1

Auta, bomby a změna klimatu

KODAŇ – Už bezmála deset let klimatické aktivisty rozčiluji poukazem na to, že existují mnohem lepší způsoby jak zastavit globální oteplování než snažit se přesvědčit vlády, aby nátlakem anebo úplatky přiměly své občany skoncovat se závislostí na palivech uvolňujících oxid uhličitý. K šílenství mé kritiky dohání hlavně názor, že omezování uhlíku je lék, který je horší než samotná nemoc – anebo nahlíženo ekonomicky že by vyšlo dráž než problém, který má vyřešit. „Jak by něco takového mohla být pravda?“ ptají se. „Vždyť mluvíme o konci světa. Co by mohlo být horší – anebo co by nás mohlo vyjít dráž?“

Na tom je kus pravdy. Pokud skutečně čelíme „nepředstavitelné kalamitě vyžadující preventivní opatření velkého rozsahu, která ochrání lidskou civilizaci, jak ji známe,“ jak se nedávno vyjádřil Al Gore, pak by žádná cena za zastavení globálního oteplování nebyla příliš vysoká. Je ale v sázce skutečně tolik?

Odpověď zní že ne. Tak děsivé, jak by nám Gore rád vštípil, nejsou ani scénáře nejhorších eventualit předložené klimatology hlavního proudu – a přitom jde o scénáře zacházející daleko za prognózy konsenzuálních klimatických modelů. Tak například vzestup hladiny moří o pět metrů – osminásobek toho, co očekává Mezivládní panel OSN ke změně klimatu, a víc než dvojnásobek toho, co je pravděpodobně fyzikálně možné – by veškeré lidstvo nezatopil, ba nezatopil by ani většinu lidské populace.

Samozřejmě že by takové zvýšení nebylo žádným triviálním problémem. Postihlo by asi 400 milionů lidí, vynutilo by si přesun 15 milionů a vyplynula by z něj nutnost nákladně chránit ostatní. Rozhodně by to ale neznamenalo konec světa. Odhady ukazují, že co se týče adaptace, cena by nedosáhla ani 1 % globálního HDP. Jinými slovy nákladnost nebrzděného globálního oteplování může být sice vysoká, ale není nekonečná.