezující přirozený tok vody například značně narušují vnitrozemský rybolov. Z povodí řek, na nichž se projektuje rozvoj hydroelektráren, se ročně vyloví více než šest milionů tun ryb. Bez řádného plánování by tyto projekty mohly ohrozit klíčový zdroj potravy a příjmů pro více než 100 milionů lidí.

Podobné důsledky nejsou vždy patrné, pokud státy plánují přehrady izolovaně. V mnoha koutech Asie, Latinské Ameriky a subsaharské Afriky je vodní energie důležitým zdrojem energetického a ekonomického rozvoje. Volně tekoucí řeky jsou však zároveň nezbytné pro zdraví komunit, místních ekonomik a ekosystémů. Některé odhady konstatují, že pokud svět dokončí všechny probíhající nebo plánované přehradní projekty bez zmírňujících opatření, naruší takto vzniklá infrastruktura 300 000 kilometrů volně tekoucích řek – to je ekvivalent sedmi cest kolem světa.

Existuje i lepší způsob. Zvolíme-li systémový přístup – tedy budeme-li na přehrady pohlížet v kontextu celého říčního povodí, a nikoliv izolovaně projekt od projektu –, dokážeme lépe předvídat a vyvažovat ekologické, sociální a ekonomické dopady kteréhokoliv jednotlivého projektu a současně zajistit naplnění energetických potřeb společnosti. Organizace Nature Conservancy je průkopníkem takového přístupu k plánování – nazýváme ho „Vodní energie na míru“ – ve snaze pomoci státům plně realizovat hodnotu říčních povodí.

I jediná přehrada mění fyzické atributy povodí. Pokud se tyto efekty znásobí výstavbou celé soustavy hrází, dopad je výrazně větší. Hydroenergetické projekty plánované izolovaně nejenže často způsobují větší ekologické škody, než je nezbytné, ale mnohdy ani nevyužívají svůj maximální strategický potenciál, a dokonce mohou být na překážku budoucím ekonomickým příležitostem.

V důsledku toho je možné, že ani přehrady, které plní cíle v oblasti výroby energie, nedokážou maximalizovat dlouhodobou hodnotu dalších vodohospodářských funkcí, jako jsou zmírňování záplav, říční plavba a zásobování vodou. Náš výzkum ukazuje, že tyto služby poskytují globální ekonomice hodnotu zhruba 770 miliard dolarů ročně. Neschopnost projektovat přehrady tak, aby maximálně využívaly svůj potenciál, je tudíž spojena se značnými náklady.

V minulosti se někteří developeři takovému typu strategického plánování bránili v domnění, že si vyžádá průtahy a bude se těžko zavádět do praxe. Jak ovšem ukazuje nejnovější zpráva Nature Conservancy s názvem Síla řek: Obchodní scénář, předběžné zohlednění ekologických, společenských a ekonomických rizik může minimalizovat průtahy i překračování rozpočtu a současně snížit možnost soudních sporů. A co je ještě důležitější, pokud developeři a investoři zaujmou celostní či systémový přístup, mohou při výstavbě přehrad více využívat úspory z rozsahu.

Finanční a rozvojový přínos takového plánování umožňuje, aby se celý proces vyplatil. Naše prognózy ukazují, že projekty zpracované s využitím přístupu „Vodní energie na míru“ mohou naplňovat energetické cíle, dosahovat vyšší průměrné návratnosti a snižovat nepříznivé dopady na ekologické zdroje. A protože se ode dneška do roku 2040 očekávají hydroenergetické investice v objemu téměř dvou bilionů dolarů, mají přínosy chytřejšího plánování značnou hodnotu.

Systémové hydroenergetické plánování nevyžaduje, aby si stavitelé osvojovali zcela nový proces. Místo toho mohou vlády a developeři začlenit nové principy a nástroje do stávajících plánovacích a regulačních procesů. Na větrné, sluneční a další energetické zdroje s výraznou geografickou stopou už se aplikují obdobné principy.

Dokončení přechodu na nízkouhlíkovou budoucnost představuje zřejmě nejdůležitější úkol naší doby a my v něm neuspějeme, pokud nerozšíříme produkci obnovitelné energie. V případě vodní energie platí, že budeme-li pečlivě plánovat s využitím celostnějšího přístupu, dokážeme naplnit globální cíle v oblasti čisté energie a přitom ochránit přibližně 100 000 kilometrů řek, které by jinak byly narušeny. Pokud si však neuděláme odstup, abychom viděli věci v širším kontextu, pak jednoduše nahradíme jeden problém druhým.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.